Grandslamové kvalifikace? Překvapil jsem i sám sebe, tvrdí Michnev. Teď trénuje krajana

Co vás přivedlo do Šarm aš-Šajchu?
Přijel jsem zde s mým svěřencem Ondřejem Horákem. Trénujeme spolu od srpna loňského roku. Přicestovali jsme zde na takovou zkušenou, jsou to pro něj první turnaje mezi muži. Tréninků už bylo dost, doma se to táhlo. Jsme rádi, že jsme mohli vyrazit někde na turnaj.

Jaká je současná realita všedních dnů v Ostravě?
Neustále spolu trénujeme. Jsem už spíše jeho trenérem, starám se o něj. Pracuji na věcech, které potřebuje. Musím říci, že mě to docela baví.

V Česku řádí koronavirus. Jak moc vás to omezuje ve vaší práci?
Máme štěstí, že máme kde trénovat. Na kurt se dostaneme. Sice ne možná tak moc, jak bychom chtěli, ale je to relativně v pohodě. Omezuje nás to v tom, že musíme na turnaje někam ven – třeba právě do Egypta, nebo do Tuniska. Turnaje jsou nabité. Teď už je jich více, ale ze začátku byly hodně silné. S Davidem Poljakem jsme se bavili, že jsou to v podstatě malé challengery.

Jak vypadá vaše spolupráce? Jak jste s ní spokojen? Vidíte pokroky?
Určitě. Jsem spokojen, práce mě baví. Pokroky tam jsou. Jak moc velké ukáží až turnaje. Sám jsem zvědavý.

Je vaše spolupráce ohraničena časově, případně nějakými milníky?
Doufám, že Ondra je se spoluprací spokojený. Mě zase trénování baví. Pracujeme v horizontu měsíců. Jestli budou ještě dva, nebo pět, to teď neumím říci.

Kde vidíte Ondřejovu roli v této sezóně?
Pro něj je teď po přechodu z juniorské kategorie důležité, aby mu vyšel první rok. Aby ho tenis bavil, nesemlel ho. Dospělý tenis je trochu jiný. Musí si ho dále užívat a pracovat na sobě. Má potenciál. Hraje rychle, dobře se pohybuje. Zbraně tam jsou, je ale třeba dále pracovat a aklimatizovat se mezi dospělými.

Jak velkou roli hraje v dospělém tenisu to, jestli hráč prorazil a naučil se vyhrávat mezi juniory?
Důležité to asi bude. Člověk musí odehrát zápasy. Kdyby jen trénoval, tak je to mezi dospělými poznat. Až zápasy ukáží, co člověk umí. Čím více se hráč naučí mezi juniory, tím více toho poté může prodat mezi dospělými.

Jak silný je Ondřej mentálně?
Psychicky je na tom dobře. Má rád zápasové napětí. Kolikrát je u něj lepší, když je trochu pod tlakem, než když je úplně v pohodě. Sám jsem zvědav, jak to půjde. Do Egypta se hrozně těšil, má zápal. To se mi na něm líbí.

Jak dlouho máte v plánu v Egyptě zůstat?
Budeme tady tři týdny.

Je zde jen jeden tréninkový kurt. Chystáte se vyrazit trénovat i někam do okolí?
Kdyby byl velkým problém, asi bychom hledali kurt jinde. Zatím jsme ale měli docela štěstí, musím zaklepat. Dostali jsme se na kurt i sami. Že budeme na kurtu ve čtyřech, s tím jsme počítali od začátku. Jsme na to připraveni. I kdybychom hráli někde v okolí Česka, bude situace v halách podobná. Nevidím v tom velký problém.

Jak hodnotíte zdejší podmínky?
Podmínky jsou v Šarm aš-Šajchu super. Pořád svítí sluníčko. Občas trochu fouká, člověk se ale nemusí strachovat, že se nebude hrát kvůli dešti. Jsou to kvalitní turnaje. Na jídlo si člověk musí trochu zvyknout, ale jinak je to dobré. Spokojen je zde i Ondra.

V Šarm aš-Šajchu je nyní hodně Čechů. Domlouváte se nějak?
Ano, domlouváme. Jsou zde Filip Káňa, Petr Hájek, Andrej Wawrzyczek. S těmi se dobře známe a je v tomto směru snazší najít někoho na trénink.

Dříve jste jezdil na turnaje s Daliborem Svrčinou, ten se na akcích nyní neobjevuje. Proč?
Měl něco s kotníkem, který si zranil během Davis Cupu. Stále se mu to vrací. Těším se, že ho konečně někde potkám.

Umíte si představit, že byste se postupně stal tenisovým trenérem na plný úvazek? Dovedete si pro sebe představit takovou budoucnost?
Určitě dovedu. Je to krásná práce. Člověk někam směřuje, může pracovat systematicky.

Jak vidíte vaši kariéru? V Egyptě jste se přihlásil do kvalifikace…
Docela se udržuji. S Ondrou hráváme spolu. Úroveň není špatná, jestli to ale bude stačit na zdejší hochy, to netuším. Prioritou je, aby se dařilo Ondrovi.

Turnaje futures jsou spíše investicí, náklady spojené s cestováním a ubytováním asi příliš nepokryjí. Nebo ano?
Částečně máte pravdu. Když jsem ještě hrával na profesionální úrovni, měl jsem za cíl zde přijet a něco vydělat. Pro Ondru to ale bude samozřejmě těžké. Teprve začíná.

Co je pro to potřeba udělat? Postoupit do finále?
Přesně už si to nepamatuji. Když ale člověk zahrál dobře v singlu i deblu, něco málo mu zůstalo. Jednou jsme tu vyhráli s Filipem Doleželem debla. Já postoupil z kvalifikace do druhého kola a už jsme byli finančně na svém.

Letos jste ještě žádný turnaj nehrál. Jak jste se v prvních měsících roku připravoval? A připravujete se čistě i pro sebe, nebo už jste pouze Ondřejův trenér?
Jsem především Ondrův trenér, když mám ale čas navíc, věnuji ho sobě. Sport mě baví, žiju jím. Nevydržím dlouho sedět doma. Když mám chvilku, jdu si zaběhat, nebo zacvičit. Pracuji na své kondici. Doufám, že mě budou v létě čekat ligy – v Německu, Rakousku či Francii. Trochu se na ně připravuji, i během zimy.

Bude vám 32 let. Zažil jste kvalifikace grandslamů, měl jste výsledky. V důležitou dobu, kdy jste byl relativně vysoko na žebříčku, jste se ale nepotkal s dobrou formou. Když se s odstupem času vrátíte do té doby, udělal byste něco jinak?
O tom, zda bych udělal něco jinak, jsem nikdy nepřemýšlel. Určitě to byla souhra více faktorů, které hrály v můj neprospěch. Byl jsem dost pod tlakem, hrozně jsem chtěl. Možná jsem přepálil trénink – absolvoval jsem stejné dávky, jako když jsem byl mladší. Na druhou stranu, vrátil jsem se po studiu z Ameriky a vystoupal na 229. místo žebříčku. O tom jsem dříve ani nesnil. Chtěl jsem zkusit hrát profesionálně, bavilo mě to. Ale že bych si mohl „čichnout“ ke kvalifikacím grandslamů, tím jsem opravdu překvapil i sám sebe.

Nebylo právě studium ve Spojených státech tím, co vás zabrzdilo?
Kdybych byl tehdy na tenis připravený tak, jako v těch 25 letech, kdy jsem se z Ameriky vrátil, tak určitě. V nějakých 19 letech jsem na to ale připraven nebyl – psychicky, ani fyzicky. V tom věku jsem byl ještě dítě. Každý se vyvíjí jinak. Neměl jsem na to objíždět turnaje a hrát tenis profesionálně. Nebyla tam ani výkonnost, ta přišla časem. V tomto směru mě Amerika naopak strašně nakopla.

Co považujete za váš největší úspěch v kariéře?
Měl jsem dobrý rok 2016. Dařilo se mi vyhrávat hodně zápasů. I když jsem byl tehdy unavený, vyhrál jsem v Jablonci dva turnaje po sobě a na dalším v Opavě byl ve finále. Z dalších úspěchů si vybavím čtvrtfinále challengeru v polské Vratislavi, tam mi to také docela šlo. Měl jsem šanci postoupit i dále. Nejlepší zápas, který jsem kdy hrál, byl asi v české extralize proti Karenu Chačanovovi. Přijel tehdy asi jako padesátý hráč světa. Já hrál za Přerov a porazil ho 6:3, 6:2. Hrál jsem fakt výborně, byl to můj životní zápas.