Ať se ten trávník nespálí! Zrod antuky aneb Byl by Rafa Rafou bez Williama Renshawa?

Tento muž narozený v anglickém lázeňském městě Leamington Spa byl tenisovou hvězdou konce 19. století. Na domácím Wimbledonu poprvé kraloval v roce 1881, když za sebou měl dnes slavný travnatý grandslam teprve čtyřleté fungování. Dokonce trofej dokázal pětkrát obhájit, sedmé vítězství v londýnském areálu pak přidal v roce 1889.

Dlouho byl v All England Clubu naprostým králem, až jeho rekord v počtu titulů získaných na Wimbledonu vyrovnal v sezoně 2000 Pete Sampras. Oba pány pak do kapsy strčil švýcarský démon Federer, jenž se dva roky zpět radoval z osmé wimbledonské trofeje.

To je ale jiný příběh. I když travnatý povrch hraje v historii toho antukového pravděpodobně dost velkou roli.

Renshaw jakožto tenisová hvězda své doby vlastnil střižený kurt. Jednoho dne se rozhodl, že pažit ochrání před pražícím sluncem a posypal ho tak červeným „práškem“. Původ této tenké vrstvičky byl poměrně zajímavý, neboť hráč, který se stal rovněž prvním prezidentem britské tenisové asociace LTA, k jejímu vzniku použil rozdrcené hliněné nádoby. Ty si opatřil z jihu Francie, kde ve městě Vallauris neprošly kontrolou.

Do dnešních antukových kurtů, jejichž kompletní příprava k dokonalému stavu obnáší pořádnou alchymii, měl ten Renshawův logicky velmi daleko. Pokud by měl Rafael Nadal nastoupit k zápasu na podkladu, který je vytvořený z nepovedených květináčů, pravděpodobně by z něj spokojenost nesálala.

Zrodila by se ale zřejmě nejznámější přezdívka z tenisového prostředí, tedy „antukový král“, nebýt ostrého slunka a s ním spojeného strachu, že se trávník spálí?