Soupeř z něj šílel, starosta gratuloval. Unikát Kolář se naplno představil sportovnímu světu

Přibližně deset tisíc fanoušků rozhodně nelitovalo, že věnovalo svůj čas souboji druhého kola mezi loňským finalistou Stefanosem Tsitsipasem a kvalifikantem Zdeňkem Kolářem (6:3, 7:6, 6:7, 7:6). Nebojácný Čech se vydal na sto procent – sázel vítězné údery, urputně se bránil, svého soupeře trápil kombinací kraťas–lob…

Není divu, že vyšťavený Tsitsipas se po čtyřhodinovém mači doznal, že ho zápolení s Kolářem přivádělo k šílenství! „Byl u každého míče, což bylo frustrující. Nebylo to lehké, nebylo to vůbec lehké. Chtěl bych mu za jeho úsilí pogratulovat,“ řekl v pozápasovém rozhovoru s Matsem Wilanderem.

Pětadvacetiletý Kolář, považovaný za tenisového samorosta, tak mohl po letech v ústraní naplno představit svůj životní příběh sportovnímu světu.

Od mládí ho trénuje tatínek, který jeho úspěchu obětuje mnohé. „Celou kariéru budujeme jenom spolu. On mě k tenisu přivedl, naučil mě základy a vede mě životem. Dělá toho tolik, že nikdo jiný by tohle na světě pro svého svěřence neudělal. Odjakživa mě vozil na turnaje, do toho dělá svou práci. Že jsem tady dneska hrál, je spíš jeho zásluha než moje,“ vyprávěl na čtvrteční tiskovce vděčný Kolář, jehož tatínek pracuje jako geodet.

„Když je doma, chodí do práce. Musí do terénu a něco si tam připravit. Pak to zpracovává po večerech na turnajích. I tohle musí zvládat,“ obdivně poznamenal pětadvacetiletý tenista.

Dalším zajímavým střípkem Kolářova příběhu je bezesporu vlastní značka oblečení ZK, jejíž logo si před jedenácti lety sám navrhl. „Pořád mám ten okamžik před očima. Jednoho odpoledne jsem seděl u počítače a nevěděl jsem, co dělat. Najednou jsem si začal malovat a vzniklo z toho toto,“ líčil vítěz tří challengerů ve dvouhře, který svou tvořivost nyní převádí na tenisové dvorce.

V městečku Bystřice nad Pernštejnem, odkud pochází, byste patrně nenašli slavnějšího občana. Sám tenista ale podobný výrok skromně popírá. „Jestli jsem tam nejzajímavější, to nevím,“ pousmál se při zmínce o svém bydlišti. „Moc se mi tam líbí a rád se tam vracím. Potěšilo mě, že po zápase jsem měl v mobilu esemesku od pana starosty.“

Přitom na významnější průlom čekal Kolář i jeho příznivci dlouhá léta. Do finále challengeru se sice dostal už jako devatenáctiletý v Ostravě (2016), následně měl na dosah i postup do Top 200 žebříčku, nadějný vzestup se však zadrhl ve druhé polovině třetí stovky.

Od ostravského challengeru vyhlížel dlouhých pět let další účast ve finále turnaje této kategorie, než se loni v dubnu dočkal rovnou premiérového titulu v portugalském Oeiras. Následovaly triumfy v rumunských Jasech a polském Štětíně a vytoužený průnik do druhé stovky žebříčku ATP.

Na grandslamech se Kolář nejprve šestnáctkrát loučil už v kvalifikaci, na Roland Garros ale proměnil celkově sedmnáctý pokus v postup do hlavní fáze. Poté rovnou zvládl i první kolo s domácím Lucasem Pouillem a jako třešničku na dortu přidal dechberoucí bitvu se Stefanosem Tsitsipasem.

Po vydařeném turnaji, ozdobeném čtyřmi výhrami, má jistý postup na hranici kolem 120. místa žebříčku ATP. Elitní stovce, zaručující přímou účast v hlavní soutěži grandslamů, nebyl nikdy blíž.

„Je to ale pořád daleko. Možná ne tolik herně, ale bodů mi stále chybí strašně moc. Zase přijdu na další zápas a bude to velký boj. Budu bojovat a věřit, že se mi ta stovka povede,“ doufá před novými výzvami Kolář.