Nejprve slzy, pak velkolepé vítězství. Byla jsem taková vyjukaná, popisovala Strýcová
Když hrála před začátkem utkání česká hymna, plakala. Na kurtu pak ale za sebe nechala mluvit tu drsnější a nekompromisní Báru. V úvodním zápase finále Fed Cupu sice prohrála Barbora Strýcová první set, ovšem pak motor původem z Plzně začal běžet na plné obrátky a americkou teenagerku na druhé straně udolal. Pomohla i famózní kulisa. „Takových diváků, kteří by fandili jen mně, tak to jsem nezažila nikdy," nemohla si vynachválit atmosféru v pražské O2 areně končící reprezentantka.
Doposud žádný zápas ve finále týmové soutěže neprohrála. Bilance se jí drží i po úvodním utkání tohoto víkendu. „Tak to jsem vůbec nevěděla. To je dobrý,“ smála se dvaatřicetiletá tenistka po svém zápasu. „Pro mě je Fed Cup něco, co ve mně vyprovokuje hrát něco navíc. Lidé mě vždy ženou dopředu,“ zamýšlí se Strýcová.
Během sobotního odpoledne byla vyprovokována k tomu, že dokázala porazit překvapivou americkou jedničku Sofii Keninovou ve třech setech 6:7(5), 6:1, 6:4.
Moc příležitostí pokazit si brilantní finálovou statistiku už mít nebude. Možná žádnou. Zatím totiž není jasné, kdo nastoupí do zítřejších singlových utkání, a tak se klidně může stát, že Strýcová zaznamenala své poslední vítězství v červenomodrém úboru.
„Pro takovéto momenty člověk hraje. Napřed si řeknu jen ,Uf, mám to.' Pak pět vteřin nic a až poté mi dojde, jak je to něco neuvěřitelného. Ještě když diváci řvou vaše jméno, je něco nepopsatelného, co mi bude ohromně chybět.“
Pokud by to mělo být skutečně poslední vystoupení v národních barvách, stálo to za to. „Asi jsem nic podobného nezažila. Takových diváků, kteří by fandili jen mně, tak to jsem nezažila nikdy. V roce 2015 to bylo podobné, ale tento zápas byl pro mě ohromně důležitý. Celý víkend je pro mě hrozně moc emotivní,“ popisuje své pocity vítězka dvou singlových titulů na okruhu WTA.
Strýcová dle svých slov kvůli dnešku v podstatě nespala. Jednalo se spíše jen o „převalovačky“. „Byla jsem strašně nervózní. Ještě to, co se stalo před zápasem, tedy hymna a během ní slzy. Byla jsem z toho taková vyjukaná, ale zvládla jsem to,“ oddechla si Strýcová.
Jednoduché pro ni sobotní dopoledne a předzápasové období rozhodně nebylo. „Už od rána byly emoce silné. Když ke mně mluvil trenér, tak jsem byla dost naměkko. Pustila jsem to ze sebe, když hrála hymna. V tu chvíli jsem si uvědomila, co jsem všechno v rámci Fed Cupu prožila,“ uvádí Strýcová.
Po hymně však utřela slzy a předvedla urputný boj. Ačkoliv trval takřka tři hodiny, Strýcová držela bez problémů s o třináct let mladší protivnicí krok. „Pro mě je super vidět to, že kondici mám. Jsem konkurenceschopná i takto mladé hráčce po takové době na kurtu. Je to pro mě motivace, že na to stále mám,“ těší tenistku, která byla u čtyř fedcupových triumfů.
Tentokrát při zápase ani příliš neběsnila. Páru udržela většinu času pod pokličkou. „Za těch šestnáct let v týmu jsem to dopracovala docela dobře,“ usmívala se Strýcová. „Jsem člověk, který emoce často nedokázal ovládnout. Je dobré, že už jsem taková dospělejší, že dokážu mít nad tím nadhled a umím si říct, že je to jen tenis,“ přemýšlí rodačka z Plzně.
Po celý týden, a především poté, co oznámila konec reprezentační kariéry, jako by stála pod sprchovou hlavicí a místo vody na ní teklo nekonečné množství podpory. „Lidé jsou úžasní. V týdnu jsem například byla ve fitku, kde mě lidé poklepávali na rameni, že jsou na mě pyšní, což je opravdu fajn. A samozřejmě dostávám mnoho esemesek i od lidí, které vůbec neznám,“ rozplývá se Strýcová.
A pak se zvedla ze židle. Měla namířeno z možná vůbec poslední pozápasové fedcupové tiskové konference v životě. „Nevím, možná,“ zamyslela se trochu překvapeně.
Galerie
