Obdivuje Halepovou a sbírá jeden titul za druhým. Ženský tenis se změnil, říká Sisková

Často střídáte destinace, kde se hrají turnaje po celý rok – Egypt, Tunisko a Turecko. Kam jezdíte nejraději?
V Antalyi jsem byla jen jednou, možná dvakrát. Je tam antuka a já mám lepší výsledky na betonu. Většinou vybíráme mezi egyptským Šarm aš-Šajchem a tuniským Monastirem. Šarm mám radši, jsou zde rychlejší kurty a lepší počasí. V Tunisku je to pomalejší, necítím se tam příliš dobře. Zase je tam ale lepší jídlo a více kurtů (smích).

Jezdíte sem v zimě i v létě. Kdy vám to zde z hlediska ročních období vyhovuje nejvíce?
Nejlepší výsledek jsem zde uhrála v říjnu a to zde bylo kolem čtyřiceti stupňů. Netuším, na kolik má na mé výkony vliv počasí. Určitě mi ale více vyhovuje více teplo než počasí v Tunisku a Turecku, kde často fouká, prší a je zima.

Hodně lidí si v Šarm aš-Šajchu stěžuje na špatné tréninkové podmínky. Jak je to v jiných destinacích?
Byli jsme zde s trenérem v říjnu, poté dvakrát v únoru a nyní v březnu. Musím říci, že máme štěstí. Chodíme trénovat v době oběda a máme vždy hodinu kurt jen pro sebe. Takže si nemohu stěžovat. Je ale pravda, že jsou zde jen čtyři kurty, z toho na třech se hraje. V Tunisku je osm kurtů, hrají tam ale i muži. Nejlepší je to v Antalyi, kde je kurtů opravdu hodně.

O zdejších kurtech se říká, že je každý jiný. Každý má svá specifika. Vnímáte to také?
S kurty nic moc neudělám. Musím si na podmínky zvyknout, ne si na ně stěžovat. Je pravda, že tréninkový kurt, na kterém se nehrají zápasy, mi opravdu přijde jiný. Jednička mi pak přijde položená níže než trojka se čtyřkou.

Kdo má hlavní slovo ve skladbě turnajů?
Rozhodujeme se všichni dohromady – já, taťka a trenér. Řešíme, co nám dává logiku, jak na sebe turnaje navazují a zda chci zrovna hrát na antuce, nebo na betonu. Není to tak, že by mi někdo nakazoval, kam mám jezdit. Většinou jezdím na dva nebo tři týdny a poté se vracím zpět domů trénovat.

Do Egypta jste přicestovala sama s trenérem. Domlouváte se na turnaje i s dalšími hráčkami?
V tomto jsem individualistka. Cestuji jen s trenérem. Sice patřím pod Prostějov, ale trenéry mám v Olomouci. Nespadám pod klub a nejezdím tedy s holkami. Zadruhé jsem introvert, jsem ráda sama. Plán děláme podle sebe a nechceme se na nikoho vázat.

Vytvořila jste si v Egyptě nějaká přátelství? Máte i jako introvertka k některým hráčkám blíže?
Když jsem zde byla před dvěma týdny, byly tady holky z Česka – Bára Palicová, Lucka Havlíčková a Kristýna Lavičková, se kterou jsem hrála debla. Byla tu i Saša Melnikovová, se kterou jsem se skamarádila. Znám i Holanďanky a Japonky, těch je tu hodně.

Hrajete ráda turnaje v Česku? V minulosti jste občas dávala přednost turnajům dále od vlasti…
Je mi jedno, kde hraji. Pokud chci stoupat žebříčkem, musím vyhrávat všude. Turnajů v Česku moc není. Já většinou měla možnost hrát na stejně dotovaném turnaji někde jinde v hlavní soutěži, což jsme upřednostnili před kvalifikací na turnaji v Česku. Když jsem ale dostala divokou kartu, české turnaje jsem hrála.

V Šarm aš-Šajchu jste už popáté. Dají se náklady srovnat s dalšími turnaji ve výše zmíněných destinacích?
Tuhle stránku věci řeší táta a nezahrnuje mě do ní. Řekla bych ale, že ve všech těch destinacích to bude z hlediska nákladů plus minus stejné.

Jezdíte ráda na osvědčené turnaje v letoviscích, nebo jste přemýšlela i nad jinými akcemi?
Ráda bych si zahrála i jiné turnaje, spíše vyšší kategorie. Nikam jsem se ale bohužel nedostala. Výběr teď není zrovna velký, turnajů je málo. Snad to bude v létě lepší.

Cítíte, že kvalita patnáctitisícových podniků je za situace, kdy je turnajů méně, o poznání vyšší?
Určitě. Je to sto a jedno. Když jsem bývala mladší, bylo to úplně něco jiného. Před pár týdny se holky okolo šestistého místa nebyly schopny dostat do hlavní soutěže. Turnaje jsou silné, kvalifikace plné. Konkurence je obrovská.

Během Vánoc jste se rozhodla jet na turnaj do Monastiru. Bylo to i kvůli tomu, že nebyl tak kvalitně obsazen?
Primárně to bylo kvůli tomu, že jsem půl roku nehrála vinou koronaviru. Neměla jsem moc odehraných zápasů a naskytla se možnost jet na turnaj. Rozhodla jsem se, že pojedu. Chtěla jsem odehrát utkání.

Po úspěších v Monastiru jste v Šarm aš-Šajchu porazila žebříčkově lepší hráčky, příliš bodů jste ale neuhrála. Čemu to přičítáte?
Je pravdou, že jsem se příliš neposunula. Dvakrát jsem prohrála ve čtvrtfinále. Na prvním turnaji ze čtyř mečbolů. Na druhém jsem zahrála dva super zápasy, porazila rankingově lepší hráčky a pak vypadla s holkou, kterou jsem tady v říjnu jasně porazila. Moc bodů nepřibylo.

Zmínila jste zápas s Litevkou Mikulskyteovou, který jste prohrála ze čtyř mečbolů. Co se stalo? Máte taková utkání dlouho v hlavě?
Odpadla jsem psychicky. Ještě se mi to téměř nikdy nestalo, spíše jsem já byla tou, která otáčela zápasy z mečbolů soupeřek. Poprvé jsem takto promarnila utkání loni v Liberci, kde jsem v semifinále proti Veronice Vlkovské vedla 6:1, 5:2 a 40:15. Poté jsem měla dva mečboly ještě v tiebreaku, nakonec jsem ale celé utkání prohrála. V hlavě to ale dlouho nemívám. Doma to asi mrzí rodiče a sourozence, já ale rychle vychladnu.

Na žebříčku vám patří 514. místo, což je vzhledem k tomu, jak jsou turnaje nabité, docela výhra. Kam se chcete letos posunout a na čem chcete nejvíce zapracovat?
Byla bych spokojená, kdyby se mi během sezóny podařilo dostat někam do čtvrté stovky. Chci se posouvat nahoru. Čím výše budu, tím více se budu dostávat na lépe dotované akce. Po tenisové stránce bych ráda zapracovala na tom, abych dokázala hrát všechny zápasy stejně, bez výkyvů. Docela jsme zapracovali na servisu. Věřím si na něm, mám dobrá procenta.

Máte nastaveny nějaké konkrétní žebříčkové milníky? Je pro vás tenis smyslem života?
Zatím jsem měla jen školu a tenis, který byl vždy na prvním místě. Jsem ještě docela mladá, chci co nejrychleji stoupat žebříčkem. Pokud bych ale třeba v pětadvaceti měla být čtyřstá na světě, asi bych v tenisu dále nepokračovala.

Dalším levelem by měly být pětadvacítky. Kdy je máte v plánu hrát?
Chtěla bych co nejdříve. Ráda bych se dostávala do hlavních soutěží, abych nemusela hrát kvalifikace. Nemám ale tušení, zda teď vůbec nějaké pětadvacítky jsou. Přijde mi, že se hrají pořád jen patnáctky.

Jste mladá hráčka. Jak moc vás ve vývoji zabrzdil koronavirus?
Zkraje roku 2020 jsem uhrála na patnáctce finále a poté další vyhrála. Pak ale turnaje stopli, to mě mrzelo. Tehdy jsem byla rozjetá. Celou dobu jsem poté trénovala a pracovala na kondici. Naplánovali jsme to tak, abych z toho vytěžila co nejvíce. Když se začalo hrát, moc se mi nedařilo. Teď ale přibyly turnaje a já se do toho zase dostala a nějaké výsledky udělala.

Všichni o vás říkají, že jste hrozně šikovná. Snažíte se svou šikovnost nějak rozvíjet?
Když už to o mě říkají, tak je dobré šikovnost rozvíjet (smích). Není to ale, že bych trénovala něco extra. Trénuji forhend, bekhend, servis a voleje, jako všichni. Chci se zlepšovat a pilovat.

Jak široký je váš tým? Setkala jste se s něčím takovým, jako je mentální kouč?
Mým hlavním trenérem je Miroslav Herzán, kondičním pak Hynek Frömel. U psychologa jsem byla jen jednou kdysi dávno, od té doby ale ne. Mentálního kouče nemám. Kdyby tady byla sestra, určitě by vám řekla, že ho potřebuji (smích). S trenéry a taťkou jsme to ale zatím nijak neřešili.

Jak vás během utkání dokážou rozhodit maličkosti?
Nic moc mě nerozhodí. Pokud samozřejmě udělá rozhodčí během utkání spoustu velkých chyb, jako se mi stalo v minulosti právě zde v Egyptě, tak se s ním pohádám. Ale že bych pak odchodila zápas, to ne. Snažíme se pracovat i na trénincích na tom, abych dokázala naštvanost zdravě přetavit ve svůj prospěch. Nedovolila bych si nadávat na soupeřky ani trenéra, jen na sebe.

Jste velmi silná v deblu. Dokážete se výborně doplňovat s partnerkami. Dovedete si představit, že byste se jednou na čtyřhru specializovala?
Preferuji jako skoro všichni dvouhru. Je pravdou, že debl je výborný na trénování a hledání rytmu. Pokud by mi pomohl dostat se výše a já se tím pádem zlepšovala i v singlu, nevadilo by mi to.

Ze ženského tenisu se vytrácejí výměny, hraje se spíše na sílu. Jakým stylem se snažíte vyhrávat výměny vy?
Je pravdou, že se ženský tenis změnil. Kluci hrají výměny a nekazí, u holek jsou výměny kratší. Krásy tam moc není. Co se mého tenisu týče, řekla bych, že docela dobře returnuji – hlavně druhý servis. Chodím do toho. Nejsem extrémní střelkyně, že bych ale pinkala, to také ne. Dobře se pohybuji a čtu hru, snažím se nechybovat a variovat údery. V průběhu zápasů dokážu vypozorovat, co soupeřkám vadí a v čem jsou silné. Snažím se to pak zužitkovat při klíčových stavech.

Vyhovují vám hráčky, které hrají pořád stejně, nebo ty, které mění rytmus?
Chci vyhrát každé utkání, takže se musím přizpůsobit všemu. Na betonu mi ale rozhodně vyhovují více holky, které do toho střílí a výměny mají rytmus. Co mi naopak nevyhovuje, je to, když hrají soupeřky pomalu, pinkají. Nikdy nevíte, co přijde.

Jste nervózní, když vás porazí někdo mladší? Sledujete mladé talenty?
Soustředím se spíše na sebe. Přeji jim to, ale moc jejich výsledky nesleduji. Většinou jsem dosud v té roli mladší hráčky na kurtu byla já.

Kdo je vaší tenisovou inspirací?
Z českých hráček se má hra nejvíce podobá Barboře Strýcové. Strašně se mi líbí, jak hraje Simona Halepová. Nejsou to extrémní střelkyně, zároveň ale nehrají ani úplně pomalu. Dobře se pohybují. Jsou obě šikovné.

Sledujete grandslamové turnaje?
Občas ano. Sledovala jsem docela letošní Austrálii. Loni čas nebyl, měla jsem tenis a školu. Letos jsem sledovala hlavně Čechy.