KOMENTÁŘ: Co ukázalo Roland Garros o českém (ženském) tenise? Budoucnost je zajištěna
PŮVODNÍ ZPRAVODAJSTVÍ Z PAŘÍŽE: Každý tenisový turnaj, který píše velkolepé příběhy, je krásný. A Roland Garros 2019 bylo překrásné. České fanoušky potěšila především Markéta Vondroušová, která ukázala svůj potenciál. Až ve finále narazila na sebejistou Ashleigh Bartyovou. Životní výhru si připsala Kateřina Siniaková. Zato po mužích ani vidu, ani slechu.
O hlavní slovo z českých tenistek se na Roland Garros přihlásila devatenáctiletá Markéta Vondroušová. Mimořádně talentovaná hráčka předloni senzačně vyhrála turnaj v Bielu. Loni se trápila se zraněními i dalšími záležitostmi a mnozí se ptali, kam ta Markéta zmizela?
Odpověď usměvavé „Maky“ byla impozantní. Konstantní výkony vyvrcholily senzačním tažením do finále pařížského turnaje. Čím to?
Kromě psychické odolnosti, bojovnosti, talentu a velmi pestré hry – vždyť její kraťasy se staly jedním z hlavních témat celého turnaje – pomohlo české tenistce i její okolí. Tým Vondroušové připomíná spíše kamarádskou partu.
Z trenérů Jana Hernycha a Jiřího Hřebce je cítit pohoda, o manažerovi Janu Koukalovi ani nemluvě. Vždyť tento pětatřicetiletý sympaťák je svým přístupem pro „Maky“ snad ušitý na míru. Důležitá je i role rodiny a přítele. Pokud se jí všechny vztahy podaří udržet ve stejném uvolňujícím rytmu, „tuplem“ dokáže velké věci.
Klíčové přitom je, aby ji tenis i nadále bavil. To na současném okruhu není samozřejmost, ale spíše výjimka. Také musí vydržet zdraví. Pak může „Maky“ hrát mnoho dalších let a zapsat se do tenisových dějin ještě výrazněji.
A nesmíme zapomenout na servis. V zápase proti Ashleigh Bartyové byl rozdíl markantní, sama česká tenistka to přiznala. Grandslamové finále je samo o sobě specifická disciplína a Australanka měla nezanedbatelnou výhodu, že už jich odehrála pět ve čtyřhře. Markétu však servis nepodržel ani ve čtvrtfinále proti Petře Martičové. Tam to nakonec i přes velmi pomalá první podání vyšlo. Času na vylepšení je naštěstí dost. Stačí vzpomenout, jak ve svých začátcích servíroval Rafael Nadal.
Šampionka Bartyová napsala na pařížské antuce velký příběh, triumfovala na svém nejméně oblíbeném povrchu. Ona i Markéta hrají pestrý a atraktivní tenis, který baví. Obě jsou zároveň sympatické, skromné a vyhýbají se kontroverzím. Pokud je toto budoucnost tenisu, pak je to budoucnost vskutku krásná.
Paříž oslnila i Kateřina Siniaková skalpem světové jedničky Naomi Ósakaové. Byl to významný úspěch. Jak ale správně řekl její otec Dmitrij Siniakov, nejdůležitější výhry přišly v tenisovém dospívání, kde se rozhodovalo o směřování kariéry. Kateřinu by první grandslamové osmifinále ve dvouhře mohlo nabudit, chuť se prát evidentně má. Dokázala to především proti Marii Sakkariové, což bylo neuvěřitelně těžké utkání.
Je s podivem, jak moc se nyní český tenis opírá o ženské úspěchy. V mužské kategorii měli fanoušci po prvním kole vystaráno, skončili v něm Jiří Veselý, Lukáš Rosol i deblista Roman Jebavý.
A to se ještě Rosol dostal do soutěže jako šťastný poražený z kvalifikace. Po porážce v prvním kole ne úplně šťastně prohlásil, že mladým se nechce makat. Měl snad na mysli své daviscupové kolegy Veselého a Pavláska. Nebo snad Zdeňka Koláře, Jiřího Lehečku, Dalibora Svrčinu a Jonáše Forejtka? To není právě nejrozumnější motivace. Doufejme, že právě tato jména postaví mužský tenis na nohy, neboť kariéra Tomáše Berdycha se blíží ke konci.
V mužském tenise se toho celkově mnoho nezměnilo. Rafael Nadal má dvanáctý titul z Roland Garros, ani se tomu nechce věřit. Sedmatřicetiletý Roger Federer se po sedmi letech podíval do semifinále Roland Garros.
Drápky ale vystrkuje finalista Dominic Thiem, který se pod vedením Nicoláse Massúa stává skutečně velkým hráčem. A výrazný podíl na tom má zlepšený servis Rakušana. Grandslamový vavřín ho nemine, nejspíše jich bude víc.
Nestačí než dodat, ať vydrží to nejdůležitější – zdraví. Thiem i „Maky“ o tom vědí své.
