Český junior Paulson má předky z celého světa. Na kurtu se cítím líp ve dvou, říká
PŮVODNÍ ZPRAVODAJSTVÍ Z PAŘÍŽE: V neděli jsme vám z Roland Garros přinesli zprávu o grandslamové premiéře teprve čtrnáctileté české juniorky Lindy Fruhvirtové. V pondělí se na pařížských kurtech objevil sedmnáctiletý český junior Andrew Paulson, který úspěšně zvládl vstup do soutěže čtyřhry.
Kromě Jonáše Forejtka a Dalibora Svrčiny, kteří na Australian Open získali titul ze čtyřhry, startuje v mužské juniorské soutěži Roland Garros ještě Andrew Paulson. Sedmnáctiletý český tenista už v Paříži absolvoval kvalifikaci dvouhry, v níž vypadl ve druhém kole. Náladu si spravil ve čtyřhře, ve které společně s Ukrajincem Eŕicem Vanšelbojmem porazili japonský pár Mitsui, Saitoh 6:2 a 6:4.
Po vítězném utkání se Paulson, pro něhož je to premiérový start na pařížském grandslamu a celkově druhý start na turnaji velké čtyřky po loňském Australian Open, blíže představil v exkluzivním rozhovoru pro Tenisový svět.
Andrew, jak se cítíte při své premiérové účasti na Roland Garros?
Je to tady skvělé, cítím se dobře. Už jsem odehrál dva zápasy v kvalifikace dvouhry. První kolo jsem zvládl bez ztráty setu. Ve druhém kole jsem narazil na prvního nasazeného Petera Makka z Maďarska. Dařilo se mi, vedl jsem 7:5 a 6:5. Pak se ale projevila nervozita. Nedohrál jsem to a zkušený soupeř mě potrestal (Paulson prohrál 7:5, 6:7(1) a 1:6; pozn. red.).
Lépe se vám dařilo v dnešní čtyřhře…
Se svým parťákem (Ericem Vanšelbojmem; pozn. red.) jsem hrál poprvé, ale sedli jsme si docela dobře. Že jsme první společný zápas na grandslamu zvládli, beru jako velký úspěch. Houževnatí Japonci podávali pomalu, byl to nezvyk. My jsme hráli dostatečně důrazně.
Celkově máte lepší výsledky ve čtyřhře než ve dvouhře. Čím to je?
Dobře podávám, jde mi to na síti. Na kurtu se cítím líp ve dvou, hlavně když si sednu s parťákem. Přesto se ale soustředím především na dvouhru.
Během zápasu panoval v hledišti zmatek kvůli pravidlu „no let“. Jak to vnímáte?
Je to nezvyklé a ošemetné. Musíte si na to zvyknout. Někdy je to smůla. Pravidlo platí od minulého roku, takže jsem si na to zvykl. Už mi to ani nepřijde divné.
Při hraní máte zpevněný pravý kotník. Byl jste zraněný?
Před dvěma měsíci jsem měl absolvovat několik turnajů. Den před odjezdem jsem si na prvním tréninku na antuce přetrhal vazy v kotníku, takže jsem měsíc a půl nehrál. Proto teď musím mít ortézu.
Kromě toho jsem měl loni natržený břišní sval, který mě zastavil na dva měsíce. Krátce na to jsem dostal angínu, takže jsem musel vynechat Roland Garros i Wimbledon. A na konci roku jsem si přetrhl šlachu na prstu levé ruky, proto jsem hrál na turnajích bekhend pouze čopem. Trápil jsem se s tím.
Jaké jsou vaše plány pro zbytek sezóny?
Chtěl bych se pomalu přesunout na mužské ITF turnaje. Dva dosavadní se mi povedly, uhrál jsem vždy kolo a získal body do žebříčku (Paulson hrál loni ve Valašském Meziříčí a letos v Jablonci nad Nisou; pozn. red.).
Uvidíme, jak se to podaří skloubit s juniorskými turnaji. Mám v plánu účast na Wimbledonu i na US Open. Tam už snad budu v hlavní soutěži. Chci nabrat zkušenosti a vyzkoušet si, jaké to na grandslamech je.
Kdo je vaším tenisovým vzorem?
Mám jich několik, od každého se snažím vzít si trochu. Líbí se mi, jak hrají Tsitsipas, Zverev nebo Kyrgios. Samozřejmě obdivuji i Federera a Nadala, ale spíš upřednostňuji mladou generaci, která se dokázala prosadit.
Můžete nám, prosím, na závěr prozradit tajemství vašeho „nečeského“ jména?
Příjmení Paulson je z Ameriky, odkud pochází můj praděda. Předky mám různě z celého světa. Mamka je z České republiky a otec z Bulharska. Občas tam navštěvujeme rodinu. Bulharsky ale umím jen pár slov.
