Zatáhnout, nezatáhnout? Jak střecha ovlivnila semifinálové boje v Austrálii

Zápas Kvitové s americkou vyzyvatelkou Collinsovou byl přerušen za stavu 4:4 v prvním setu. Vedro bylo téměř nesnesitelné i pro diváky, natož pro hráčky bojující o grandslamové finále.

Stačí si vzpomenout na loňský rok, kdy po třísetové finálové bitvě musela Simona Halepová strávit čtyři hodiny v nemocnici kvůli dehydrataci. A to bylo „pouhých“ 34 stupňů…

Takže bylo pochopitelné, že organizátoři před letošním ročníkem Australian Open upravili pro podobné případy pravidla. A nikdo se příliš nedivil, když bylo následně ohlášeno: Střecha arény se zatáhne a dříve semifinále pokračovat nebude.

Collinsová okamžitě začala protestovat. Do té doby Kvitovou solidně trápila a nejspíš se domnívala, že Češka v zápase strádá i kvůli velkému vedru.

„Myslím, že zatažení střechy určitě změnilo ráz utkání,“ stěžovala si Collinsová po porážce 6:7(2) a 0:6. „Na vedro jsem zvyklá a zápas by měl začínat za stejných podmínek, za jakých i skončí. Tak jako třeba ve fotbale,“ dodala americká tenistka.

To česká hráčka zakrytí kurtu pod střechu spíše uvítala. „Myslím, že tohle pravidlo je správné. Někdy je opravdu až nebezpečné hrát v těch vedrech,“ říkala po zápase Kvitová. „A soupeřce to podle mě taky tolik nevadilo, hraje podobně rychle a agresivně jako já. Zatažená střecha byla samozřejmě pro nás obě lepší.“

Kvitová by se ale nebála hrát ani v případě, že by pořadatelé nechali obrovské vedro a sluneční svit proudit na kurt dál.  „Vím, že jsem zlepšila kondici a že už můžu hrát hodně dobře i ve vedrech. Navíc to bylo semifinále grandslamu, ať už by se stalo cokoliv, tak zůstanu v zápase a budu dřít,“ řekla.

A sama Collinsová se následně zklidnila a férově přiznala: „Je fakt, že Petra hrála prostě skvělý tenis, je to velká šampionka. A to byl ten hlavní důvod, proč jsem prohrála.“

Zato ve velice těsném zápase mezi Karolínou Plíškovou a Naomi Ósakaovou mohla střecha opravdu na miskách vah rozhodnout.

Plíšková je známá tím, že dokáže vydržet ve velice vysokých teplotách mnohem lépe než většina jejích soupeřek. Kdyby své semifinále proti Japonce Ósakaové hrála bez střechy, možná by zápas vypadal jinak.

„Byla jsem se před zápasem rozehrát venku a podmínky byly opravdu docela kruté. Ale nemyslím, že bych to v nich nezvládla. Bylo by to spíš jen přežívání a nebylo by to tolik o tenise. Spíš mentální bitva, ale věřila bych si, že bych to zvládla lépe než ona,“ řekla po zápase Plíšková, která byla ze zatažené střechy pochopitelně lehce rozladěná.

Ósakaová totiž potom proti ní v halovém prostředí hrála naprosto famozně. Nedělala chyby, skvěle podávala. „Kdybychom dnes hrály venku, mohlo to být jiné. Trošku by foukalo, ona do toho hodně chodí a mohla třeba víc chybovat,“ říkala Plíšková.

I ona ale uznala kvalitu soupeřky. „Zasloužila si postoupit, hrála neuvěřitelně,“ přiznala Plíšková a dodala: „Někdo je fyzicky slabší a pokud hrozí nějaké kolapsy, je to asi zbytečné se v těch vedrech trápit. Nemá cenu nad tím spekulovat.“

Opravdu se zdá, že organizátoři zatažením střechy udělali spíše správný krok. Vždyť i diváci chtějí vidět tenisové bitvy, ne zavody v přežívání, na to existují jiná sportovní odvětví.

K tomu přidejme ještě jednu symbolickou perličku na závěr. Čtyři roky zpátky zasáhlo Australian Open největší vedro za posledních sto let. Kanadský tenista Frank Dancevic tehdy vyprávěl neuvěřitelnou příhodu, jak už během prvního setu ve čtyřicetistupňovém pařáku dostal halucinace.

„Od poloviny prvního setu jsem měl závratě. A pak jsem najednou uviděl Snoopyho. Tak jsem si pomyslel: Wow, Snoopy, co tady dělá?“

Kreslený Snoopy a jiné šílené představy už by tak měly od letoška zůstat schovány venku za pevnou střechou melbournských tenisových arén.