Trenéřina si mě našla sama, říká Herzán. Po Muchové spolupracuje s další hanáckou nadějí

Studoval jste v Americe. Co jste od tohoto období života očekával a jak jste ho prožil?
Důvod byl jasný. Byla to jediná možnost jak studovat a zároveň hrát na vyšší úrovni tenis. Šel jsem do toho s tím, že ještě bude možnost s postupem času rozhodnout se, zda pokračovat se školou, či tenisem. Vyhrála spíše škola, ale nelituji toho.

Uvažoval jste, že byste ve Spojených státech zůstal?
Určitě ne. Americký způsob života mě příliš nechytl. Chtěl jsem se vrátit do Evropy.

Co přesně vám chybělo?
Mám rád evropská města, jejich historii. Že se dá všude dojít pěšky. V Americe se bez auta pomalu nedá pohnout. Chodit tam pěšky je nebezpečné.

Počítal jste s tím, že se po studiích budete věnovat trénování?
To určitě ne. Spíše si mě trenéřina tak nějak našla sama.

Jak k tomu došlo?
Když jsem dohrál poslední zápas za univerzitu, odložil jsem rakety s tím, že už tenis hrát nebudu. Poté ale byly přímo na naší škole dva turnaje futures. Řekl jsem si, že si ještě zahraji, poté jsem to ale znovu zabalil. Pak mi napsala Katie Swanová, Britka, která hraje v Americe a žije právě ve Wichitě, kde jsem studoval. Chtěla trénovat týden před US Open, tak jsem opět musel vzít rakety a znovu hrát. Poté mi napsala Karolína Muchová, že se dostala na US Open do kvalifikace a jestli bych s ní nejel. Byl jsem tam s ní na prvním turnaji a od té doby mě to chytlo. Proto jsem u tenisu zůstal. V týmu Karolíny jsem byl sparring partner. Jezdil jsem s Kájou i na některé turnaje.  

Sledujete nadále Katie Swanovou i Karolínu Muchovou?
Karolínu sleduji. Jsme dlouholetí kamarádi. U Katie občas nějaké výsledky zaznamenám, ale není to tak, že bych ji sledoval podrobně.

Jak jste se dali dohromady s Annou Siskovou?
Znám se s ní už hrozně dlouho, oba jsme z Olomouce. Když jsem byl doma, občas jsem s ní hrával sparingy. Poté mě oslovil s nabídkou její otec. Domluvili jsme se. Vedu ji od srpna.

Co jste si od spolupráce sliboval a jak se ji daří naplňovat?
Bral jsem to jako příležitost dokázat něco svého. Posunul jsem se ze sparringa na trenéra. Věděl jsem, jaké má Anna výsledky a jak hraje. Věřím, že má na to hrát výše. Chci jí k tomu pomoci. Jestli se to povede, ukáže čas.

Jezdíte s ní na všechny turnaje?
Na drtivou většinu. Nebyl jsem tuším na dvou během Vánoc. Tam byla se sestrou. Jel jsem s nimi na pět dnů trénovat, poté jsem ale odjel. Vánoce jsem prožil doma.

Anně patří 514. místo. Odpovídá to jejím možnostem? Na čem by podle vás měla nejvíce zapracovat?
Jestli to odpovídá možnostem, je těžké říci, obzvlášť v této době. Turnaje jsou daleko silněji obsazované než před pandemií covidu-19. Myslím si ale, že má na to se posunout. Porazila hráčky TOP 300. Má dobrou hru a údery, potřebuje je ale více přenést do zápasů a více si věřit. Je šikovná, dokáže přejít na síť. Musí to však více prodávat v utkáních.

Velmi dobře hraje i čtyřhru. Myslíte, že by se na ni mohla v budoucnu specializovat?
Do čtyřhry jí moc nemluvím. Vždy jsem debla bral jako takovou disciplínu pro radost. Samotného mě čtyřhry strašně bavily, jinak to nejde. Jestli se někdy rozhodne specializovat na čtyřhru? V tuto chvíli si něco takového netroufám předpovídat. Možnost by to byla, měla by na to. Ale ještě je to daleko.

Turnajů je nyní málo. Podle čeho volíte program?
V poslední době se vždy rozhodujeme mezi dvěma turnaji, které jsou de facto stejné. Je to tedy hlavně o místech, v nichž se konají. Naposledy jsme se rozhodovali mezi Šarm aš-Šajchem a Monastirem v Tunisku. Pro Egypt rozhodl rychlejší povrch, který Anně sedí více. Také je zde oproti Monastiru teplejší počasí. Byli jsme tu už před dvěma týdny, takže zde známe i více lidí.

V Šarm aš-Šajchu je na druhou stranu pouze jediný tréninkový kurt, na němž se střídají všechny hráčky. Jak to vnímáte?
Je to určitě nepříjemné. Když už se na kurt dostaneme, většinou jsme tam ve čtyřech. Musím ale zaklepat, že tento týden, co jdeme na kurt, tak je většinou volný a jsme na něm sami. Ostatní trenéři nám to závidí. Může se to ale rychle změnit.

Na čem jste s Annou od srpna nejvíce pracovali? Vidíte už nějaké plody vaší spolupráce?
Chtěl jsem změnit hlavně dvě věci, které jsem zpozoroval už v dobách, kdy jsem s ní hrával jako sparingpartner. Jde o forhend a servis. Musím říci, že se to zlepšilo. Stále je na čem pracovat, je třeba i dostávat údery více do zápasů. Ale jinak ano. Dá se říci, že vidím změnu.

Jaké máte s Annou cíle?
Teď je to složité, ale určitě vyhrát další turnaje a tituly. Posunout se dále. Časem se cíle budou formovat. Je doba, jaká je, takže je třeba vyhrávat turnaje, které zrovna jsou.

Je vaše spolupráce časově ohraničená?
Máme dohodu na rok. Co bude poté, se uvidí. Zbývá pět měsíců. Za tu dobu se toho může ještě hodně změnit.

Ve vašich 25 letech jde o vaše první trenérské angažmá. Vaše svěřenkyně je o šest let mladší. Daří se vám udržovat autoritu?
Je nesmysl, abych chtěl v pětadvaceti letech po o šest let mladší hráčce nějakou vynucenou autoritu. To nemá smysl, navíc se spolu známe strašně dlouho. Spíše jsme kamarádi a snažíme se na věcech domluvit. Ze začátku to bylo těžší, postupně jsme ale nalezli společnou cestu.

Radíte jí i během zápasů?
Občas se jí snažím něco říci. Určitě to vnímá a snaží se to plnit. Musím být ale hodně citlivý ve výběru správného momentu, kdy s ní mohu komunikovat. Ne každý má rád, když na něj během utkání někdo mluví. Karolína Muchová to vyloženě vyžadovala, Anna Sisková je v tomto jiná. Ne vždy je v takovém psychickém rozpoložení, aby to vzala.

Dovedete si představit, že byste trénoval i muže?
Dokázal bych si to představit. Nikdy jsem v tom neviděl žádný velký rozdíl. Byla nabídka od Anny, tak jsem s ní.

Anna vyhrála kolem Vánoc turnaj v Monastiru. Co jste na to říkal?
Vyhrát turnaj je vždycky super. Zvládla to. Každá výhra se počítá.

Vaše svěřenkyně se na patnáctkách dostává do hlavních soutěží a často figuruje i mezi nasazenými, na větších turnajích už je to ale složitější. Jsou v dohledné době v plánu i nějaké turnaje vyšší kategorie, nebo to momentálně nejde?
Chtěli bychom. Zkusili jsme šedesátku ve Francii – zda se dostane do kvalifikace. Bohužel skončila třetí pod čarou. Doba je taková, jaká je. Turnaje jsou daleko lépe obsazené, než bývaly. Před rokem a půl byla Anna okolo sedmistého místa a v pohodě se dostávala na pětadvacítky. Teď se sotva dostane do kvalifikace. Je to těžké, ale posunout bychom se chtěli.

Do Francie jste cestovali autem?
Původně jsme měli letět s přestupem v Amsterdamu. Nizozemská vláda však den před odletem změnila pravidla. Museli jsme mít před nástupem do letadla antigenní test ne starší čtyř hodin. A jelikož jsme odlétali v šest hodin ráno z Krakova a v Polsku nebylo kde test udělat, museli jsme sednout do auta a jet jím.

Michaela Vrbenského nedávno nepustili ve Francii na turnaj, protože nepobýval měsíc před jeho konáním na území Evropské unie. Terezu Martincovou zase nepustili hrát do Německa. Co na to říkáte?
Momentálně je to šílené. Nezbývá než doufat, že se to časem uklidní a vrátí zase do normálu.

Dost času trávíte mimo Českou republiku. Jak zvládáte množství času na turnajích?
Nemám během turnajů problém utvořit si program i tehdy, kdy se nehraje, nebo netrénujeme a jsem sám. Občas si vzpomenu na doby školy a něco si jen tak pro sebe programuji, nebo si jdu zacvičit. Není pro mě problém „zabít“ den.

Na konci loňského roku jste si zahrál kvalifikaci turnaje v Káhiře. Jak se to událo?
S Annou jsme tam byli na tři turnaje. Hráli tam i kluci a byla prázdná kvalifikace. Když jsem s Annou na turnajích, vždy tak nějak přemýšlím, že bych si zahrál. Strašně dlouho jsem zápasy nehrál, takže mě to baví. Trochu mě k tomu přemluvila Anna, chtěla mě vidět hrát. Zeptal jsem se, zda by mi dali volnou kartu. Nakonec jsem se dostal i bez ní a zahrál jsem si jeden zápas.

Prohrál jste dvakrát 5:7 s Faisalem Qamarem, 1459. tenistou žebříčku ATP. Jaký jste měl ze své hry pocit?
Dobrý. Hrál jsem s Indem, který byl dost specifický. Hrál většinu míčů slajzem a jen běhal. Hrálo se na šíleně pomalé antuce, absolutně mi nevyhovovala. Jak ale říkám, jsem rád, že jsem si zahrál zápas a výsledek mě příliš nezajímal.

Na sociálních sítích máte vystavenou společnou fotografii s Rogerem Federerem. Ceníte si jí hodně? Je to váš oblíbený tenista?
Federer byl vždycky můj vzor, to je asi odpověď na vaši otázku. Fotka vznikla na Miami Open, kde jsem byl s Kájou Muchovou. Čekal jsem na ni někde u šaten a Roger šel okolo konečně sám, protože normálně je kolem něj vždycky několik lidí. Využil jsem příležitosti a požádal ho o fotku.