Gengel: o pátém titulu, úprku do Ismaningu i spolupráci s Macháčem
Marek Gengel oslavil minulý týden už pátý singlový titul ve svém oblíbeném Šarm aš-Šajchu. Šestadvacetiletý český tenista tím potvrdil skvělou formu, když za poslední měsíc vybojoval dva singlové tituly na okruhu ITF a k tomu přidal jedno deblové finále na halovém challengeru v Ismaningu po boku krajana Tomáše Macháče. V rozhovoru pro Tenisový svět se přímo z Egypta rozpovídal o cestě za poslední trofejí v zemi faraonů, o deblové spolupráci s Macháčem a také o mimořádně náročném programu z uplynulých týdnů.
V Šarm aš-Šajchu jste tentokrát musel o výhru tvrdě bojovat, když jste od čtvrtfinále sehrál tři třísetové zápasy za sebou. Který z nich byl nejtěžší?
O výhru jsem musel opravdu tvrdě bojovat, ale bylo to spíš výsledkově než herně. Všechny tři třísetové zápasy jsem si zkomplikoval sám. Buď jsem udělal zbytečné chyby, nebo jsem zvolnil hru a soupeře jsem rozehrál. Jako nejtěžší utkání hodnotím čtvrtfinále proti Italovi Emilianovi Maggiolimu (Gengel zvítězil 6:3, 6:7(5) a 7:5, pozn. red.).
Čím byl Maggioli nebezpečný?
Je to levák a dobře servíruje. Na tvrdém povrchu je proti někomu takovému vždy těžké hrát. Jeho největší zbraň ale je, že doběhne nejvíc míčů. Člověk se proti němu dvakrát tak víc nadře, než míč zabije. Je jako pavouk. (usmívá se)
V semifinále jste udolal 6:1, 4:6 a 6:2 Ilju Běloborodka z Ukrajiny. Byl to už třetí vzájemný souboj, poprvé vám sebral set. Jak jste ten zápas viděl?
To byl přesně zápas, který jsem si zkomplikoval sám, protože jsem soupeře ve druhém setu nechal rozehrát. Zvolnil jsem hru, jelikož jsem si myslel, že udělá nějaké chyby, ale to se nestalo. On se tím dostal do hry, pak se zlepšil i odzadu. Sešlo se to tak, že mě jednou brejknul a bylo po setu. Řekl jsem si, že ve třetím setu do toho půjdu zase víc a bylo to hned o něčem jiném.
Ve finále jste ztratil první set s Italem Danielem Capecchim, ale nakonec jste duel otočil na výsledné skóre 6:7(6), 6:2 a 6:3. Čím jste ten zápas nakonec urval?
Začal jsem dobře, hned jsem vedl o brejk a vypadalo to, že zápas bude v pohodě. Když jsem ale měl doservírovat set, udělal jsem čtyři zbytečné chyby hned z prvního míče. Tím jsem ho vrátil do zápasu. A soupeř pak ten set nějak uklohnil. Od druhého setu jsem začal hrát agresivněji, což se mi dařilo. Takhle jsem si dokráčel k titulu.
V deblu jste vypadl hned v prvním kole, když jste s Ukrajincem Volodimirem Užilovským prohráli 4:6 a 3:6 s Ondřejem Horákem a jeho parťákem Belgičanem Loicem Cloesem. Horákovi jste ve dvouhře o týden dříve povolil jen dva gemy, ale nedávný český junior s Cloesem vyhrál v Egyptě dva turnaje v řadě... V čem je jejich síla?
Pro první kolo to byl docela těžký los. Užilovskij s nimi týden předtím prohrál ve finále a říkal mi, že to nebude nic jednoduchého, což se potvrdilo. Soupeři hráli dobře a bez chyb, nedali nám žádnou šanci, abychom se mohli vrátit do zápasu.
O týden dříve jste si odskočil na čtyřhru do německého Ismaningu, kde jste s Tomášem Macháčem dokráčeli stejně jako Rennes do finále challengeru. Přitom jste se dostali do hry až na poslední chvíli jako náhradníci, a navíc jste v prvním kole natrefili na nasazené jedničky Romana Jebavého s Dánem Frederikem Nielsenem... Nebyl to trochu risk do Německa vůbec odjet? Jak se ta cesta zrodila?
Do soutěže jsme se opravdu dostali jako náhradníci až na poslední chvíli, vůbec jsem s tím nepočítal. Ve středu byl zápis náhradníků a já jsem nevěděl, jestli se dostaneme, protože před námi bylo zapsáno ještě několik párů. Ale nakonec jsme se dostali ve středu ve dvanáct, takže jsem vyrazil z Prahy a přijel jsem na turnaj dvě hodiny před zápasem. Vyhráli jsme a pak jsme postupovali dál.
Ve čtvrtfinále jste dokonce získali skalp Nizozemce Robina Haaseho, který byl v deblu ve finále Australian Open 2013. Čím to, že vám to s Tomášem tak jde?
S Tomášem se mi hraje dobře, je jiným typem hráče než já. Je šikovnější, hraje víc technicky, naopak já líp servíruju a na returnu do toho mlátím. Když se to sejde, můžeme porazit kohokoliv. Na této úrovni je debl vždy padesát na padesát.
Když spočítáme přesuny mezi Egyptem a Evropou, měl jste program opravdu nabitý…
A to jsem ještě před deblem v Ismaningu hrál v neděli ligu v Itálii, kam jsem letěl přímo z Egypta! Po Itálii jsem byl dva dny doma, pak v Ismaningu, odkud jsem jel hned po sobotním finále autem do italského Turína. Přijel jsem tam v noci, v neděli jsem odehrál ligu a v pondělí jsem letěl z Turína sem do Egypta.
Jaký je váš další program a jak se cítíte po zdravotní stránce?
Tento týden ještě odehraju poslední turnaj tady v Egyptě, pak si dám týden volno a následně asi pojedu někam na challenger. Zdravotně se cítím výborně, unavený ani nejsem, protože hraju úsporně. Všechno je v pohodě.
