První dny Davis Cupu? Skvělé, pochvaluje si Lehečka. Jen se mu prodražily

Jako když vylezete ze sauny a skočíte do ledového bazénku.

Tak nějak se cítil Jiří Lehečka, když opouštěl vyhřátou Austrálii a vyměnil ji za prochladlou a zasněženou Českou republiku. V Ostravě se k týmu připojil jako poslední. „Je to hektické,“ shrnuje poslední dny nováček výběru Jaroslava Navrátila. Kapitán na něj ukázal, ačkoliv jde o ročník 2001.

Po juniorském grandslamu v Melbourne, kde dokráčel do čtvrtfinále, tak zažívá další výjimečné dny kariéry. Období náročné, ale krásné.

Jak se vám zamlouvají úvodní dny v reprezentaci?
Je to super, plno nových zkušeností. Jsem rád, že mám tu možnost zde trénovat. Vůbec je skvělé být v týmu a dělat všechny činnosti s tím spojené. Aklimatizoval jsem se dobře.

Tento týden Ostravar aréna, před několika dny melbournský stánek Margaret Courtové. To v 17 letech celkem jde, ne?
(smích) Asi jo. Je samozřejmě dobré si to vyzkoušet. Do budoucna to přinese ohromné množství zkušeností. Když mě bude čekat zápas na větším kurtu, tak aspoň budu vědět, do čeho jdu.

Okolo sebe máte hráče, kteří jsou již tradičně členy daviscupového týmu. Jak moc se vám snaží Lukáš Rosol a spol. pomáhat?
Snažíme se o tom bavit, nějaké rady mi dali. Jirku (Veselého) a Adama (Pavláska) znám z Prostějova už nějakou dobu. Není žádný problém. A Lukáš Rosol je také absolutně v pohodě.

Adaptoval jste se také v populární české reprezentační hře s názvem čára (kompletní český tým prokládá tréninky házením míčku od sítě směrem k základní čáře – kdo jí je blíže, vyhrál; pozn. red.)?
Hrál jsem zatím jen jednou, a to jsem skončil druhý. Musím říct, že je to dobré. K Davis Cupu tato hra už asi patří, vždycky se sejde celý tým a zahraje si. Super věc.

Kolik to stojí, nebýt v této hře vítězem?
Jak kdy. Někdy víc, někdy míň (úsměv).

V pondělí jste s Tomášem Macháčem platili celému týmu večeři, tak první dny v Davis Cupu se celkem prodraží, nemyslíte?
Holt to takto bývá. Jedná se o klasické zápisné, takto to probíhá od začátku éry kapitána Navrátila. Patří to k tomu a my nejsme žádná výjimka.

Jaké jídlo jste spoluhráčům dopřáli?
Byli jsme v italské restauraci.

A spoluhráči podle fotky s účtenkou zřejmě nešetřili s objednáváním…
Samozřejmě (úsměv).

Zažíváte premiéru v týmové soutěži a Davis Cup zase poprvé vyzkouší nový formát. Jak se vám změny zamlouvají? Neštve vás trochu, že starou podobu nezažijete na vlastní kůži?
Samozřejmě mě to trochu mrzí. Přece jen, hrát na tři sety je úžasné. Navíc atmosféra byla vypjatá. Uvidíme, co to přinese, všichni do toho jdeme poprvé. Je škoda, že si nemůžu zahrát ve starém formátu.

Velké bitvy jste ale určitě sledoval. Která z těch českých vás v minulosti nejvíce zaujala?
Nejvíce asi finálový zápas Radka Štěpánka s Almagrem. Vzpomínám také na zápas Adama Pavláska s Dudim Selou, když se hrálo loni proti Izraeli.

Právě Radek Štěpánek je takovým prototypem daviscupového reprezentanta. Je pro vás vzorem?
Beru ho jako ikonu. Mám k němu neskutečný respekt. Osobně jsem ale vždy nejvíce vhlížel k Tomáši Berdychovi, tak to asi zůstane.

Asi je pro vás škoda, že nejste o trochu starší a oni o něco mladší, abyste se mohli potkat v jednom týmu…
Byla by to úžasná zkušenost, ohromně bych se na to těšil. Ale takový je sport. Někdo začíná, jiní zase končí.

Zůstává ale kapitán Navrátil, který byl u obou titulů z Davis Cupu. Jak moc si toho ceníte, navíc když vás i osobně trénuje v Prostějově?
Má obrovité množství zkušeností, což se hodí teď v Ostravě, kdy nás připravuje na víkend, tak i normálně mimo Davis Cup, kdy spolu trénujeme. Je otřískaný velkými rozhodujícími zápasy, kdy na lavičce sedí pod obrovským tlakem. Jsem moc rád, že ho mohu mít po svém boku.

Zaskočilo vás to, že ukázal pro zápas s Nizozemskem i na vás?
Nominaci jsem rozhodně nečekal. V sedmnácti letech by to nečekal nikdo. O to více to pro mě bylo milé překvapení, za které jsem opravdu rád.

Jaroslav Navrátil avizoval, že za příznivého vývoje by se nebál buď vás, nebo Tomáše Machače nasadit. Berete to jako obří šanci se ukázat především s výhledem na potenciální listopadové finále?
Kdyby byla šance si zahrát, tak bych se ji snažil chytnout za pačesy, pokusil bych se odvést maximum. A co se týká finále, tak se hlavně jako celý tým budeme snažit dělat vše pro to, abychom do Madridu postoupili.

Člověk by řekl, že budete nejmladší hráč víkendové kvalifikace, ale není tomu tak. Rusko nominovalo čtrnáctiletého Konstantina Žženova. Dovede si představit v jeho věku takovou věc?
No, představit si to nedokážu. Musí to být pro něj něco úžasného.