Ať to Petra celé vyhraje! Allertová o vztahu s Kvitovou nebo hledání trenéra

V posledním rozhovoru na letošním US Open se Denisa Allertová ale třeba rozhovořila i o hledání nového kouče, zvykání si na podpis nebo o přání Petře Kvitové.

Coby kvalifikantka jste se dostala poprvé v sezóně do hlavní soutěže grandslamu, jakým zklamáním pak bylo, že jste hrála zrovna proti krajance?
Mít za soupeřku Češku a ještě když se dobře znáte... Dost mě to po zveřejnění losu mrzelo. Byl to těžký zápas, nastoupila jsem proti jedné z našich nejlepších hráček. Snažila jsem si to alespoň užít a vybojovat každý balón. Podala jsem svůj maximální výkon. Sice to nevyšlo, ale s výkonem můžu být relativně spokojená. Mohlo to být lepší, ale i daleko horší.

Petra říkala v neděli, že z toho také není moc nadšená, že se musíte potkat už v prvním kole.
Mrzelo mě to, protože se tady spolu bavíme, potkáváme se, zdravíme. Jsme kamarádky. Přejeme si navzájem jen to dobré. A pevně doufám, že když mě porazila, že to tu už Péťa vyhraje celé!

Po mečbolu jste se u sítě na sebe smály, čemu přesně?
(smích) Známe se spolu moc dobře. V zápase je to boj, ale jsme kamarádky. Takže to byla taková radost, že to máme za sebou.

Držela jste ale s Petrou dlouhou dobu ve výměnách krok, měla jste i několik vítězných míčů...
Snažila jsem se. Věděla jsem, že Petra do toho chodí a bude to nesmírně náročné. Její přímky a razantní údery k základní čáře bylo nesmírně těžké chytat. Někdy jsem to zvládala, výměny byly chvilkami slušné. Škoda je trošku druhého setu, kdy jsem se dotáhla na 4:4. Ale bylo to těžké, nedala mi pak ani moc šancí. Můj servis nebyl navíc úplně podle představ.

Častokrát vám i po druhém servisu přiletěla od Petry pořádná bomba. Co se vám v tu chvíli honilo hlavou? Šlo to vůbec nějak zvrátit?
Byl to od ní velký tlak. Člověk má v hlavě, že musí jít se servisem na maximum a na riziko. Že Péťa do toho chodí pořád po hlavě a valí na mě jeden return za druhým. I tentokrát hrála opravdu dobře.

Nehrály jste spolu sice nikdy soutěžní zápas, ale Petra v rozhovoru na kurtu říkala, že spolu někdy trénujete. Jak moc se znáte?
Párkrát jsme spolu sparingovaly, naposledy někdy v zimě, kdy jsem se vracela do přípravy po problémech se zády. Jednou jsem dostala pořádnou nálož, naposledy jsem zase hrála relativně dobře. Ale těžko to o něčem vypovídá, když byla Petra v přípravě. O výsledky moc nejde, ale je dobře, že si můžu někdy zahrát s takovou super hráčkou.

Zápas a trénink jsou vždy úplně něco jiného. Ale pro srovnání, byly rány ze zápasu podobného kalibru jako ze sparingů?
Opravdu je to jiné. V tréninku jste uvolněnější. Relativně vám nezáleží na úspěšnosti, ale zkoušíte si různé věci. Taky záleží na fázi přípravy. Moc se to opravdu nedá hodnotit, ale rány to byly tentokrát dost podobné. Petra je super hráčka. Dokáže hrát dobře na velkých kurtech, umí to na Češky, ale i na kohokoli jiného.

Jak se vám hrál první grandslam coby vdané paní?
Žádné extrémní změny zatím nepociťuji. S Honzou už jsme čtyři roky a bydlíme spolu také dlouho. Jiné to je najednou jen na papíře. Nicméně pocit, že jsme společně udělali zásadní životní krok, že se stejně milujeme a všechno nám vyšlo, je moc hezký. Na příjmení Šátralová si ještě nemůžu zvyknout. Nový podpis jsem si ještě také netrénovala. Když mě někdo tady potkal, tak hodně vtipkovali: Dobrý den, paní Šátralová! A tak. (smích)

Svatba je první krok pro společnou budoucnost. Máte už nějak naplánovanou svoji další tenisovou kariéru?
Moc se mi nechce přerušovat kariéru třeba kvůli dětem. Když konec, tak úplný a ne jen na chvíli. Ale zatím nic naplánováno nemám. Snažím se hrát, záda prozatím drží. Uvidíme, jak to půjde letos dál. Ještě můžu párkrát využít chráněný žebříček. Doufám, že se do kvalifikace na Australian Open dostanu i bez něj.

Jaké turnaje budete nyní ke konci sezóny volit i s ohledem na návrat na své dřívější příčky před zraněním?
Budu hrát čtyři WTA turnaje, které mi zbývají díky chráněnému žebříčku. Přihlásila jsem si Soul a Taškent, kde je šance, že bych se mohla dostat do hlavní soutěže. V Evropě bych chtěla hrát v Linci a Lucemburku, kde mi to tradičně sedělo.

V kvalifikaci jste postupně zmiňovala, že vidíte ve svých výkonech progres. I přes vyřazení v prvním kole, hodnotíte své účinkování ve Flushing Meadows pozitivně?
Cítila jsem se tu dobře. První zápas byl samozřejmě těžký, protože jsem hrála po dlouhé době na betonu. Byla jsem i nervóznější, než si na to člověk zvykne. Postupně jsem se ale den ode dne zlepšovala a cítila jsem se lépe. S výkonem na grandslamu můžu být relativně spokojená. Bylo super, že jsem se kvalifikovala do hlavní soutěže.

S kým jste vlastně na US Open byla?
S kamarádkou Adélou Jarošovou z mého domovského klubu. Známe se spolu už odmala, jsme nejlepší kamarádky. Bylo super, že jsem si s ní mohla i zatrénovat. Tím, že jsem aktuálně bez trenéra, tak jsem nechtěla být úplně sama.

Proč už nejste s dlouholetým koučem Janem Příhodou? Souvisí to s tím, že procházíte složitým obdobím kariéry?
Letos to je pro mě sice náročné, ale nebylo to úplně o financích. Byli jsme spolu skoro přes deset let. Cítila jsem, že už jsme toho zažili hodně a chtělo by to na chvíli pauzu. Mám na to i věk, změna přišla vhod. Rozešli jsme se v dobrém. Nadále trénuji na Neridé, takže se pořád potkáváme a když je potřeba, tak se třeba i operativně domluvíme na nějaký sólo trénink.

Budete někoho zkoušet hledat?
Uvidíme, jak to půjde do konce roku. Sehnat někoho je aktuálně relativně náročné. Moc koučů na výběr není. Pokud jsou dobří, tak jsou většinou zadaní a i po finanční stránce to je relativně těžké. Budu se snažit hledat. Ale někdy není na škodu být chvíli sám a soustředit se na sebe.

US Open, New York (USA, 57 238 700 USD, tvrdý povrch)
1. kolo dvouhry žen
DENISA ALLERTOVÁ (280.) – PETRA KVITOVÁ (6.) 2:6, 4:6