Nejdřív mě hnala šedesátka, teď sedmdesátka, směje se veterán Pospíšil. Změny ho naštvaly

Máte za sebou další sezónu na okruhu ATP. Zakončil jste ji na 557. místě ve dvouhře a na 455. místě ve čtyřhře. Jak ji hodnotíte?
Minulá sezóna byla hodně divoká. V jejím průběhu jsem opět ukončil kariéru a pak se po několika měsících zase vrátil, takže jsem moc turnajů neodehrál. I přes to menší množství turnajů ji však hodnotím, co se výsledků a mého věku týče, kladně.

Byl jste dvakrát ve finále futuru, třikrát v semifinále. Těší vás, že i v sedmatřiceti letech dokážete konkurovat mladším? Nebo vás spíš mrzí, že jste nepřidal žádný titul?
Určitě mě těší, že i v mém věku mohu stále konkurovat mladším, hlavně na té úrovni futurů. Zajímalo by mě, jak bych si vedl na challengerech, ale to už asi nezjistíme. To, že jsem nepřidal titul, mě určitě mrzí. Každý zápas jdu na kurt s tím, že chci vyhrát, ale už to nejsou úplně moje priority.

V deblu jste si ale připsal hned čtyři tituly. Dva v turecké Antalyi, jeden v egyptské Káhiře a jeden v Opavě. Všechny s vaším svěřencem Vítem Kopřivou. Celkem už máme na kontě 61 titulů. Co vás pořád žene dál?
Nejdřív mě hnala dále šedesátka a teď mě žene sedmdesátka (smích). Ale ne. Debl je i součástí tréninku na singla, který Víťa hodně potřebuje.

Fungujete jako hrající kouč Víta Kopřivy, který letos vyhrál dva futury a třikrát byl ve finále. Navíc do půlky května prakticky neobhajuje žádné body, v žebříčku mu patří 444. místo. Jak jste spokojen s tím, jaké dělá pokroky? A v jaké podobě bude spolupráce pokračovat v příští sezóně?
První půle sezóny byla hodně ovlivněna tím, že se Víťa v přípravě a pak i na začátku sezóny zranil a byl hodně týdnů bez tenisu. V průběhu ročníku se jeho hra i výsledky zlepšovaly, což bylo hodně vidět i posunem v žebříčku. Škoda, že neudělal nějaký úspěch i na challengeru. Doteď jsem působil v podstatě jako jeho „travel coach“, ale od nového roku už se o něj budu starat kompletně na „full time“.

Během roku jste se stal nakrátko trenérem v Prostějově, nicméně dlouho jste v téhle pozici nezůstal. Jaké byly důvody?
Z jistých důvodů to v Prostějově bohužel nevyšlo, ale doufám, že se v průběhu mé trenérské kariéry v Prostějově ještě objevím.

V sedmatřiceti patříte k nejstarším hráčům na okruhu. Sledujete, kdo je na okruhu starší než vy? Jak si v porovnání se svými konkurenty vedete? A jak dlouho ještě chcete vydržet aktivně hrát?
No jéje (smích). Sleduji to hrozně. Jak moc o tom mluvím vám můžou potvrdit i kluci. Samozřejmě záleží hodně na tom, jak vydrží zdraví a také konkurenceschopnost. Až budu cítit, že na to nemám, tak si řeknu dost.

Své první vítězství v hlavní soutěži na okruhu si připsala vaše neteř Denisa Pospíšilová. Jak sledujete její kariéru? Trénujete občas spolu?
Její výsledky sleduji, hlavně skrze livescore. Někdy se u něj pěkně nervuji. Bohužel jsme spolu trénovali jen jednou, jsme od sebe hodně daleko – Denda v Praze a já v Prostějově. Času je bohužel málo.

S příchodem nového roku se mění přihlašování do turnajů. Co na to říkáte? Pomůže to vám nebo Vítu Kopřivovi?
Tohle bych raději nekomentoval. Víťovi to hodně ublížilo, a nejen jemu. Blížil se ke svému žebříčkovému maximu a teď přišel o 83 bodů v pořadí ATP a tím, že se mu nedařilo na challengerech, nemá žádný. Může se opřít o svůj transition tour žebříček a to bude naše priorita. Zaměřili jsme se na to více už i na konci minulé sezóny.

Jaký je vás hlavní cíl pro sezónu 2019?
Jako hlavní cíl mám zdraví, v mém věku už mi ani nic jiného nezbývá. Ostatní se uvidí.

A na jakých turnajích vás teď v nejbližších měsících a týdnech uvidíme?
Teď máme s Víťou lednovou přípravu a pak se určitě objevíme na turnajích futures. Úplný plán turnajů ještě nemáme, ale vypadá to na můj oblíbený Egypt.

Je vám sice 37 let, ale zdá se, že se vám v poslední době vyhýbají zranění. Čemu to přičítáte?
To není úplně pravda. Už asi pět měsíců mám problémy se zády v jejich bederní části. Chvíli je to v pohodě a chvíli zase o poznání horší. Snad se to už nebude zhoršovat.