Paulson jde ve stopách Berdycha a Veselého: Konečně je o mně slyšet!
PŮVODNÍ ZPRAVODAJSTVÍ Z NEW YORKU: Byl velkým překvapením celé juniorky. Nemluvilo se až tak příliš o starých známých českých talentech. Najednou se konečně prosadil i Andrew Paulson. Poprvé uhrál dvě kola v singlu, v deblu byl jen kousek od zisku trofeje, čímž navázal na Jiřího Veselého nebo Tomáše Berdycha. Znovu se jen potvrdilo, jak má český chlapecký tenis aktuálně silnou generaci, která může hrát ústřední roli v generační proměně tuzemské mužské scény. Jedním z nich bude i Paulson, který sice ve Flushing Meadows své finále prohrál, přesto ukázal obrovský potenciál. Zvládne svůj přechod mezi dospělé?
Ve finále jste nakonec na deblovou trofej nedosáhl. Přesto hrát před tolika lidmi se v juniorském věku jen tak nepoštěstí, nakolik jste si to užil?
Byl to asi životní zážitek. Super zápas s parádní atmosférou. Hodně fanoušku fandilo Američanovi Zinkovi, ale mně to nevadilo. Dalo se s tím vyrovnat, že publikum bylo proti nám. Ani jsem to prakticky nevnímal. Bylo to jako při mužském zápase, po každém míči lidé skandovali. Opravdu jsme si to s Alexem užili.
V první sadě jste si pokaždé zvládli udržet servis, tenis to byl nesmírně vyrovnaný. Co nakonec rozhodovalo?
Na servise jsme hráli všichni nadstandardně. V tiebreaku už rozhodoval každý míč. My jsme udělali bohužel o jednu chybu více.
Ve druhé sadě to byl velice podobný scénář. V závěru nicméně přišlo hned několik sporných výroků čárových...
Byla nevýhoda, že jsme neměli k dispozici ani jestřábí oko. Určitě bychom ho hned několikrát využili, bylo tam pár dost sporných míčů. Ještě včera jsem si říkal, že by nás mohli hodit na nějaký velký kurt, kde by byla možnost challenge. Přeci jen byl na kurtu Američan a bylo to finále... No, jenže hráli jsme na šestce. V zápase tak třeba byl pěticentimetrový aut a čárové musel opravovat až umpirový...
Je to tedy spíše zklamání?
Byli jsme s Alexem smutní, chtěli jsme trofej. Bylo to o pár balónech, nikdo nedělal moc chyb. Muselo to být hezké i z tribuny. Celkově jsme odehráli dobrý turnaj, porazili jsme hodně dobrých párů. I třeba Martina Damma s Tobym Kodatem. A kdo může říct, že byl ve finále US Open!
I jako poražený jste dostal spolu s běloruským parťákem trofej. Už víte, kam ji dáte doma?
To nechám na rodičích, ať vyberou místo, které uznají za vhodné. (smích)
Po zkušenosti s grandslamovou čtyřhrou, neláká vás třeba právě více hrávat turnaje i v deblu?
Soustředím se na dvouhru, ale debl mě baví. Rozhodně se mu nebráním. Uvidím, co přinese budoucnost.
Jediným Čechem, který zvítězil na US Open v juniorské čtyřhře byl Tomáš Berdych v roce 2001. A vy jste od toho také nebyl daleko... Debla se zde nepodařilo vyhrát ani Jiřímu veselému, který taktéž v roce 2011 skončil poražený ve finále. Jak se to poslouchá být v tak vybraném klubu?
To je skvělé! Kdybych byl jednou jako Tomáš Berdych nebo Jirka, tak bych se vůbec nezlobil. (smích)
Když byste měl zhodnotit celý turnaj v globálu, mohlo by být letošní US Open váš přelomový turnaj? Probojoval jste ze singlové kvalifikace, ve čtyřhře jste dokráčel až do finále...
Jasně! Za výsledky ve dvouhře i čtyřhře jsem rád. Dal jsem o sobě vědět, vystoupil jsem ze stínu ostatních kluků. Dokázal jsem, že patřím mezi nejlepší. Jenom mě to nakoplo. Dalo mi to určité zkušenosti, ze kterých budu chtít ještě těžit. Čeká mě přechod do dospělé kategorie. Musím se pořád posouvat dál.
Už jste zmiňoval velkou konkurenci ve vašem ročníku. Jonáš Forejtek i Jiří Lehečka patří mezi nejlepší tenisty svého věku na světe. Nakolik vás to motivuje vyrovnat se jim?
Bylo super, že jsme spolu mohli jezdit na velké turnaje takto v kolektivu. To je vždy lepší. I na trénincích a turnajích se můžeme špičkovat a přetahovat, kdo uhraje lepší výsledek. V mužích se asi rozdíly zvětší, ale věřím, že zůstaneme stále tak dobrá parta jako doteď.
Vidíte někde ve své hře ještě limity?
Největším rozdílem mezi juniory a chlapama je podle mě return. Moje hra je opřená o servis, takže se budu snažit, abych mi právě returnů létalo více do kurtu a snažil se soupeře ještě více zatlačit.
Letošní US Open byl vás poslední juniorský grandslam, jste tudíž v ideální roli, kdy můžete hodnotit. V čem jsou pro vás, mladé hráče, nejvíce přínosné?
Každý grandslam je skvělá zkušenost. Mrkneme se na turnaje, kde vedle vás hrají i muži. Hrajeme na stejných kurtech, máme podobné podmínky jako oni. Děláváme i rozhovory po zápasech. Máme šanci si ozkoušet, jak to potom chodí v dospělé kategorii. Nemusíme z toho být v budoucnu tak vyjukaní. Porovnáváme se zároveň s nejlepšími vrstevníky z celého světa. A když uhrajete super výsledek, je o vás najednou hned slyšet. Jsou to jen pozitiva.
Už jste zmiňoval přechod mezi dospělé, který bývá pro mnoho mladých kluků nesmírně náročný. Je tohle opravdu takový skok?
Když se na to podívám realisticky, tak toho dost kluků zbytečně hodně bojí. Třeba nejlepší juniorské turnaje jsou někdy i kvalitativně lepší než některé dospělé futury. Když junior přejede z grandslamu na future, tak ho klidně může celý vyhrát. Důkazem je Jonáš Forejtek, který nedávno ovládl „pětadvacítku“. Jsme jako Češi konkurenceschopní.
US Open, New York (USA, 57 238 700 USD, tvrdý povrch)
Finále čtyřhry chlapců
Spizzirri, Zink (oba USA) – PAULSON, Zgirovský (BLR) 7:6(4), 6:4
