Splněný sen, těch mám ale ještě spoustu, hlásí Jan Šátral

S jakými cíli jste jel letos do New Yorku?

Žádné cíle jsem si letos nedával. Chtěl jsem prostě hrát svůj tenis. Věděl jsem, že jsem dobře připravený, protože jsme hodně tvrdě pracovali před odletem. Velký dík za to patří kondičnímu trenérovi, který se mi věnoval víceméně od rána do večera, a samozřejmě také Danovi (trenér Daniel Lustig - pozn. redakce), který si to se mnou protrpěl, když se mi letos moc nedařilo. Odlétal jsem výborně připravený, ale žádná velká očekávání jsem neměl.

Před turnajem jste vůbec nehrál žádné soutěžní zápasy na tvrdém povrchu. Naopak jste měl zraněná záda. Limitovalo Vás to nějakým způsobem?

Ano, v poslední době jsem musel se zády bojovat. Bohužel se to hojilo trochu déle než jsme si přáli, což se podepsalo na mých výkonech v Trnavě. Byl jsem ale v dobrých rukou fyzioterapeuta Milana Javanského, kterému bych také chtěl moc poděkovat, dokázal mě vyléčit. Jel společně s námi s Denisou (Allertovou) i do New Yorku. Moje záda už jsou ale naštěstí v pořádku a nijak mě to nelimituje.

V posledním zápase před odletem jste uhrál ve 2. kole challengeru v Trnavě pouze dva gamy proti Belgičanovi Coppejeansovi. Pak jste dva týdny nehrál. Věnoval jste čas léčení nebo tréninku?

Tvrdě jsme makali a snažili jsme se, abych byl připraven co nejlépe.

Loni jste hrál v New Yorku svou první kvalifikaci na grandslam v životě a uhrál jste na Švéda Ymera pouze tři gamy. Jak na své vystoupení z loňského srpna vzpomínáte? V čem to letos bylo jiné?

Musím říct, že na loňský rok nevzpomínám, co se týče tenisu, na New York úplně v nejlepším, ta premiéra se mi moc nevydařila. Ať člověk chce nebo ne, byl to první grandslam a úplně jiný turnaj než všechny ostatní. Letos jsem tu už podruhé, na grandslamu celkově popáté a už jsem posbíral nějaké zkušenosti a odehrál pár „velkých“ zápasů, v tom je ten největší rozdíl.

Letos vám los přisoudil do prvního kola kvalifikace Christophera Eubankse, kterého jste porazil 6:1, 6:3. Jak jste byl spokojený s losem a s průběhem zápasu?

Soupeře jsem vůbec neznal, takže bylo těžké se na něj připravit. Věděl jsem, že dobře servíruje a že se nebudou hrát dlouhé výměny. Zápas jsem dobře zvládl hlavou a díky tomu jsem vyhrál.

Ve druhém kole vás čekal Australan Matthew Barton, který v prvním kole odvrátil mečbol proti nebezpečnému Gruzínci Basilašvilimu. Měl jste z Bartonovy výhry radost?

Neřekl bych, že jsem měl radost, ale určitě to byl přijatelnější soupeř než Basilašvili. Nicméně i toho jsem loni dokázal porazit a také bych si na něj věřil. Barton byl určitě kvalitnější soupeř než Eubanks, ale typově hodně podobný. Naštěstí stejně jako v prvním zápase, tak i ve druhém kole jsem šel rychle do vedení a to asi rozhodlo.

V rozhoduijícím zápase o premiérový postup do hlavní soutěže vás čekal Aleksandr Nedovjesov. Ten už má za sebou několik startů v hlavní soutěži grandslamů, ale v poslední době není úplně v oslnivé formě. Věřil jste si na něj?

Na Nedovjesova jsem si věřil, věděl jsem, že je to pro mě obrovská šance uspět. On už není v takové herní pohodě jako dřív, ale pořád je to hráč, který umí zahrát skvěle.

Jak ten zápas probíhal?

Začal jsem dobře, byl jsem od začátku lepší a skvěl jsem podával. V prvním setu jsem na servisu prohrál snad jen tři body. Druhá sada už byla o poznání vyrovnanější, dělal jsem dost chyb při jeho podání a víceméně jsem mu sám dost bodů daroval, naštěstí mě ale držel servis. Na jeden brejkbol jsem byl na síti, on mi zahrál dobře pod nohy a měl forhend nahraný na kříži. Kdyby to dal kamkoliv, tak bych ho neměl, naštěstí ale zkazil, ten gem jsem vyhrál a v tu chvíli jsem už věřil, že to nepustím.

Jaké byly bezprostřední pocity po zápase?

Pocity byly samozřejmě fantastické. Jsem strašně rád, že u toho byla i přítelkyně (tenistka Denisa Allertová - pozn. redakce), která to tu se mnou celé prožívala a dodávala mi spoustu síly, především té psychické, do zápasů.

Dá se to srovnat s vítězstvím na challengeru v Marburgu? Čeho si ceníte víc?

S výhrou na challengeru v Marburgu je to nasrovnatelné. Obojí je obrovský úspěch, nicméně postup do hlavní soutěže US Open asi řadím ještě výše. Je to splnění mého snu, ale snů mám ještě spoustu (úsměv).

Na tvrdém povrchu jste hrál naposledy v březnu v Číně. Cítíte se na něm dobře?

Letos je v New Yorku povrch o dost pomalejší než loni, což mi vyhovuje. Co se týče betonu, asi nejvíc ze všeho si pomáhám servisem a snažím se hrát odzadu jako na antuce, což je ideální. Po US Open už se ale chystám znovu na antuku, kde se cítím přeci jen trochu lépe.

V prvním kole vás čeká jednadvacetiletý Američan Mackenzie McDonald, který dostal divokou kartu. Porazil už několik dobrých hráčů, ale je to určitě dobrý los. Souhlasíte?

Los pro první kolo je určitě dobrý, ale soupeře určitě nehodlám podcenit. Je to nejlepší univerzitní hráč a to značí velkou kvalitu. Na kurtu ale nechám všechno. Chci vyhrát a postoupit do dalšího kola.

V případném druhém kole Gael Monfils - Gilles Muller... Díváte se i tam nebo se plně soustředíte jen na první kolo?

Na druhé kolo se zatím nekoukám. Samozřejmě, že vím, že je možnost si zahrát s Monfilsem, což by bylo super. Hlavou jsem ale v prvním zápase.

Nemáte strach ze zápasu na tři vítězné sety? Už jste někdy zápas na tři vítězné sety absolvoval?

Strach nemám, kondičně jsem dobře připravený. Nic mě nebolí a cítím se dobře. Jsem přesvědčený, že vydržím hrát zápas přes čtyři hodiny. Určitě se toho nebojím, přestože to bude moje premiéra.

Nezkusíte se s Denisou Allertovou přihlásit do mixu?

Zkusíme se zapsat, ale ta šance je minimální. Musel by se někdo odhlásit a určitě ne jen jeden pár. Každopádně by to byla sranda. Když je tu ta možnost a jsme tu oba, tak to zkusíme.

Jan Šátral po prohře s Coppejansem v Trnavě a o přípravě na US Open