Kariéru si užiju do posledního dechu, říká Strýcová. Její achilovka je stabilizovaná
PŮVODNÍ ZPRAVODAJSTVÍ Z LONDÝNA: První kola na Wimbledonu zkrátka umí. Nestárnoucí Barbora Strýcová pošesté z posledních sedmi ročníků zvládla vstup do travnatého grandslamu. Vítězství bylo o to sladší, že přišlo po ojedinělé skreči v Eastbourne.
„Stihne se dát do pořádku?“ ptali se mnozí fanoušci na adresu Barbory Strýcové, která minulý týden v Eastbourne teprve potřetí skrečovala profesionální zápas. Na vině byla achilovka, která třiatřicetiletou Češku pobolívá dlouhodobě.
Strýcová má sice většinou tuto bolest pod kontrolou a neomezuje ji, kvůli náročnému programu ale její tělo řeklo dost.
„Před Eastbourne jsem v Birminghamu odehrála hodně zápasů ve dvouhře i ve čtyřhře. Finále deblu navíc bylo v hale. Achilovka mi otekla, ještě jsem na ni nějak blbě dopadla. Teď už je vše při starém,“ ulevila si světová trojka ve čtyřhře, která je po vítězství 6:3 a 6:2 nad Lesjou Curenkovou zpět na úspěšné grandslamové vlně.
První kolo Wimbledonu v posledních letech neprohráváte…
Dnes jsem hrála dobrý tenis. Jsem šťastná. Na grandslamu je to vždy těžké, první kola jsou o hrozných nervech. Jde o to nějak přežít. Myslím, že už ale umím krotit nervy. Jsem tady po sedmnácté. Buď vyhraju, nebo prohraju. Horší věci se stát nemůžou. To mě uklidňuje.
Na grandslamech jste si letos připsala první výhru ve dvouhře. Máte z ní o to větší radost?
O tomhle jsem nepřemýšlela, prostě jsem šla na zápas po výborných dnech strávených tréninkem. Cítila jsem se skvěle.
V Eastbourne jste skrečovala první kolo. Jste tedy už zdravotně v pořádku?
Ano, jsem v pohodě. Na předchozím turnaji v Birminghamu jsem hrála semifinále dvouhry a finále čtyřhry, které se navíc uskutečnilo v hale na tvrdém povrchu. Zápasů bylo hrozně moc a jak mám problémy s achilovku, oteklo mi to.
Ještě jsem na ni nějak blbě dopadla v tie-breaku a píchlo mě tam. Normálně hraju přes bolest, která se dá v pohodě snést a nelimituje mě. Avšak v Eastbourne jsem si říkala, že už ne. Nechtěla jsem nic riskovat.
Hrozilo, že byste vynechala Wimbledon?
Vůbec mě to nenapadlo. Svou achilovku znám natolik, že vím, kdy a co mám udělat.
Na začátku turnaje jsou kurty ještě krásně zelené. Navíc panuje hezké počasí. Vnímáte kouzlo londýnského grandslamu?
Vnímám. Dneska jsem šla na kurt a úplně jsem se sama pro sebe smála, jak je to nádherné. Lidi kolem, atmosféra, nádherné kurty. Jsem tady a pořád hraju a mám šanci. Uvědomuju si to mnohem víc, než když mi bylo pětadvacet. Takové zážitky mě hodně nabíjejí.
Tenisový život přesto není lehký…
Není. Ale po konci kariéry mi to bude hrozně chybět. Chci si to užít do poslední dechu.
