České tenistky mám rád, přiznává novinář z New York Times. Vondroušová ho ohromila už loni

Není zvykem, aby se novinář stal zpovídaným. V Paříži se ale právě to stalo dvaatřicetiletému americkému novináři Benu Rothenbergovi, který v exkluzivním rozhovoru pro Tenisový svět představil svůj příběh.

A nejen to, Rothenberg, jenž píše pro deník New York Times, se rozpovídal i o českých tenistkách, Tomáši Berdychovi a své lásce k Eurovizi. „Můžete mě vyfotit u těch kávovarů,“ glosoval naši diskuzi o mizerné kvalitě horkého nápoje v pařížském tiskovém centru upovídaný Američan.

Formálně žijete ve Washingtonu, ale hodně času strávíte cestováním…
Na cestách jsem asi pět měsíců v roce. Může to být vyčerpávající. Nyní už cestuji míň než dříve. Po US Open už jsem doma a dělám na jiných projektech. Spolupracuji s několika časopisy. Píšu propracovanější články, které zaberou více času. Oproti cestování je to relax.

Jaký je váš vztah k tenisu? Kdy to všechno začalo?
Začal jsem ho sledovat v televizi. Fanouškem jsem se stal během US Open 1997, na němž Venus Williamsová v sedmnácti letech postoupila až do finále. Líbilo se mi, že se daří mladé Američance. Sám jsem hrál tenis se svým otcem, ale nešlo o nic velkého. Postupně jsem se dostal ke psaní, a když jsem dokončil univerzitu, dal jsem se do toho naplno.

Studoval jste žurnalistiku?
Ne, vystudoval jsem antropologii, takže nic spojeného s novinařinou. Studoval jsem jiné kultury, i ty ze střední a východní Evropy. To souvisí s tenisem, protože právě z té oblasti pochází mnoho vynikajících tenistů a tenistek.

Je pro vás tenis koníčkem?
Už ho nehraji, ale stále si ho užívám. Když jsem byl na velkých turnajích poprvé, bylo to vzrušující. Viděl jsem lidi z televize naživo. Pak jsem si na ně zvykl, už neřeším, že vidím Serenu, Venus, Rogera. Jezdím stále na stejná místa. Třeba v Austrálii je to skvělé, ale pořád jste ve stejné budově, čtrnáct dní v kuse, už jsem tam byl osmkrát. Není to jako dovolená. Na Roland Garros jsem teď pošesté.

V Paříži se velmi daří Markétě Vondroušové. Co na ni říkáte?
Je skvělá, sleduji ji poslední dva roky. Její hra je hodně jiná, její chování je cool, na kurtu si věří. Líbí se mi její zahnutý kšilt, opravdu to připomíná styl z baseballu. (smích) Hraje levou rukou, využívá kraťasy. Je fajn i mimo kurt. Na US Open loni prohrála v kontroverzním osmifinále s Curenkovou. Markéta na tiskovce řekla, že soupeřka simulovala. Doslova mě ta její otevřenost zasáhla.

Když mluvíme o upřímnosti, nabízí se i Karolína Plíšková…
Karolína má hodně monotónní hlas, je upřímná a otevřená. Umí říct, že se nebojí Sereny. Miluji její tenis, jaké dává rány. Je fajn, že si zbytečně moc nedává pozor jako jiné tenistky. Umí říct nepopulární pravdu. Celkově to dělá hodně Češek. Už jsem zmínil Plíškovou a Vondroušovou, do této skupiny patří i Strýcová.

Naopak Petra Kvitová se zdá být opatrnější. Co myslíte?
Je sympatická, zdvořilejší, pozitivní. To je samozřejmě dobře. Nesmíme ale zapomínat na to, že tenis je konkurenční sport. Prospívají mu konflikty, třeba odlišných osobností.

Když mluvíme o konfliktech, jak jste na tom se Serenou Williamsovou, s níž opakovaně diskutujete?
Myslím, že teď je to mezi námi dobré. Po loňském finále US Open byla hodně rozhozená, kritizovalo ji hodně lidí včetně mě. Myslím, že Serena je dobrá pro tenis, hlavně v Americe, kde má výsostné postavení ve společnosti. S jejím chováním je samozřejmě spojeno mnoho kontroverzí, US Open 2009, 2011, 2018. Totéž tady v Paříži s Dominicem Thiemem. Nemyslím, že ho z hlavní tiskové místnosti vyhnala přímo ona, ale je zvyklá dostávat to, co chce. Touží po tom, aby tenis fungoval kolem ní. Pokud se to neděje, rozruší ji to.

Když se vrátíme k českému tenisu, jak na vás působí Tomáš Berdych?
Mám ho rád. Je podobným hráčem jako Plíšková. Má sílu, hraje přímé údery. Čeští fanoušci jsou jistě frustrovaní, že podobně jako Tsonga nebo Ferrer výrazněji neuspěl na velkých turnajích. I tak je jeho kariéra neuvěřitelná. Vždyť je v elitní desítce historických tabulek finančních odměn (Berdych momentálně figuruje na 9. příčce; pozn. red.).

Na okruhu se pohybujete léta. Podělíte se o své nevšední zážitky?
Třeba na tiskových konferencích se nic zvláštního neděje. Většina jich je stejných, předvídatelných. Ale něco zajímavějšího se přece jenom najde. Hodně se řeší mé konverzace na Twitteru s Nickem Kyrgiosem, který mé příspěvky často sleduje. Diskutovat začíná skoro vždy on. Je to vlastně sranda.

Na Twitteru jste podobně jako například Portugalec José Morgado velmi aktivní…
Rozhodně nejsem tak aktivní jako José. Je neuvěřitelný, snad ani nespí. On se ale snaží stihnout všechno, což já nedělám. Pracuji především během grandslamů. Mám hodně sledujících, kteří nejsou tak velkými tenisovými fanoušky. Nechtějí ode mě slyšet pětkrát za hodinu o tenise. Necítím tlak něco psát. Vím, co se děje, ale informovat o každém brejkbolu nechci. Vezme to hodně energie.

Na zmíněné sociální síti se netajíte tím, že vás baví pěvecká soutěž Eurovize. Proč?
Proč? Spíš proč ne! (smích) Eurovize je úžasná. Jsem rád, že se Česká republika do soutěže po pauze vrátila (ČR se nezúčastnila ročníků 2010 až 2014; pozn. red.). V posledních dvou letech se vám dařilo. Když jsem byl v roce 2008 poprvé v Evropě, viděl jsem tuto soutěž v televizi. Přišlo mi to ohromující a zábavné. Mám rád hudbu, soutěžení, evropskou kulturu, antropologii. Vidím tam různé kulturní vzorce.

Prý vás také baví skládání nábytku od firmy IKEA?
Asi dost sledujete můj Twitter. (smích) Opravdu to mám rád. Je to pro mě jako lego pro dospělé. Koupíte krabici s věcmi, pracujete podle instrukcí a pak konečně dostanete postel nebo poličku. Je to velmi uspokojující a pro mě i něco jako meditace.