KOMENTÁŘ: Proč Austrálie toho „spratka“ miluje?

Souboj Nicka Kyrgiose se španělským gigantem Rafaelem Nadalem sledovali v Melbourne Parku napjatě všichni, včetně pracovníků z nejnižších řad organizátorů, jimž jsou svěřovány spíše podřadné práce jako hlídání dveří, umývaní oken, toalet a podobně. Do této skupiny spadají především mladí muži indického či jiného původu.

V jejích očích se během urputných bitev Kyrgiose opakovaně objevoval oheň naděje, štěstí a přejícnosti. Vytáhlý tenista těmhle klukům ukázal cestu. Sám se vyškrábal na vrchol (nebo alespoň do solidního výškového tábora) prakticky z ničeho.

V mládí byl potomek řeckého otce a malajsijské matky poněkud baculatý, a proto nepřekvapí, že si z něj ostatní děti utahovaly. Po jeho triumfu na loňském turnaji ve Washingtonu proběhla internetem vzpomínka, v níž se vyznává, že mu učitelé nevěřili.

Neuteklo ani tolik času a Kyrgios je jedním z hlavních jmen okruhu ATP. Ano, mnohdy dělá sám sobě ostudu a je příliš neomalený v debatách o svých úspěšnějších soupeřích, jindy si právem vyslouží podmínku a hrozbu suspendace.

Pod touto hříšnou slupkou se však skrývá pevné, zdravé jádro, které je empatické a zároveň dodává milionům mladých lidí naději, jak se ukázalo při velké australské krizi, kdy se Kyrgios stal hrdinou všech svých krajanů.

Když Austrálii zachvátily rozsáhlé požáry, kosící zvířata po milionech a lidi po desítkách, největšími hrdiny tragédie byli bezesporu hasiči, kteří s nasazením vlastních životů bojovali zdánlivě beznadějný boj proti přírodnímu živlu. Požárníkům brzy přispěchal na pomoc někdo, od koho by to mnozí asi nečekali.

Někdo, kdo se nebojí vystoupit z davu.

Jak píšou erudované sociologické příručky a učebnice, tento akt dovede vykonat jen zlomek populace. Oním vystoupivším nebyl nikdo jiný než onen tenisový rebel Kyrgios.

Čtyřiadvacetiletý Australan, který toho jenom za loňský rok vyvedl tolik, že by podobné problémy zdiskreditovaly kariéru jakémukoliv sportovci, se nemohl dívat na utrpení své země a přikročil k činu. Když se tenisový svět teprve probouzel ze zimního spánku, oznámil Kyrgios, že za každé eso při turnajích ve své domovině pošle peníze na podporu obětem požárů. Hlavně ale vyzval Australský tenisový svaz, aby začal jednat.

V době sociálních sítí je organizace podobných akcích jednodušší, a tak se dala do pohybu velká vlna solidarity. Ke Kyrgiosovi se přidali vesměs všichni jeho krajané z tenisového prostředí, přes Karolínu Plíškovou se iniciativa dostala i mezi tenisty a tenistky ostatních národů.

Před začátkem Australian Open se odehrála velkolepá tenisová show, v níž po boku Rogera Federera, Rafaela Nadala, Sereny Williamsové či Petry Kvitové zářil štěstím (a snad i dojetím) domácí Nick Kyrgios.

Tenhle Kyrgios se posléze stal jedním z hrdinů hlavní soutěže. Na rozdíl od mnoha svých předchozích startů na turnajích velké čtyřky i těch menších se choval až na výjimky soustředěně, jeho pouť skončila v krásném osmifinále na raketě Rafaela Nadala. Ještě před vyřazením ale stihl několikrát rozbouřit Melbourne Arenu i centrální dvorec Roda Lavera tak, jak to umí jenom on – spratek s dobráckým jádrem.

Bezesporu talentovanému tenistovi, který si získal srdce Austrálie, by jistě pomohl i výraznější zápis do encyklopedie bílého sportu. Dosud se totiž se svými dvěma grandslamovými čtvrtfinále a 13. místem v žebříčku krčí pouze v poznámkách pod čarou. Nicméně času má čtyřiadvacetiletý Kyrgios stále dost.