Postup a mobil do ruky: Čím Vondroušová rozesmála mamku a přítele?

Ještě aby nebyla dvaadvacetiletá Sokolovanka radostí bez sebe. Vždyť na své první olympiádě v Tokiu šokuje favoritky a čtvrtečním postupem do finále zajistila Česku už druhou jistou medaili z tenisu, celkově pak už šestou českou. 

Ještě na kurtu po semifinále proti Ukrajince Elině Svitolinové (6:3, 6:1) vytáhla z batohu bezstarostně mobil a poslala do Česka mamince a příteli Štěpánovi hlášku z filmu S tebou mě baví svět: „My vám ty medaile přivezeme!“

„Hrozně se tomu smáli,“ vyprávěla pak rozjařená Vondroušová mezi novináři. S dojatou maminkou, která zápasy dcery silně prožívá, je v kontaktu po celou olympiádu. 

Doma v Sokolově se tak už slaví jistá olympijská medaile, teď už jde jen o to, zda bude zlatá nebo stříbrná. 

Už vám došlo, že budete mít olympijskou medaili?
Zatím úplně ne. Včera jsem začala dostávat zprávy, že už je medaile blízko, ale nechtěla jsem si to připouštět. Samozřejmě se to člověku honí v hlavě. Ta cesta byla fakt dlouhá a hlavně jsem nechtěla hrát o třetí, protože brambora z olympiády je podle mě hrozná. Jsem moc ráda, že se mi to povedlo a ať už to bude zlato nebo stříbro, tak jenom to, že už budu na stupních vítězů, je fakt krásný.

Semifinále proti favoritce Svitolinové jste zvládla s přehledem, jaký byl klíč?
Skvěle jsem podávala a držela jsem se plánu. Cítila jsem se s ní dobře ve výměnách. Chtěla jsem zůstat v klidu, zbytečně to neuspěchávat, protože ona když se chytne, tak je nepříjemná a strašně moc toho vrátí. Výsledek vypadá jednoznačně, ale tak jednoznačné to nebylo, protože ona bojovala do posledního bodu.

A samozřejmě opět platily vaše slavné kraťasy.
Ona je strašně rychlá do stran, ale přijde mi, že k síti moc neví, co s tím. Hrála jsem s ní v Římě, tam taky platily kraťasy. Na betonu je to jiné, víc to skáče a je těžší je zahrát, ale tady to fungovalo. Pak jsem se jí snažila vyhánět forhendem ven a ona si pak ve výměnách tolik nevěřila a hrozně riskovala.

Cítila jste se na kurtu někdy lépe, co se týče tenisu a kondice?
Kondici mám teďka skvělou. Přijde mi, že hrozně vydržím, ale nechci to zakřiknout. Na kurtu není nikdo úplně stoprocentně spokojený, každý najde chyby, ale jsem teď vděčná za to, co se mi tady daří. Poslední dobou to bylo nahoru dolů, ale věřila jsem si a nepřestávala makat. Teď přišel důkaz, že na to fakt mám.

Představovala jste si vůbec před olympiádou, že by z toho mohla být medaile?
Je to moje první olympiáda. Říkala jsem si, že kdybych uhrála nějaký výsledek, bylo by to krásné. Samozřejmě si ale asi nikdo nepředstavuje, že bude mít při premiéře medaili. A fakt, že ji budu mít, je naprosto krásný. Budu odjíždět s krásnýma vzpomínkama. Moc ráda reprezentuju Českou republiku. Od dětství jsem hrála za Česko všechny možné soutěže. Pro mě je to super pocit.

Čeká vás finále proti skvěle hrající Švýcarce Belindě Bencicové, co od toho čekáte?
Hrály jsme spolu super zápas v Miami. A strašně těžký zápas. Porazila jsem ji 6:4 ve třetím. Ona je hodně útočná. Bude to těžké. Jsme docela kamarádky. Říkaly jsme si v šatně, že se můžeme potkat ve finále, ale nechtěly jsme o tom raději moc mluvit. Nakonec nám to vyšlo. Je to fakt hezké.

Čtvrtek byl z pohledu českých barev mega úspěšný – získali jsme zlatou a stříbrnou ve střelbě (Lipták, Kostelecký, pozn.) a medaili zajistilo v tenisu i duo Krejčíková, Siniaková, sledovala jste to?
Jasně, kluci střelci udělali skvělý úspěch. Jsem ráda, že jsem je trochu napodobila, ať už to bude jakákoliv medaile. A Bára s Katkou vyhrály v supertiebreaku s těžkými soupeřkami a hrozně si to zaslouží. Barča vypadla blbě s Belindou v singlu a byla z toho zklamaná. Ale co teď předvádí, to je neskutečné. Je krásné, že budou mít medaili v deblu.

Jak teď strávíte volný den před sobotním finále?
Asi si půjdu na pět hodin zahrát. (smích) Ne, určitě si půjdu na chvíli zahrát, ale že mám krásný volný den, to je něco neuvěřitelného, protože od soboty jedu v kuse. Je to pro nás všechny dobré. I pro Belindu je to super, že si odpočine, a snad předvedeme hezký zápas. (úsměv)