Smutný Berdych po vyřazení: Nemůžu se ani pořádně hýbat, nemám další plán

Byl to velice smutný konec takového tenisového jména. Naplněný kurt fanoušků, kteří čekali návrat hráče, jenž na betonu ve Flushing Meadows třeba dokázal v roce 2012 dojít až do semifinále. Slova Tomáše Berdycha před startem samotného grandslamu navíc zněla velmi povzbudivě. Natěšený český tenista popisoval, kolik úsilí tomuto návratu věnoval v trénincích. Jak se potřetí pokusí o restart po zdravotních problémech...

Střih do pondělního odpoledne. Jenson Brooksby, americký juniorský šampion z roku 2018, hráč, který už do kvalifikace dostal divokou kartu a mezi dospělými si zahrál prozatím jen na futurech nebo challengerech, slaví životní vítězství. Porážka bývalého čtvrtého hráče se stane v blesku jeho dosavadním největším úspěchem kariéry. Ke smutku českého fanouška. Ke smutku Berdycha, který se sympaticky snažil o třetí návrat k svému tak milovanému sportu.

Tomáši, zápas se logicky asi velice těžce hodnotí. Před startem turnaje jste si pochvaloval, jak máte natrénováno. Jak se cítíte na poměry relativně dobře. A najednou přijde po dlouhé době špatný den, že?
Přesně tak, o to to štve víc. Potřetí jsem se snažil o návrat, dal jsem tomu všechno. A během jednoho dne se všechno změní a vím, že s tím nemůžu nic dělat.

Cítil jste se tak špatně i při dopolední rozehrávce?
Přišlo to postupně. I nedělní větrné počasí na tréninku tělu moc nepomohlo, při rozehrávce to bylo podobné. Stejnou situaci jsem zažil už v Indian Wells, kdy byl ten zápas v podobných větrných a relativně chladnějších podmínkách. A dopadlo to stejně. To se pak nedá hrát, když vás i takové maličkosti tak moc ovlivní.

Jak vaše tělo vlastně nefunguje?
Bolí mě kyčel, omezuje mě v pohybu. Nemůžu servírovat, nemůžu se pořádně ani ohnout, což je v tenise zásadní problém. Vždyť já nejsem schopen se ani hýbat, vůbec nemá smysl zápas řešit. Když už jsem na kurtu byl, tak jsem vydržel do konce. To je ale všechno.

Jste naštvaný na osud? Nemáte chuť třeba bouchnout do stolu a říct konec, už to nemá smysl se trápit?
Unáhlená rozhodnutí nejsou potřeba, vždycky jsem byl spíš umírněnější. Ani v závěru to nebudu měnit.

V lednu na Australian Open to přitom vypadalo nadějně. Tam jste došel do osmifinále. Předtím jste navíc postoupil do finále v Dauhá, po grandslamu do semifinále v Montepellier. Jak na to zpětně teď hledíte?
Tenkrát se do sebe poskládalo pár dobrých věcí. Jsem strašně moc rád, že jsem byl schopný se po dlouhé době takto vrátit. Ale klidně to mohlo dopadnout jako tady na US Open a moje rozhodování by bylo o to jednodušší. Začátek roku byl obecně nesmírně pozitivní impulz. Začal jsem si říkat, že když to šlo jednou, proč by to nešlo i podruhé. Na pozitivní vlně jsem se snažil natáhnout kariéru.

Sezonu chcete ale podle vašeho nedělního vyjádření dohrát. Kam vaše cesty nyní po konci na US Open povedou?
Turnaje se přihlašují šest týdnů dopředu, už jsem to musel řešit. Dostal jsem se ještě na zářijové turnaje do Petrohradu a čínského Ču-chaj. Do Tokia a Pekingu jsem žádal o volné karty. Uvidíme, co přesně klapne.

Zmiňoval jste v neděli, že pro pokračování v sezóně 2020 byste musel dosáhnout na konci roku určitého počtu bodů. Můžete to konkretizovat?
Ta představa se teď hodně rozplynula. Potřeboval bych být na konci roku do padesátky v žebříčku. Když tam nebudu, už nemám jisté, že se dostanu na velké turnaje. A abych ve svém věku seděl doma a čekal do posledního dne, jestli se někam dostanu a pak rychle letěl někam do světa, to už nemám zapotřebí. Jediné východisko byla padesátka žebříčku. Ale vzhledem k tomu, že tady z grandslamu nemám žádné body, tak už je de facto nereálné dohnat.

Dosud jste bral své potíže pragmaticky, nyní vypadáte dost zničeně. Je to velká deziluze poté, co jste návratu přes léto obětoval?
Určitě je to deziluze. Kdybych si řekl dobrá, udělám tady nějaké tréninky a moc od toho nebudu čekat, byl bych s tím asi v pohodě. Ale když jsem dal tréninku maximum, spoustu věcí jsem tomu obětoval, tak je to pak o to horší.

Nedáváte tedy moc šancí tomu, že byste sezónu 2020 odehrál?
To si myslím, že už je hodně nereálné. Je taková spousta věcí, které by se do té doby musely změnit… Nejhorší je, že už nevidím, co bych měl udělat jinak nebo navíc. Nemám žádný plán, nevím, co mám dělat, abych mohl hrát bez limitu.

Je to tedy už neřešitelný problém?
Víceméně ano. Jde o chronický problém, naštěstí to není nic, co by ohrožovalo moc mé zdraví, že bych si třeba urval ploténku. Ty naštěstí nemám moc vyhřezlé, to by pak bylo hodně nebezpečné. Člověk ale hlavně musí dělat věci, které ho baví a naplňují. Tenis už nedělám pro peníze nebo abych ještě jezdil po světě. Rád bych viděl, že když dám tenisu dřinu, vrátí se mi to vítězstvím.

Vaši lékaři vám žádnou operaci nenabídli?
Ano, ale rekonvalescence by po ní trvala pět měsíců a je to padesát na padesát, že by mi vůbec pomohla. Do toho prostě za takového risku nejdu.

Pokud to můžete konkretizovat, o jaký jde přesně zdravotní problém?
Mám vrozenou vadu na levé kyčli, což je nejvíc namáhaná část těla tenisty. Celá levá část těla je propojená v řetězec a musí být pevná a silná. Když nedrží, je to hrozně znát. Já vždy dobře využíval celé tělo, využíval jsem svých pák. Proto se tak opotřebovalo. Za dvacet let kariéry byl nápor tak velký, že se tělo ve své nejslabší části ozvalo.

Do konce kalendářního roku vás čeká jakási pomyslná rozlučková tour, budete si to vůbec užívat?
Obávám se, že ne. Nikdy jsem nedokázal, byť při sebejednodušším zápase, jít na kurt s tím, že bych ho jen tak odehrál. Nedovedu si představit, že bych si teď sbalil tašky a jel si jen tak užít zápas do Číny. Rád bych se ještě na kurtu cítil jednou fit a zdravý. Proto chci dojet sezonu do konce.

Vracíte se pro pocit, abyste se ještě jednou cítil na kurtu jako dřív? Pokouším se pochopit, proč neskončíte rovnou...
Nechci dělat rozhodnutí 10 minut po zápase. Tohle si zaslouží svůj čas. Ale proč se chci ještě vrátit? Tenis je jako droga. Když vlezete na kurt a vyhrajete zápas, takový pocit si za nic na světě nekoupíte. To bych ještě někdy zažít...

Na kterém turnaji byste se chtěl rozloučit, zamávat fanouškům?
Vždy přeci nemusíte končit na kurtu a jezdit na nějaký turnaj. Fanoušky mám po celém světě. A pokud jsou to fanoušci, měli by respektovat rozhodnutí, jaké udělám. Nikdy jsem se nerozhodoval kvůli lidem, abych se někomu zavděčil. Vždy jsem se rozhodoval tak, jak jsem to cítil já. A tak to bude až do konce. Fér by to bylo vůči domácím fanouškům, kterých mám nejvíc. Ale čekat s tím půl roku, abych si pak někam jel pro další výprask, to nechci.

US Open, New York (USA, 57 238 700 USD, tvrdý povrch)
1. kolo dvouhry mužů
TOMÁŠ BERDYCH (101.) – Jenson Brooksby (USA, 393.) [Q] 1:6, 6:2, 4:6, 4:6