Nicole Vaidišová otevřeně o konci kariéry: Přála bych si, abych měla více času si všechno užít

Na první pohled se pro rodačku z německého Norimberku nic nezměnilo. Stále cestuje po celém světě, avšak nyní již nechává tenisové rakety doma a snaží se poznávat nové země a kultury. „Od chvíle, co jsem se rozhodla ukončit kariéru, si chci dopřát oddych a opravdu si užívat života. Je to bezpochyby odlišné od života na túře, kde máte daný rozvrh a víte, že celý váš rok je jasně naplánován. Nyní se můžu rozhodovat, co chci dělat a kam se podívat. Například jsem vždy chtěla vidět Island. Je zřejmé, že se tam nekoná žádný tenisový turnaj, a bylo opravdu příjemné mít nyní možnost naplánovat si výlet, vidět něco poprvé v životě a oprostit svou mysl od tenisu. Ráda na to vzpomínám,“ svěřila se Vaidišová.

V poslední době nezažila s tenisem mnoho světlých chvil, což vyústilo v její rozhodnutí podruhé ukončit svou kariéru. Přitom její návrat na kurty nezačal vůbec špatně. Těsné zápasy s Anou Ivanovičovou a Simonou Halepovou ji na začátku loňského roku přiblížily první dvoustovce žebříčku, ale následně jejímu dalšímu vzestupu začaly bránit chronická zranění.

„Zdálo se mi to jako strašně dlouhá doba, protože jsem se musela potýkat s mnoha zraněními, často i opakovanými. Musela jsem trávit mnoho času v ordinacích a na rehabilitacích a zkoušet nové věci, které se stejně nakonec ukázaly býti nefunkčními. Tak jsem se dostala do bodu, kdy jsem měla strach z každé bolesti, a v tu chvíli jsem si řekla, že již nechci, aby mé tělo muselo podstupovat další ozařování či chirurgické zákroky. Byl to začarovaný kruh,“ vysvětluje.

Během celé kariéry se Vaidišová potýkala zejména s ramenem, jehož druhá operace byla nezbytná pro její návrat na kurty v roce 2014, ale nebylo to pouze rameno, co ji trápilo. „Na rameno jsem vždy podvědomě myslela, protože po dvou operacích jsem věděla, že už nikdy nebude stoprocentní. Také mi příliš nepomohlo tak dlouhé přerušení kariéry. Mé tělo poté šlo z nuly na 100 a nezareagovalo na to dobře. Ale bylo v tom také trošku smůly. Měla jsem za sebou povedený turnaj v Miami a v tréninku jsem se cítila velmi dobře, ale o týden později jsem si utrhla šlachu v kotníku. To samé se mi stalo později se zápěstím,“ vzpomíná na své nejvážnější zdravotní problémy.

„V posledních dvou letech jsem vždy hrála jen pár měsíců, než jsem se zranila a následně se snažila dostat zpět nahoru prakticky od nuly,“ konstatuje. Právě neustálé začátky od nuly, rehabilitace a nastupující chronické bolesti nakonec vedly Vaidišovou k definitivnímu rozhodnutí. „Kostní ostruhy na patách byly v podstatě mými hřebíčky do rakve, protože se stále vracejí. Měla jsem je na obou nohách. Každý sportovec, který se s tím musel vypořádat, ví, jaká je to bolest, protože po nich chodíte každý den. Navíc jsem se rozhodla ukončit terapii ozařováním, protože ve skutečnosti nepomáhala. Jen započala šestiměsíční cyklus, jak se zbavit jedné ostruhy, zatímco vyroste druhá na vnější patě. I když jsem přestala hrát, stále se s ostruhami potýkám. Ovlivňuje vás to každý den. Člověk nemůže běhat a navíc se to zhoršuje. Ale již se necítím tolik v časové tísni a vím, že to nemusím napravit hned jen proto, abych mohla zase hrát. Proto chci zvolit nějaký jemnější přístup, který není pro mé tělo tolik náročný,“ říká.

Přitom by málokdo předpovídal, že kariéra talentované Vaidišové skončí zrovna takto. Před dvanácti lety totiž jako teprve patnáctiletá dívka vyhrála jako šestá nejmladší v historii turnaj WTA. Její vzestup raketově pokračoval a v roce 2005 dokázala vyhrát tři turnaje v řadě během tří týdnů a stala se šestou ženou v dějinách, která dokázala vyhrát pět turnajů WTA před dovršením sedmnáctých narozenin. V roce 2006 pak byla jediný gem od finále French Open. „Byla jsem tak mladá. Bylo to celé absurdní, ani jsem nemohla uvěřit, jak daleko jsem postoupila a které hráčky porazila,“ vzpomíná dnes na skalpy Amélie Mauresmové a Venus Williamsové právě na svém pravděpodobně životním turnaji.

Ještě na začátku roku 2007 se vše zdálo být ve správných kolejích a Vaidišová si zahrála semifinále i na Australian Open. Poté ale přišly první úrazy a následovaly rozpory s trenérem Alešem Kodatem a pochybnosti o sobě samé. „Upřímně, myslím, že v té době jsem opravdu neznala sama sebe. Byla jsem opravdu zklamaná a nešlo jen o zranění, ale hodně věcí v mém osobním i rodinném životě nebylo dobrých. Na kurtu jsem nebyla šťastný člověk, a to mi dělalo mizerně. V tu chvíli jsem se prostě potřebovala dostat pryč a nevěděla jsem, zda se ještě někdy vrátím,“ vzpomíná na své obtížné období, které ji vedlo k rozhodnutí poprvé ukončit kariéru.

„Když jsem vyrůstala jako dítě, tenis byl samozřejmostí. To bylo to, co jsem dělala. Vůbec jsem nepřemýšlela, co jiného bych mohla dělat nebo jestli tenis opravdu miluji. Prostě jsem jej hrála. Může vám taky uškodit, když jde všechno hladce. Až když jsem si musela projít chirurgickými zákroky a nehrála jsem, uvědomila jsem si, že mi tenis chybí a chtěla jsem se vrátit. Až tehdy si uvědomíte, jestli opravdu máte tu hru rádi nebo ne,“ rozjímá nyní Vaidišová o svém proměnlivém postoji k tenisu.

Nyní před vítězkou šesti titulů WTA stojí nová životní etapa. A nezůstane jen u cestování. Na podzim se totiž plánuje zapsat na univerzitu. A jak bude vzpomínat na své účinkování v tenisovém kolotoči? „Udělala jsem, co jsem mohla, abych byla zdravá a mohla soutěžit na nejvyšší úrovni. Některé věci vám ale nejsou souzené. Všechno během mé kariéry bylo strašně intenzivní, a tak bych si přála, abych měla více času si to užít. Nikdy jsem neohlížela a nedocenila ty okamžiky, kdy jsem vyhrávala turnaje či došla daleko na grandslamech. Byla jsem příliš mladá, abych si toho vážila, to se děje až nyní, kdy jsem starší,“ uzavřela svou zpověď jedna z nejlepších českých tenistek 21. století.