Premiéra na happy slamu? Jako bych hrála doma, smála se Zarycká. Chování soupeřky ji nepřekvapilo

Jak byste zhodnotila utkání, v němž jste prohrála ve třech setech s Italkou Trevisanovou?
Začátek byl z mé strany dobrý, bohužel jsem ale první set nedokázala dotáhnout. Vedla jsem 4:1, je to opravdu škoda. Soupeřku začala na druhou stranu hrát velmi solidně, skoro nekazila. Ve druhém setu jsem navázala na úroveň ze začátku první sady a jednoznačně jsem ho vyhrála. Ve třetím setu mi rychle utekl začátek. Prohrávala jsem 0:2, poté jsem dotahovala. Škoda gemu za stavu 2:4 při mém servisu, který jsem začala dvěma dvojchybami. Kazila jsem a bylo to 2:5. Následně už zápas soupeřka doservírovala.

V prvním setu jste vedla 3:0 a měla jste i gemboly na 4:0. V tu chvíli se zdálo, že soupeřka se trochu hledá…
Hledala a našla se (smích).

V Melbourne jste poprvé. Jak se vám tady líbí?
Jsem zde poprvé na dospělém grandslamu, jednou už jsem zde byla v juniorech. Je to strašně super. Jsem moc ráda, že se mi podařilo dostat se poprvé do grandslamové kvalifikace mezi dospělými. Je to pro mě velmi dobrá zkušenost a moc si jí cením.

Kurty jsou zde trochu rychlejší. Jak vám vyhovovaly?
První australský turnaj v Playfordu byl pro mě velmi náročný, musela jsem si zvyknout na podmínky. Tady už se mi hrálo dobře, cítila jsem se lépe. Bohužel to nevyšlo.

Trevisanová se nechávala před třetím setem dlouho ošetřovat, zatímco vy jste skákala přes švihadlo. Jak vás pauza ovlivnila? Co jste si v tu chvíli myslela?
Já si musela odskočit na toaletu, takže mě přestávka nijak neovlivnila. Spíše jsem se pak snažila udržovat v teple. Když se soupeřka nechává ošetřovat, skáču přes švihadlo běžně, dělá mi to dobře. Zkusila jsem si i pár servisů. 

Hrála jste v teple dvě a půl hodiny. Jak jste na tom fyzicky?
Cítím se dobře. Musím říci, že na australské poměry mi byla docela zima. Minulý týden jsem hrála debla v nějakých čtyřiceti stupních. To bylo teplo! (smích) Tady mi to přijde docela v pohodě. Foukal vítr, takže to bylo občas náročné, ale jinak bez problémů.

Jak na vás působila soupeřka? Hodně se povzbuzovala, často se nechávala ošetřovat. Trochu se zdálo, že zdržuje…
To je u ní normální, znám ji. Je jedna z těch, které to někdy dělají, moc mě to nepřekvapovalo. Věděla jsem, že to mohu čekat a byla jsem na to připravena.

Moc sympatické to od ní ale nebylo.
Nebylo. Vím ale, co za člověka je to mimo kurt, takže mě to nepřekvapuje.

Máte za sebou premiéru na dospělém grandslamu. Jaká je to změna oproti běžným turnajům?
Jsem ráda, že jsem mohla začít zrovna v Austrálii. Hrála jsem zde i svůj první juniorský grandslam, je to svým způsobem symbolické. Všichni hráči říkají a ví, že je to „happy slam“. Vážně to tak je. Pro tenisty je zde vše připraveno, výborně se o nás starají. Je to opravdu super.

Až se zítra probudíte, co vás bude nejvíce mrzet?
Asi ten promarněný první set a dvě dvojchyby za stavu 2:4 ve třetím.

Nesehrála při vaší grandslamové premiéře roli i nervozita? Spalo se vám v noci dobře?
Spalo. (smích) Nervózní jsem trochu byla, na druhou stranu jsem v juniorech odehrála své první grandslamové utkání úplně na stejném kurtu, což je docela sranda. Tehdy jsem hrála taky hrozně, ale postoupila jsem. Nyní mi proto přišlo, jako bych hrála tak trochu doma. To mi s nervy docela pomohlo.

Pamatujete si ještě na onen juniorský zápas? S kým jste tehdy hrála?
Pamatuji. Hrála jsme proti Řekyni Eleni Christofiové. Tuším, že teď studuje školu v Americe. Bylo to tehdy velmi těsné, asi 7:5, 7:6. Obě jsme byly docela vyklepané. Teď je tu hodně kluků a holek, kteří tehdy hráli právě v juniorech. Je to příjemné.

Koho s sebou v Austrálii máte?
Je tu se mnou mamka a podívat se přišli také kamarádi z Austrálie.