Životní tenis v oblíbené srbské destinaci. Zlomil jsem prokletí, má radost Paroulek

Mladý český tenista, který se aktuálně věnuje především studiu na Baylor University ve Spojených státech, dosáhl v srbském Novém Sadu na největší úspěch kariéry. V této své oblibené destinaci, kam vyráží každé léto, odehrál během dvou týdnů 13 singlových zápasů a odměnou mu bylo nejen jedno finále, ale především premiérový profesionální titul ve dvouhře.

Sám Paroulek na kýžený titul čekal dlouho. V neděli během souboje s domácím Juhasem ale toto čekání ukončil. Trofej vybojoval po předchozích třech prohraných finálových soubojích. „Byl jsem dost nervózní, všechna tři předchozí finále jsem totiž prohrál,“ podotkl český tenista. Zmíněné finálové prokletí ale zlomil.

Jaké byly vaše bezprostřední pocity?
Bylo úžasné, když se mi po takové době objíždění turnajů ITF povedlo konečně vyhrát. Byl to výjimečný pocit. Pár titulů ve čtyřhře už jsem měl, ale tohle je něco úplně jiného. Jsem šťastný.

Několikrát už jste byl ve finále, ale nepovedlo se vám to dotáhnout do konce. Svazovalo vás to?
Byl jsem dost nervózní, všechna tři předchozí finále jsem totiž prohrál. Nervozita se projevila i na mé hře a nehrál jsem tak uvolněně, ale tentokrát se mi to povedlo vybojovat, což je úžasné.

Do Nového Sadu jste jel už potřetí. Máte to tam rád, nebo vám tam vyhovují podmínky?
Vždy je to tam příjemné a každé léto tam plánuji jet. Mám rád i tamní jídlo, lidi jsou tam příjemní a je to tam levnější, takže tam vždy zůstávám oba týdny (hrají se dva turnaje v řadě, pozn. redakce).

V Novém Sadu jste během prvního turnaje musel do kvalifikace a od druhého kola bojů o hlavní soutěž až do semifinále hlavní soutěže jste ztratil vždy maximálně čtyři gemy. To jste byl v takové formě?
Musím říct, že mi i jednotlivé zápasy vyhovovaly. Soupeři nebyli zrovna servismani a já se cítil od základní čáry komfortně, takže jsem byl schopný ty kluky přehrát. Oni si naopak nebyli schopni pomoci třeba servisem nebo jinou zbraní, takže zápasy byly takto jednostranné.

Na cestě do finále jste navíc porazil čtyři výše postavené hráče na žebříčku ATP. To je také velké povzbuzení, že?
Je to možná trochu zavádějící, protože jsem neodehrál tolik turnajů, takže můj žebříček byl nízko. Nebylo tedy tak složité překonat výše postavené tenisty, ale každopádně jsem porazil solidní hráče a určitě mi pomohla i forma.

Ve finále jste ale prohrál poměrně hladce 1:6, 2:6 s Brazilcem Nicolasem Zanellatem. Jak jste viděl toto utkání?
Zápas se mi nepovedl. Vstoupil jsem do něj hodně nervózně, protože jsem věděl, že je to moje třetí finále. Měl jsem od sebe velká očekávání a vytvořil jsem na sebe velký tlak. Ale nešlo to. Nedařilo se mi, podmínky mi moc nevyhovovaly, hodně foukalo... Soupeř hrál hodně solidně a podle toho to také dopadlo. Ale i tak byl postup do finále pro mě úspěch.

Další týden už byl váš týden. Ve druhém kole s Italem Serafinim jste ovšem ztratil první set a musel otáčet, což se vám po setech 4:6, 6:0, 6:1 povedlo. Co se tam přihodilo?
Nevstoupil jsem do zápasu úplně soustředěně. Už jsem měl za sebou hodně zápasů, takže jsem byl i psychicky unavený. Pomalu jsem se do toho dostával. Po ztrátě prvního setu jsem dokázal chytit začátky dalších sad a nakonec to dopadlo dobře.

Probojoval jste se do finále, přičemž ve čtvrtfinále jste ukončil dvanáctizápasovou vítěznou šňůru Ovčarenka. O titul jste hrál s držitelem divoké karty Kristijanem Juhasem, kterého jste porazil po boji 7:5, 7:6. Jak jste ten zápas viděl?
Vstoupil jsem do zápasu hodně nervózní. Snažil jsem se zachovat klid a být pozitivní. V prvním finále se mi to nepovedlo, byl jsem hodně rozrušený a negativní, ale teď jsem si řekl, že i když mi to nepůjde, tak zkusím být pozitivní a zkusím hledat řešení. Toho jsem se držel, i když jsem byl hodně nervózní a nešlo mi hrát svůj tenis. Dobře jsem ale servíroval.

Do zápasu jsem vstoupil brejkem, soupeř mě sice rebrejknul, ale tuším, že za stavu 5:5 jsem mu znovu sebral podání a povedlo se mi doservírovat. Ve druhém setu jsem nevyužil spoustu šancí a brejknul ho až za stavu 3:3. Pak jsem měl dokonce gembol na 5:3, ale vedení jsem neudržel. Snažil jsem se ale zachovat chladnou hlavu a věděl jsem, že šance přijdou. Ty přišly nakonec až v tiebreaku, kdy mi dal dvě nebo tři lehké chyby a pak jsem to už dotáhnul.

Momentálně studujete v Americe a turnaje moc nehrajete, i když v první polovině roku jste odehrál nějaké turnaje v Kalifornii a dokonce vyhrál titul ve čtyřhře...
Tím, že studuju na Baylor University, tak těch profesionálních turnajů odehraju o poznání méně. O to těžší je uhrát nějaké body a být výš na žebříčku. Nemyslím si ale, že by mi to tenisově nějak uškodilo. Na jaře máme docela kvalitní univerzitní ligu, ve které jsou kvalitní hráči. Po konci této soutěže jsme se s kamarádem, který bydlí v San Diegu, dohodli, že tam absolvujeme tři turnaje ITF. Bylo to hezké místo. Moc bodů jsem tam neuhrál, ale musím říct, že zápasy měly kvalitní úroveň a vítězství v deblu bylo fajn.

Jak si pochvalujete studium ve Spojených státech a jak dlouho ještě v Americe chcete setrvat?
Bylo to ode mě výborné rozhodnutí jít studovat do Bayloru. Předtím jsem studoval v Texasu na TCU, ale transferoval jsem do Bayloru a jsem tam nadmíru spokojený. Máme tam kvalitní trenéry, dostáváme tam všechno vybavení, co potřebujeme. Je to super z finančního, tenisového i akademického hlediska. Mohu tam ještě zůstat dva roky, jelikož jsme kvůli covidu získali další jeden rok. Zatím ale nejsem rozhodnutý, jestli tam budu jeden nebo oba roky.

Jak to vypadá s vaší budoucí tenisovou kariérou?
Po dokoncení studia se chci zaměřit na profesionální kariéru a jezdit po turnajích. Proto se i plánuji vrátit do Čech, protože v Evropě je víc turnajů a větší šance se prosadit.

Co vás do konce roku čeká? Stihnete ještě odehrát nějaké turnaje?
Teď budu asi ještě deset dní v Čechách a pak odjedu do Spojených států, kde mi 22. srpna zase začíná škola. Na podzim ale plánuji odehrát minimálně tři turnaje ITF a dva univerzitní turnaje v Americe.