To jsem asi nezvládla, omlouvala se Kvitová za slzy. Chce se dostat do své zóny

Bývalý americký grandslamový šampion se Kvitové zeptal, jestli si takový úspěch dokázala po svém nepříjemném přerušení kariéry vůbec představit. Načež se Češka dojala tak hodně, že nebyla schopná slov.

„To jsem asi moc nezvládla,“ říkala pak Kvitová s odstupem na tiskové konferenci. „Vždycky jsem se chtěla vrátit na nejvyšší úroveň a hrát proti těm nejlepším. A když jsem si to teď uvědomila, dohnalo mě to k slzám. Ale byly to slzy štěstí,“ usmála se Kvitová.

Hned jí však bylo jasné, že podobné myšlenky musí zahnat. Turnaj ještě nekončí, k trofeji je blízko, ale pořád zbývají dva zápasy. Není radno v takových chvílích moc hluboce přemýšlet.

V semifinále grandslamu jste po pěti letech, cítíte se ve svém živlu?
Už si to vlastně ani moc nepamatuju, jaký je to pocit. (smích) Ale není to špatné, být po takové době v semifinále. Od teď začínají velké zápasy na velkých kurtech, které já mám mimořádně ráda. Teď si to možná budu užívat i trošku víc. Hraju teď svou druhou kariéru, jak tomu říkám. Dlouho se mi na grandslamech nedařilo, o to mám větší radost. A turnaj ještě neskončil, takže...

Byly tyhle mety pro vás motivací, když jste se dávala zdravotně dohromady?
Neměla jsem jasný cíl. Tenis hrajeme samozřejmě pro grandslamy, pro mě ale nejdůležitější bylo, aby zraněná ruka byla schopna hrát s nejlepšími na světě. Teď se mi to daří a to je pro mě největší výhra.

Skvělý tenis jste hrála i ve čtvrtfinále proti domácí hvězdě Ashleigh Bartyové…
V prvním setu jsem začala hned dobře. Ale na začátku toho druhého hrála Ashleigh výborně, byla jsem pod tlakem na mém servisu. Ale věřila jsem si, že v koncovce setu budu silnější, to se ukázalo i před tím při našem zápase v Sydney. Čekala jsem na mou šanci, která stejně jako v Sydney přišla. Ale i kdyby jsme šly do třetího setu, tak bych se nezlomila.

Určitě je ale dobře, že zatím neztrácíte na turnaji síly ve třetích setech, je to tak?
Dva sety určitě pomáhají, abych neztrácela energii. Tělo mi pořád drží. To je důkaz toho, co všechno jsme za poslední dobu udělali při přípravě a jak se o sebe starám. Mám tady navíc dny volna, nehraju tenis, sice cvičím, ale na kurt nechodím. To prospívá hlavě i tělu.

V dalším zápase jdete na Američanku Danielle Collinsovou, která svým postupem do semifinále všechny šokovala. Jak se na ten zápas připravit?
Hrály jsme spolu nedávno v Brisbane, ten zápas bych nejradši vymazala z paměti (6:7(6) 7:6(6) 6:3, pozn.). Bylo to hodně náročné, skoro přes tři hodiny, já nehrála moc dobře. Ona teď bude ještě lepší a já budu muset hrát také lépe. Hraje hodně rychle z obou stran, je tady nejspíš v nějaké své zóně, kdy nevnímá vůbec nic. Tam se musím dostat i já.

Ještě tam nejste?
Asi trošku jsem. V zápase proti Ashleigh jsem si to dokonce i uvědomila, což se mi moc nestává. Musela jsem se tam ale dostat a nic moc nevnímat. Přeci jenom diváci tam byli pro ní a já jsem se potřebovala dostat do svého klidu. Nejvíc to bylo asi vidět, když vyhrála svůj první game v prvním setu, kdy se tam začala pořádně burcovat a jsem ráda, že jsem jim nedala tolik příležitostí, aby to vyburcovali ještě víc. Jsem ráda, že jsem se dokázala uzavřít do sebe.