Největší překvapení roku 2016? Djokovičovo selhání proti Veselému!
Každý rok dochází na tenisových kurtech k mnoha nečekaným výsledkům. Mnohdy se ale z vítězství v zápase radují i hráči, jejichž šance se před utkáním pohybovaly opravdu pouze v rovině teorie. Které výsledky byly těmi nejvíce šokujícími v uplynulé sezoně?
5) Mischa Zverev (GER) – Stan Wawrinka (SUI) 6:2, 5:7, 6:1; ATP 500 Basilej, čtvrtfinále
Stan Wawrinka po senzačním triumfu na US Open již téměř tradičně po velkém úspěchu prožíval herní útlum. Na domácím turnaji v Basileji, kde plnil roli nasazené jedničky, se ale očekávalo, že se dokáže opět vrátit na vítěznou vlnu a starší z bratrů Zverevových rozhodně neměl být soupeřem, který by jej měl zaskočit.
Devětadvacetiletý Němec, který se po většinu roku potácel ve druhé stovce žebříčku, se ale v závěru sezony rozehrál ke skvělým výkonům a v Basileji startoval značně povzbuzen postupem do čtvrtfinále turnaje Masters v Šanghaji. Wawrinka mu dokázal klást odpor pouze ve druhém setu a Zverev následně notně trápil i pozdějšího turnajového šampiona Marina Čiliče.
4) Thiago Monteiro (BRA) – Jo-Wilfried Tsonga (FRA) 6:3, 3:6, 6:4; ATP 500 Rio de Janeiro, 1. kolo
Bylo velkým překvapením, když se Jo-Wilfried Tsonga namísto startu na evropských halových turnajích rozhodl vydat zápolit na jihoamerické antuky. To ale ještě nikdo nečekal, co jej potká v úvodním kole podniku v Rio de Janeiru. Soupeřem v úvodním kole mu byl na divokou kartu startující Brazilec Thiago Monteiro, jemuž tehdy patřila až 338. příčka žebříčku ATP.
Monteiro ale dokázal dokonale využít domácího prostředí a Tsongu přehrál ve třech setech. V dalším kole sice nestačil na Pabla Cuevase, jenž poté celý turnaj vyhrál, avšak i ve zbytku sezony se prezentoval skvělými výkony, které jej z tenisového podpalubí vynesly až na 82. místo žebříčku ATP.
3) Federico Delbonis (ARG) – Andy Murray (GBR) 6:4, 4:6, 7:3(3); Masters Indian Wells, 3. kolo
Jednoznačně nejpřekvapivější prohra nynějšího vládce světového tenisu přišla na prestižním podniku v Indian Wells. A o to více šokující bylo, kdo byl jeho přemožitelem. Federico Delbonis byl totiž bezesporu talentovaným příslušníkem elitní stovky, avšak byl považován především za antukáře. Jeho na sypkém podkladu velmi dobře fungující forhend byl na tvrdém povrchu spíše terčem posměšků fanoušků.
Šestadvacetiletý Argentinec ale zaznamenal výrazný herní progres, v krásném utkání Andyho Murrayho porazil a nabyté sebevědomí zúročil i v závěru roku, kdy v rozhodujícím pátém zápase získal pro svou zemi první Davis Cup v historii.
2) Denis Šapovalov (CAN) – Nick Kyrgios (AUS) 7:6(2), 3:6, 6:3; Masters Toronto, 1. kolo
Pokud je divoká karta na některý z nejlépe obsazených turnajů udělena do té doby nepříliš známému domácímu hráči, velmi často je to předzvěstí zcela jednoznačného zápasu. Jinak tomu ale bylo u teprve sedmnáctiletého Denis Šapovalova.
Talentovaný Kanaďan na sebe upozornil již dříve postupem do semifinále challengeru v Drummondville, avšak i tak mu v době konání Masters v Torontu, tedy turnaje, kterého se jen velmi zřídka účastní hráči mimo elitní světovou stovku, patřila až 370. pozice. Šapovalov ale dokázal zaskočit Australana Kyrgiose a jeho výkon v žádném případě nesnižuje ani skutečnost, že jeho soupeř na Masters v Šanghaji později ukázal, že nemá problém utkání na nejvyšší úrovni zcela vypustit.
1) JIŘÍ VESELÝ – Novak Djokovič (SRB) 6:4, 2:6, 6:4; Masters Monte Carlo, 2. kolo
Těžko hledat méně očekávaný triumf. Novak Djokovič měl za sebou famózní vstup do sezony a nic nenasvědčovalo tomu, že by měla být přerušena jeho dlouholeté světová nadvláda. Vždyť ovládl turnaj v Dauhá, Australian Open, Indian Wells i Miami. K tomu dvěma výhrami pomohl Srbsku k postupu přes Kazachstán v Davis Cupu a dosud jedinou porážku si připsal v Dubaji, když byl nucen skrečovat Felicianu Lópezovi pro oční infekci.
Oproti tomu Jiří Veselý zažíval hororový rok. Zahájil jej hrozivou bilancí jediné výhry z osmi (!) utkání a chuť si mírně spravil až na antuce v Marrákeši, kde došel do osmifinále. V Monte Carlu ale v úvodním utkání s Rusem Gabašvilim přežil svou smrt a od začátku zápasu s Djokovičem hrál jako vyměněný. Dokázal získat úvodní set a i po jednoznačně prohraném druhém dějství zvládl ustát velký tlak a světovou jedničku nakonec v rozhodujícím dějství udolal poměrem 6:4. Zaznamenal tak nejcennější vítězství kariéry, na němž nic nezměnilo ani následné nepovedené utkání s Gaëlem Monfilsem a celkově rozpačitý celý zbytek sezony.
