Průnik do Top 100? Obrovská úleva! jásá Martincová. Odmění se vysněným tetováním

Tereza Martincová musela v posledních letech prokázat mnoho bojovnosti a trpělivosti. Ačkoliv opakovaně zapisovala řadu sympatických výsledků, stále se všechno nesešlo tak, aby nakoukla do první stovky žebříčku WTA.

Šestadvacetiletá Češka ale zmíněné prokletí konečně zlomila a může si užívat pohled na svůj dvouciferný ranking. Nejen o vyčkávání na nové vydání žebříčku se rozpovídala v exkluzivním rozhovoru pro Tenisový svět.

Jaký je to pocit objevit se v Top 100?
Musím říct, že když jsem dnes viděla to číslo, tak to na mě dolehlo. Samozřejmě mi všichni říkali, že budu ve stovce. Ale pokud to nevidím na vlastní oči, tak tomu nevěřím.

Kde vás nové vydání rankingu zastihlo?
Byla jsem sama na pokoji, tady v Bogotě (Martincová se v Kolumbii účastní turnaje WTA, pozn. red.). Celou dobu jsem věděla, že asi budu ve stovce, dnes ale přišel ten moment. Uvědomila jsem si, že patřím do první světové stovky, což mě i trochu dojalo. Neznamená to však, že se teď zastavím. Posun prostě beru jako fajn odměnu za dřinu, kterou sportu dávám.

Věděla jste vlastně, kolikátá budete? Takzvaný „živý žebříček“ totiž dlouho ukazoval 100. místo, nikoliv 98. místo.
Psalo mi hodně lidí. Pak jsem začala taky studovat, jestli budu ve stovce, nebo nebudu. Věděla jsem o pár holkách, které mě v žebříčku můžou odsunout. Nechtěla jsem se k tomu upínat, holt bych se tam dostala časem.

První stovku jste měla dlouhá léta zdánlivě na dosah, průlom ale stále ne a ne přijít. Jak často jste na tuhle metu myslela?
Bylo období, kdy jsem ji měla dost v hlavě, dokonce mě to limitovalo. Ze všech stran jsem slyšela, jak hraju dobře a že tam mám být. Pak jsem si ale řekla: „Tak dost, nebudu se upínat na to, jestli tam budu, nebo ne. Tenis hraju, protože mě baví.“ To mi strašně pomohlo.

A jaký máte vlastně dojem ze svého herního projevu v posledních týdnech a měsících? Existuje něco, v čem jste si obzvlášť všimla zlepšení?
Pozoruju na sobě, že jsem klidnější. Dokážu se delší dobu soustředit a vydržet v dobrém výkonu. Nerozhodí mě, když soupeřka začne hrát líp. A obecně se všechno, na čem pracujeme v tréninku, posunuje dopředu, což je v zápasech znát.

Co pro vás zdolání dlouho dobývané hranice znamená do dalších týdnů?
Je to určitě velká motivace a obrovská úleva. Nicméně rozhodně si nemyslím, že mám splněno. O to víc budu makat dál.

Za svůj úspěch si bezesporu zasloužíte odměnu. Už o ní máte jasno?
Ano, odměním se tím, že si konečně nechám vytetovat celý rukáv na ruku. Když jsem v patnácti nebo šestnácti letech podlehla tetování, chtěla jsem za posun do stovky křídla přes celá záda. To jsem si ale rozmyslela. (usmívá se) Zato rukáv se mi vždy moc líbil. A kromě toho si půjdeme určitě připít s trenérem, kamarády a rodinou.