Ve Švédsku jsem si dokázal, že na to mám, prohlásil Bolardt a doufá v pevnější zdraví

Skončil rok 2018. Jak ho po tenisové i životní stránce hodnotíte?
Rok 2018 nebyl moc podle mých představ. Moc jsem toho nenahrál, asi nejméně za celou kariéru. Spíše jsem byl více času zraněný než na kurtu. Rok začal hezky na Mallorce venku na antuce. Sice se nezadařilo, ale byla to fajn zkušenost. S Davidem Mrázkem jsme si to užili, přijela mi i příjemná podpora. Po návratu do haly to bohužel začalo a zimní část sezóny jsem prokulhal.
V létě to ale začalo suprově. Začal jsem výhrou na áčku a hned jsem jel na future do Polska. Měl jsem hezkou bilanci, asi osm zápasů v řadě bez ztráty setu. Ale pak jsem nezvládl nejdůležitější zápas ze tří mečbolů. Forma byla a odehrál jsem pár turnajů, bohužel pak zase zdraví nepřálo a už jsem sezónu dopinkal s velkými pauzami. S bolavými zády se nedá dělat skoro nic. Léto jsem zakončil republikou, kde jsem musel vzdát. Už jsem na to neměl a raději jsem jel na dovolenou a dával se dohromady.

Na žebříčku ATP jste získal jediný bod, když jste v Jablonci nad Nisou přesvědčivě porazil Jiřího Jeníčka. V polské Visle jste však měl tři mečboly na Bergse z Belgie, hráče čtvrté stovky, v Praze jste měl set a brejk na Addeda z Francie, hráče sedmé stovky. Cítíte, že těch bodů letos mohlo být víc?
Určitě mohlo být bodů více, hrál jsem slušně, s Bergsem jsem byl míček od zisku zápasu. Štěstí mi nepřálo a on pak vyhrál celý turnaj. Následující turnaj jsem se opět kvalifikoval a měl jsem na lopatě Addeda. Dva sety jsem odehrál skvěle, v tom třetím se ale bohužel začala ozývat záda. Nečekal jsem, že mě bude tento problém provázet po většinu letní sezóny. Zápas jsem dohrál, protože jsem chtěl zkusit nastoupit v deblu. A vyplatilo se. Došli jsme do finále i přesto, že jsem nebyl stoprocentně fit. Pro hráče, jako jsem já, je těžké hrát každý turnaj kvalifikaci. Většinou se mi sice dařilo, ale hrát tři zápasy v kvalifikaci a až pak teprve „o něco“, není lehké.

Teď na podzim se v Čechách konala série šesti futurů, ale vy jste si zahrál jen na jednom. Proč?
Dostal jsem nabídku hrát nejvyšší ligu ve Švédsku, a jelikož jsem nebyl dlouhou dobu stoprocentně fit, kývl jsem na ni, i přesto, že jsme měli mít šest turnajů v řadě v Česku. Stihl jsem jeden turnaj, kde jsem prohrál ve finále kvalifikace se Seraphimem z Německa. Byl to zápas o pár míčích, ale soupeř se dvěma metry a deseti centimetry mě uservíroval. V deblu se nám s Macháčem opět zadařilo, i když jsme po čtvrtfinále mysleli na víc než na semifinále.

Často jste v roce 2018 hrál i ligové soutěže. V jakých jste přesně nastupoval a jakých výsledků si tam nejvíce ceníte?
V tomto roce jsem odehrál dost ligových zápasů. Ne pokaždé zdraví drželo, ale dalo se to vydržet. Odehrál jsem pár zápasů v Německu, první ligu v Česku, a nakonec jsem strávil skoro měsíc na lize ve Švédsku.
Nejvíce si vážím zápasů právě ve Švédsku, hrál jsem na jedničce a všichni hráči byli profesionálové. Nejvíce si cením skalpů Markuse Erikssona a Frosta, ve čtyřhře zase neuvěřitelného skalpu bratrů Ymerů. Celkově jsem byl s mojí formou nesmírně spokojený, protože jsem si dokázal, že na tyto hráče mám a dosáhl jsem tam pozitivní bilance jak ve dvouhře, tak i čtyřhře.
V české lize se mi také dařilo. Jediný singl, který jsem prohrál, byl se Smirnovem, a ten už jsem měl také skoro vyhraný, bohužel. I za tento výkon jsem byl ale rád, protože to byl první zápas po pauze.

Jste hráč pražské Sparty. Budete v tomto klubu pokračovat?
Je mi 20 let, což je dost rozhodující věk. Pokračovat určitě chci. Věřím, že na to mám.

V deblu jste letos dvakrát postoupil do finále futuru – v Praze a v Ústí nad Orlicí. Porazili jste tam s Markem Řeháčkem či Tomášem Macháčem řadu dobrých dvojic jako Duda – Vrbenský, Mertl – Staněk či Gengel – Konečný. Cítíte se v deblu jistěji? Kdy bylo podle vás k titulu nejblíže?
Debl je oproti singlu jiná disciplína. Vždy jsem měl na prvním místě singla. S kluky to bylo super, je s nimi sranda. Debla si vždy snažím hlavně užít, hraje se mi dobře. Je to více uvolněné, hlavně když máte fajn parťáka. Titul byl asi blíže s Tomášem v Ústí nad Orlicí, kde jsme podlehli ve dvou tiebreacích páru Rikl – Polášek. Ohlasy diváků byly jak z nějakého turnaje ATP, což bylo příjemné. Byl to atraktivní debl a dobrá zkušenost zahrát si proti hráči, jakým je Polášek.

Došlo teď ke změnám v přihlašování do turnajů. Co na ně říkáte? Vyhovují vám?
O novinkách, které se teď zavedly, zatím moc nevím. Ještě jsem je pořádně nezkoumal, jen slyšel něco od ostatních hráčů. Asi je mi jedno, jak budou fungovat. Když se člověk někam chce dostat, musí porážet všechny, ať je to kdokoliv a na jakémkoliv turnaji.

Jaké jsou vaše cíle pro rok 2019?
Teď je pro mě hlavní to, aby drželo zdraví. Uvidíme, jak to půjde. Sportovní cíle jsou vždy největší, každý kouká nahoru na tenisový vrchol.

A na jakých turnajích vás v nejbližších týdnech či měsících uvidíme?
Prvním turnajem bude mistrovství republiky. Pak se uvidí, zatím plán nemám. Musím ho sestavit právě podle těch novinek, takže uvidíme.