„Bláznivý“ trenér Steckley. O introvertní Šafářové, zrodu Bucie a svých démonech

Tenhle vztah rozhodně překračuje meze běžné roviny hráčka–trenér. Steckley v upřímném rozhovoru s českými novináři promluvil o tom, jak mění zcela introvertní Šafářovou v osobu, která si uvědomuje svou cenu.

Slavná jsou jejich společná srandovní videa, ve kterých Šafářová hraje a její kanadský trenér je režíruje. „Lucka se podceňuje. Je mnohem společenštější, než si myslí,“ říká Kanaďan, který českou tenistku naučil užívat si tenis na kurtu i mimo něj.

A navíc ji motivoval k výsledkům. Dostali se spolu v roce 2015 do finále Roland Garros, pak ale přišly Steckleyho osobní problémy, kvůli kterým se úspěšné duo rozešlo. „Všechno to byla moje vina,“ přiznal teď Steckley upřímně, když o svých démonech promluvil.

Dohromady se dali zase na konci loňského roku a zdálo se, že nová jízda plná úsměvů může začít. Jenže Šafářovou jako už poněkolikáté zradilo zdraví. Trýznilo ji tak, že na jaře Češka vážně uvažovala o konci kariéry, jak v rozhovoru pro Tenisový svět přiznala.

To jí kanadský kouč zatím úspěšně rozmlouvá…

Jaký je tenhle rok s Lucií?
Cítím, že konec její kariéry se blíží, což je i pro mě nový pocit. Snažím se, aby si udržela svou nejlepší úroveň, aniž by musela jít přes závit. Je potřeba najít rovnováhu a to je moje zodpovědnost. Na každém turnaji se snažím Lucku trochu motivovat, aby byla šťastná.

Na jaře ale opět onemocněla, jak to bylo těžké zvládnout?
Když jsme se v prosinci připravovali na sezonu, řekli jsme si, že hlavní bude, aby Lucka zůstala zdravá a šťastná. Pak jsme v únoru všichni v týmu chytili ten virus, já byl vlastně úplně první, kterého to postihlo. Ale Lucka s její zdravotní minulostí nebyla schopna se dlouho vyléčit. To byly špatné časy, které ji vzaly hodně fyzických i psychických sil. Změnilo to náš plán celého roku.

Jaký byl plán před tím?
Na začátku sezony Lucka prohrála pár těsných zápasů, ale všechno bylo na dobré cestě k tomu, aby zase byla v plné síle a hrála nejlepší tenis. Pak přišla ta nemoc. Ale to je život. Teď už se Lucka zase postupně zlepšuje. Před tím přemýšlela, jestli chce vůbec ještě s tenisem pokračovat. Uvidíme, jak to půjde dál. Může se stát, že přijde další nemoc nebo zranění a bude po všem.

Přiznala, že na jaře uvažovala o konci kariéry, co ji přimělo změnit názor?
Když jsem za ní před dvěma měsíci dorazil do Evropy, tak sice měla vůli hrát dál, ale nálada vůbec taková nebyla. To bylo frustrující, protože se zrovna uzdravila. Samozřejmě tomu rozumím – je vám 31, musíte bojovat o návrat a přitom už jste toho dokázali celkem dost. Pauza ji ale nejspíš donutila přemýšlet, co by dělala, kdyby skončila. A možná přišla na to, že hrát dál přeci jen není tak špatné. Je to chytrá holka. (úsměv)

Dokážete si představit, že by po konci kariéry nedělala pár let vůbec nic?
Ona by určitě neseděla doma na gauči. Lucka je nejvíc zaneprázdněná holka, co znám.

Náladu se snažíte udržovat spoustou zábavných videí. Pořád se s Luckou tak dobře bavíte?
Pořád. Ale musím najít tu správnou rovnováhu, abychom dostatečně pracovali, měli u toho zábavu a aby Lucka zároveň viděla výsledky. V tom je to zrádné. Snažíte se udržet dobrou náladu, dělat vtípky, ale zároveň musí hrát Lucka co nejlépe. Ne vždycky se mi to daří, a tak občas dělám vtípky v nesprávných chvílích. A to Lucka hned řekne: Přestaň. (smích) Tak přestanu.

Ona připouští, že je pořád spíš introvertka. Je obtížné, aby naplno vyjádřila pocity?
Moje práce spočívá taky v umění mluvit se ženou. Nemám problém ji oslovit. Její potíž ale vězí v tom, že sama sebe málo uznává. Je mnohem společenštější, než si myslí. Je výborná ve vystupování na veřejnosti. Snažil jsem se ji přesvědčit, aby s tím nepohodlím bojovala a obrátila ho ve svou výhodu. Na kurtu i mimo něj.

Pozorujete, jak se v tom mění?
Ano. Znám ji devět let a je z ní úplně jiná hráčka a jiná osoba. Bývala opravdu uzavřená a soustředěná na práci, k čemuž byla vedena. Časem si ale uvědomila, že tenis může být i hra a zábava. Jsem rád, že jsem se na tom procesu podílel.

A prý jste taky přispěl ke vzniku týmu Bucie, je to tak?
Ano, původní myšlenka byla moje, protože jsem znal manžela Bethanie. Seznámil jsem všechny zúčastněné, ty dvě se pak spřátelily a sehrály.

Překvapilo vás, jak jim to hned začalo ladit?
Myslím, že překvapený byl úplně každý. Zdálo se mi, že by k sobě jejich styly i povahy mohly pasovat. Výsledek ovšem předčil očekávání.

Proč je podle vás tým Bucie, když odhlédneme od úspěchů, celosvětově tak populární?
Jejich přátelství mluví za všechno. Jsou opravdu nejlepšími kamarádkami na kurtu i mimo něj, proto jim to tak funguje. A vysílá to pozitivní zprávu k fanouškům. To, co vidí na jejich sociálních sítích, je pravda. Lucka s Bethanií si na nic nehrají. Mají se rády, naučily se dělat kompromisy a hlavně se na kurtu fakt dobře baví. Proto vás přátelství dostane v deblu hodně daleko. Dvě hráčky, které jedna na druhé zase tak nezáleží, spolu přestanou mluvit, jsou snadněji frustrované a tým se postupně rozloží.

Zůstává záhadou, proč jste se vy a Lucie před dvěma lety rozešli, i když jste měli úspěchy. Prozradíte to?
Byla to všechno má chyba. Po všech letech, co cestuji po světě, jsem ztratil sám sebe. Nebyl jsem to prostě já. Začal jsem být přepracovaný a sklouznul jsem k některým zlozvykům. Nebyl jsem jednoduše šťastný a začalo se to podepisovat i na Lucce a našem přátelství, které se zhoršilo. Rozhodl jsem se, že zůstanu doma s rodinou, abych si vyčistil hlavu. Bál jsem se, že pokud z tenisu odejdu, ztratím vše, co jsem vybudoval. Byl to pro mě ale nezbytný krok, abych si dal pauzu od sociálních sítí, tenisu a vztahů v něm. Poprvé v životě jsem za tenisem zabouchnul dveře a bylo mi jedno, jestli se k němu ještě jednou vrátím. Cítil jsem se, jak kdybych se znovu narodil. Řeknu vám, že už jsem neměl v úmyslu se na túru vracet. Myslel jsem jen na rodinu a byl jsem doma.

Co vás zlomilo?
Lucka se mi ozvala během loňské sezony, začali jsme se bavit, opět jsme se spřátelili. Zkusili jsme oživit naši spolupráci na turnaji v Torontu, ale ještě nebyl správný čas. Hodně jsem se změnil, skoro jsem se stal jiným člověkem. Lucka si musela zvyknout. Dřív jsem byl nervózní, kdežto teď jsem daleko víc v pohodě a ona nevěděla, co si o tom myslet. Nakonec mi na konci sezony zavolala, jestli to ještě jednou nezkusíme. A já řekl: Jasně!

Teď ale Lucka přemýšlí, že by se v příští sezoně věnovala už jen čtyřhře, třeba na sedmi turnajích v roce. Co vy na to? Chtěl byste toho být součástí?
Sedm turnajů zní dobře. Mohl bych vyrazit na cesty a zároveň být víc doma s rodinou. Pokud je tohle to, co Lucka skutečně chce, já bych se nebránil. Ale o tom si promluvíme až na konci roku. Kdo ví, jak se rozhodne. Nerad přemýšlím moc dopředu. Pro mě je důležité, že teď je spokojená a motivovaná.

Jak je pro vás jako pro trenéra těžké, že nevíte, co bude?
Víme, jaké turnaje bude Lucka hrát v Americe. Už jsme si na to sedli a probrali to. Začneme v Montrealu a potom US Open. Momentálně tam můžeme mnohem víc ztratit než získat, proto jen tyto turnaje. A potom nastává otazník, co bude dál. Záleží to také hodně na tom, jak si Lucka povede na Wimbledonu ve čtyřhře (zatím čtvrtfinále, pozn.). Protože pokud by se Lucce s Bethanií dařilo, měly by ještě šanci na Turnaj mistryň a to by změnilo celou sezonu. Ale bez Singapuru by neměla Lucka žádný krátkodobý cíl, které by ji táhl dál. V žebříčku singlu je kolem šedesátky, takže hrozí, že bude muset do kvalifikací. To už by pro ni byl možná příliš velký kopec ke zdolání. Podle mě by měla v kariéře pokračovat a jsem připraven jí s tím pomoct. Otázka je, jestli to má cenu. Jakmile nastane čas, tak ten most budeme muset překročit.