Hrozivé ráno, pak slzy štěstí. Strýcová při zápase nevnímala ani svůj tým

Křížný bekhendový kraťas, z něhož se vyklubal vítězný míč a pak gejzír nadšení a pád na kolena. Barbora Strýcová dokázala nemožné, když otočila osmifinále Wimbledonu proti Elise Mertensové ze 4:6 a 2:5. Konečné skóre po více než dvou hodinách: 4:6, 7:5 a 6:2.

Není divu, že po mečbolu vytryskly třiatřicetileté Strýcové do očí slzy štěstí. „Podařilo se mi něco, čemu jsem během zápasu moc nevěřila. Dojala jsem se,“ usmívala se na tiskové konferenci čerstvá čtvrtfinalistka, jež přitom zažila hrůzné nedělní ráno.

Na začátku volného dne se probudila a nemohla pohnout krkem. I proto byla při ošetřování belgické soupeřky v půlce třetího setu poněkud záhadně zachumlána do mikiny s kapucí a ručníku.

„Měla jsem hrozně zablokovaný krk. Včera jsem celý den létala po doktorech, takže jsem nechtěla, aby mi to znovu zatuhlo. Proto jsem si to při pauze obalila vším možným,“ prozradila uklidněná Strýcová, jež může slavit svou druhou účast ve čtvrtfinále dvouhry na grandslamu. Poprvé se jí to povedlo na Wimbledonu 2014.

Dostat se ve třiatřiceti letech podruhé do čtvrtfinále grandslamu musí být velká satisfakce…
Je hrozně hezké, že když tenisu tolik dávám, dokáže mi to vrátit. Jsem hrozně moc šťastná. Euforii v sobě mám, ale dnešní úspěch si ještě moc neuvědomuju. Možná si to ani nechci uvědomit, protože jsem stále v soutěži a můžu hrát dál. Chci tomu dát maximum a nenechat tělo povolit.

Ve druhém setu jste prohrávala už 2:5. Co vám letělo hlavou?
Do toho stavu jsem nehrála tak, jak jsem měla. Hrála jsem krátce, málo jsem chodila na síť. Nemohla jsem se do toho dostat. Pak jsem si udržela dobře servis na 3:5, ona další míč při svém podání hned zkazila a já jsem vycítila, že je nervózní. Pak udělala další chybu z forhendu a říkala jsem si, že nemám bláznit a jen se musím snažit hrát každý míček delší. Bylo zvláštní, že jsem nepociťovala nervozitu. Uvnitř jsem byla klidná.

Je právě hlava největší rozdíl oproti roku 2014?
Určitě. Taky mám víc zkušeností, ty hrají obrovskou roli. Ale dokážu se i dostat do transu. Nevnímala jsem vůbec nikoho, ani svůj tým. Kurt mi připadal prázdný, byla jsem na něm jen já a míč. Ani jsem se moc nepovzbuzovala, zůstala jsem hrozně moc koncentrovaná.

Neznervózněla jste ani při dlouhém ošetřování Belgičanky za stavu 3:0 ve třetím setu? Dost jste se bavila s rozhodčí…
Neznervózněla. Jen jsem řekla rozhodčí, aby měřila pauzu na hodinkách a já věděla, kdy se mám začít hýbat. Ona byla pryč přes deset minut, tělo pak chladne a tvrdne.

Při pauze jste na sebe navlékla všechno možné. Proč?
Včera ráno jsem se probudila a měla jsem hrozně zablokovaný krk. Byla to zvláštní neděle, létali jsme po doktorech, kteří mě dali do kupy. Při zápase mi hodně pomohl adrenalin, zapomněla jsem na to. Nechtěla jsem, aby mi to při přestávce znovu zatuhlo.

Později ve třetím setu jste v sedmé hře absolvovala bombastickou výměnu. Pamatujete?
To byla skvělá výměna, bylo tam úplně všechno: kraťas, lob a tak. Vyhrála jsem ji, takže jsem samozřejmě byla ráda. (úsměv)

Kdyby vám před turnajem někdo řekl o postupu do osmifinále, líbala byste ho dva dny. Jak dlouho byste líbala za čtvrtfinále?
Samozřejmě bych ho líbala dál, snad týden. (smích)