Bez ztráty setu? Kvalifikace mi pomohla, raduje se šampionka Kolodziejová
Miriam Kolodziejová předvedla na turnaji v Irakliu výtečné výkony. V sedmi zápasech neztratila ani set, ve většině zápasů dominovala a poprvé od června 2018 vyhrála turnajový titul. V exkluzivním rozhovoru pro Tenisový svět přiznala, že jí dost pomohla i nutnost nastoupit do kvalifikace.
Miriam, posíláme velkou gratulaci k titulu! Jak těžké bylo ho získat? Podle výsledků se zdá, že jste turnajem procházela jako nůž máslem...
Určitě to nebyly lehké zápasy, ale já jsem hrála dobře a jsem ráda, že jsem titul vyhrála. Je to můj první po operaci, tak je to pro mě speciální.
V turnaji jste musela do kvalifikace. Jak velká to pro vás byla komplikace? Nebo vám ty dva zápasy, v nichž jste ztratila celkem pouze dva gemy, pomohly?
Určitě mi ty zápasy v kvalifikaci pomohly, protože soupeřky hrály celkem solidně, ale já jsem hrála bez chyb a soustředěně a oba duely jsem si pohlídala.
V hlavní soutěži vás na úvod čekaly dvě Rumunky, Gasparovou jste porazila 6:4, 6:2, Bjenaruovou 6:1, 6:2. Měla jste oba zápasy jasně pod kontrolou?
Hůř se mi hrálo proti Gasparové, protože její hra se zakládá na úderech, které nemají žádnou rotaci a lítají nízko nad sítí. Po prvním setu jsem si ale zvykla a už to bylo lepší. Ten druhý zápas jsem měla od začátku pod kontrolou a bylo důležité, že jsem měla vždy v setech velký náskok.
Ve čtvrtfinále jste hrála s nasazenou a o více než 300 míst postavenou Ukrajinkou Olyjnikovovou, které jste nepovolila ani jeden gem. Co na to říkáte?
Ani nevím, co na to říct. Hrála jsem vážně dobře a ji to celkem rozhodilo. Bylo na ní vidět, že moc neví, jak na mě.
V semifinále jste hrála se Slovenkou Chantal Škamlovou, vaší nedávnou deblovou partnerkou. Soupeřce jste povolila pouhé dva gemy. Čím jste ji přehrála?
Zápas se Chantal byl pro mě hodně težký, protože jsme kamarádky a byly jsme tady společně 14 dní, vlastně 24 hodin denně. Zrovna ten den strašně foukalo a já v tom větru hrála prostě lépe, a tak to dopadlo, tak jak dopadlo.
Ve finále vás čekala Španělka Rebeka Masarová, kterou jste porazila 6:4, 6:4. Masarová podobně jako vy postoupila do finále s přehledem bez ztráty setu, s několika kanáry na kontě. Bylo to pro vás nejtěžší zápas na turnaji? Co ho rozhodlo?
Dnešní finále bylo pro mě težké hlavně psychicky, protože jsem to už chtěla dotáhnout a vyhrát. Začala jsem dobře, ale ona se pak zvedla a už ten zápas byl vyrovnaný až do konce. Jsem ráda, že jsem to nakonec zvládla i v hlavě. Rozhodlo pár míčků, ale obě jsme hrály dobře, takže si myslím, že to byl dobrý zápas.
Po operaci jste již jedno finále prohrála. Neměla jste to trochu v hlavě?
Tohle jsem v hlavě neměla, jen jsem prostě chtěla vyhrát. Ke koncovce trochu nervozita přišla, ale zvládla jsem to.
Do Iraklia se často vracíte. V roce 2014 jste tam absolvovala první turnaje mezi ženami na turnajích ITF. Jsou tyto turnaje pro vás speciální? Máte to tam ráda?
Je pravda, že tu nejsem poprvé a znám to tu dobře. Lidé jsou tady příjemní. Udělali tady úplně nový areal, ve kterém jsem poprvé a vážně se mi tu líbí. Jsem ráda, že jsem se sem zase vrátila.
Jaké byly na turnaji podmínky? Jaké je zázemí turnaje?
Dost často tady fouká vítr, takže to je trochu nepříjemné a je tady taky zvláštní povrch. Není to úplně antuka, ale spíš koberec a na tom antuka, ale mně to zřejmě vyhovuje.
Nehrála jste čtyřhru, i když v ní obvykle nastupujete. Co bylo důvodem?
Nehrála jsem, protože jsem chtěla šetřit operovanou ruku.
Jak vám drží zdraví? Hrajete bez omezení?
Zdraví celkem drží, ale když už mám víc zápasů za sebou, tak cítím, že ta ruka toho má dost. Ale není to tak, že bych nemohla hrát.