Otec dvojky žebříčku ITF v otevřeném dopise: Prosím federaci, aby zachránila tenis od katastrofy

Právě jsem zaslal ITF následující dopis, v němž se snažím přednést můj názor, také v něm žádám odpovědi a akci:

Drahá ITF,

Když jsem četl, že výsledkem největšího průzkumu v historii ITF s 55 tisíci konzultujícími lidmi bylo, že pouze několika hráčům má být umožněno se prosadit, musel jsem se smát. Byl opravdu nutný takový průzkum, aby se zjistilo právě toto? To předtím opravdu nikdo nevěděl? Opravdu nikdo nevěděl, že finanční odměny za účast v turnajích nejsou dost vysoké, aby pokryly náklady hráčů? Opravdu nikdo nevěděl, že si tenisté přejí vyšší odměny a snížení nákladů?

Vypadá to, že lidé v exekutivě ITF to dříve nevěděli, ale po zmíněném průzkumu přišli na to, že reforma byla vyloženě nezbytná. Od té chvíle cítil každý hráč, trenér, rodič, zkrátka každý zapojený do tenisového okruhu velkou naději, že se věci zlepší. Každý si byl jist, že ITF spustí reformu, která umožní hráčům růst. Více peněž, méně nákladů, lepší podmínky, více šancí soutěžit a rozvíjet se jako tenista i člověk. Existovala naděje v úspěch hráče, naděje v lepší šance a možnosti pro každého, kdo miluje tenis a je ochoten tvrdě pracovat každý den bez ohledu na svůj věk a finanční situaci.

Avšak všechny naděje a sny byly zničeny v momentu, kdy byl představen nový systém. Ten žádný problém nevyřešil, téměř vše je dokonce ještě horší než dříve. Od roku 2019 musí dokonce hráči platit za svou účast v hlavní soutěži, je to ostuda. Nezvedly se finanční odměny, nezredukovaly se náklady, nezlepšily se podmínky na turnajích, zbyly jen zničené sny a tisíce hráčů po celém světě neschopných soutěžit. Pokud bylo záměrem reformy pomoci hráčům ušetřit náklady tím, že jim neumožní soutěžit, pak byl splněn aspoň jeden cíl. Rád bych ale opět hovořil vážně, situace je na vtipkování příliš vážná.

Co je možná ještě horší než zlomené sny, je zlomená víra v ITF, víra ve federaci, jejíž jediným cílem by měla být pomoc hráčům z celého světa hrát co nejlépe sport, který milují, pomoci jim tenisově růst a dostat je na další úroveň. Tisíce tenistů si stěžují a zmiňují své potřeby a obavy, představují relevantní argumenty a fakta, která by mohl popřít pouze ignorant. Nemyslím si, že v ITF působí ignoranti, ale jaká je reakce představitelů ITF? Kde jsou ty dobře odůvodněné argumenty ITF?

Výkonná ředitelka ITF Jackie Nesbittová řekla, „že by vůbec nebylo vhodné vrátit se.“ Možná by to nebylo optimální, ale rozhodně by to bylo o moc lepší. Systém s velkým omezením potenciálních hráčů nikdy nepřinese lepší výsledky. Systém se dvěma různými žebříčky nikdy nepřinese lepší výsledky. Nechte mě vysvětlit proč:

V hlavní soutěži challengerů jsou určena čtyři místa pro ITF hráče, v kvalifikaci pak tři místa. Pokud se hrají tři challengery v jednom týdnu, musíte být 21. v žebříčku ITF, abyste měli jisté místo na challengeru. Když se podíváte do ITF žebříčku, uvidíte, že abyste byli dvacátí, musíte nejen vyhrát čtyři nebo pět turnajů, ale mít i další kvalitní výsledky, což je velmi těžké.

Pokud to zvládnete, můžete soutěžit na challengerech. Ale začínáte od NULY. Proto musíte hrát co nejvíce turnajů, abyste nasbírali dostatek bodů a posunuli se v ATP žebříčku tak vysoko, že už nebudete potřebovat ITF body. Předpokládejme, že se vám podaří dostat na 400. místo žebříčku ATP během jednoho roku, což není špatné. Co dělat teď? Pokud jste na 400. příčce, je velmi těžké pravidelně hrát na challengerech (poslední přímou účast na základě žebříčku tento týden na všech turnajích této kategorie zajišťovalo 365. místo). Tudíž se musíte vrátit na turnaje ITF a začít opět od NULY, protože mezitím ztratíte všechny ITF body. Zatímco se budete pokoušet získat dost ITF bodů, ztratíte ATP body… – nebo skončíte s tenisem!

Nyní mi dovolte letmý pohled na turnaj s dotací 15 tisíc dolarů v Loule, který je na programu na začátku března. Zbývá jeden den do termínu odstoupení a můj syn Pete, který je aktuálně světovou dvojkou v ITF žebříčku (v ATP rankingu spadl po reformě z 271. na aktuální 589. místo) je až osmým náhradníkem. Ten samý týden v Turecku je číslem čtyři v kvalifikaci. Není to všechno naprosto šílené? Hráč, který za poslední rok vyhrál šest ITF turnajů a na dalších třech hrál finále, má problémy dostat se na turnaj kategorie 15k! Opravdu někdo věří, že nový systém je lepší cestou pro mladé hráče? Opravdu někdo věří, že tento systém redukuje náklady pro mladé hráče, aby byli schopni se prosadit? Myslí si někdo, že tento systém motivuje mladé hráče?

Nechápejte mě špatně. Nestěžuji si kvůli mému synovi. On měl kromě tenisu vždy plán B. Zvládl testy a s velkým úspěchem studoval dálkově psychologii na univerzitě, takže se o jeho budoucnost nebojím. Na okruhu zažil a stále zažívá skvělé roky mezi juniory i profesionály. Má zkušenosti, které nikdy nechtěl promeškat, a hrál v mnoha zemích světa. Pete byl dvacátý mezi juniory a přibližně rok po přechodu na profesionální okruh už měl na kontě dva tituly z ITF turnajů a nacházel se mezi pěti sty nejlepšími tenisty světa.

Není chybou systému, že se nedostal na absolutní vrchol. Je to spíše kvůli nedostatku lidí, kteří by ho podporovali svým „know-how“. Poté, co opustil juniorský okruh, mu téměř vůbec nepomohl tenisový svaz, dále neměl ve správný čas dost štěstí, především ho zastavila zranění. Přes to všechno měl v původním systému šanci se vrátit. Když Pete kvůli dvěma operacích zápěstí nehrál osmnáct měsíců, propadl se v ATP žebříčku ze 415. na 1755. místo (květen 2017). Během následujících osmnácti měsíců vystoupal na 271. příčku (aby pak po změnách systému spadl na chvost šesté stovky). Byl by podobný comeback možný i v novém systému? Jaké má nyní hráč šance, když se zraní? Jak obtížné je nyní vrátit se?

Stěžuji si a zvedám svůj hlas za všechny hráče, rodiče a trenéry, jejichž šance jsou nyní nižší než kdy dřív. Vzhledem k tolika argumentům proti novému systému, které přednáší tak velký počet lidí, nerozumím, jak může někdo říct, že „nevidí žádný přesvědčivý argument ve prospěch starého systému“ a nevyjmenuje jediný argument ve prospěch systému nového. Jak můžou představitelé ITF říct, že „To, co se nám líbí před-kvalifikaci, je založení na zásluhách“ a „Ti, kteří získají odměny a příležitosti na další úrovni, si tuto pozici získali, takže si myslím, že je to velmi dobrý koncept.“ Je to opravdu oficiální stanovisko ITF? Nechtěla snad ITF pomoci hráčům ušetřit peníze omezením trvání turnajů na sedm dní?

Mnoha lidem připadá, že ITF svou reformou potrestala tisíce poctivých hráčů, kteří by nikdy nesázeli a nepodváděli, jejichž jediným snem bylo soutěžit a uspět, kvůli malému počtu podvodníků, kvůli penězům, jež ITF dostává za prodej dat. Jsem si jist, že podvodníci si vždy najdou cestu, a to nezávisle na tom, jestli je na okruhu tisíc nebo 10 tisíc hráčů. Jediným řešením, jak zastavit podvádění, je zastavit prodávání dat.

Tenisové publikum na celém světě čeká na bezprostřední odpovědi a akci. Lidé nechtějí čekat na to, co se stane. Prosím, řekněte nám: Jaké jsou přesvědčivé argumenty pro nový systém ITF? Jak tento systém pomůže hráčům? Proč se nevrátit k původnímu systému a pouze ho nevylepšit? Proč a na co čekat?

Jako člověk a jako podnikatel jsem udělal mnoho chyb. Pochybení vždy umožňují změny, jsou skvělým zdrojem zdokonalení. Naučil jsem se, že nejlepší je chybu co nejdříve přiznat a opravit, abych předešel větším škodám. Pokud tak činíte, často skončíte lepší a silnější než dříve. Proto prosím ITF, aby co nejdříve napravila své chyby a uchránila tenis od obrovských škod.

S pozdravem
Peter Heller