Hradecká překonává strach. Na místě, kde proslavila české holínky
PŮVODNÍ ZPRAVODAJSTVÍ Z LONDÝNA: Ve 33 letech se Lucie Hradecká odhodlala k obdivuhodnému kroku. I když ji zraněné koleno vyřadilo na osm měsíců ze hry, pokouší se teď restartovat kariéru. Na Wimbledonu došla ve čtyřhře do třetího kola, i když se původně vůbec bála do Londýna přijet. Síla magického místa s hromadou krásných vzpomínek ji ale přitáhla zpět. A taky nesplněné tenisové sny, které usměvavá hráčka má.
V rozhovoru pro Tenisový svět Hradecká vzpomínala hlavně na slavnou akci s holínkami, která se udála právě v areálu Wimbledonu. Když tady v roce 2012 probíhala olympiáda a Hradecká s parťačkou Hlaváčkovou získaly stříbro ze čtyřhry, vzaly si na vyhlášení legendární české holínky.
„Asi nikomu kromě zahradníků se nepodařilo vlézt na centr kurt v holínkách,“ smála se Hradecká při vzpomínce na šest let starý zážitek, který způsobil obrovský ohlas. České holínky se staly hitem.
V té době kariéra Hradecké zrála – česká tenistka vyhrávala grandslamové tituly a pomohla i k těm fedcupovým. Všechno šlo skvěle i loni, kdy se Hradecká spojila v úspěšné deblové dvojce s Kateřinou Siniakovou, zajistily si Turnaj mistryň, ale tam už neodjely.
Hradecká si totiž vážně poranilo koleno a přišla tak nejtěžší výzva kariéry – pokusit se v pokročilém tenisovém věku o návrat. „Musím teď přesvědčit hlavu, že nemusí mít strach jít do toho zase naplno,“ řekla v Londýně.
Věděla jste hned, že nebudete chtít i přes komplikované zranění kariéru zabalit?
Už jsem zažila různá zranění, ale nikdy to nebyl takhle dlouhý výpadek. Když se mi to stalo, tak jsem si ale řekla, že to vezmu jako velkou výzvu a zkusím se vrátit. Ještě mám nesplněné turnajové sny...
Jaké sny máte na mysli?
Ještě bych chtěla vyhrát nějaký turnaj WTA v singlu. (úsměv)
Věděla jste hned, že stihnete i letošní Wimbledon?
Původně jsem na trávu vůbec nechtěla jet, bála jsem se na ní běhat. Strašně mě to ale nakonec překvapilo. Na trávě jsem měla mnohem lepší stabilitu než na antuce. Bylo to dobré rozhodnutí.
Co vás tedy přimělo přijet?
Na Roland Garros jsem po prvním kole cítila, že to není tak strašné a pořád umím tenis hrát. Dostala jsem nabídku od Sie Su-wej (na Wimbledonu vyřadila světovou jedničku Halepovou, pozn.), jestli si nechci zahrát debla ve Wimbledonu. Řekly jsme si, že kdybychom si sedly, tak bychom pak mohly pokračovat i na betonech. Ona je výborná hráčka na každém povrchu, tak jsem využila šance.
Pomohl i fakt, že na areál Wimbledonu máte skvělé vzpomínky?
Ano, říkala jsem si, jaká by to byla škoda, kdybych nejela na Wimbledon. Mám tady opravdu neskutečné vzpomínky – grandslamy, olympiáda... Budu se sem vždycky vracet hrozně ráda.
Jaké přesně okamžiky si odsud nejradši vybavujete?
Když jsme poprvé přijely na olympiádu a vstoupily jsem do areálu, tak všude byly růžové plachty a lidi hráli v barevném, když se tady může jinak jenom v bílém. Tak jsem si hned říkala: To je nějaký divný! (smích) Pak vzpomínám na okamžik, kdy jsme na kurtu číslo jedna proměnily mečbol a věděly jsme, že máme medaili. To bylo něco neuvěřitelného. Navíc se asi nikomu kromě zahradníků nepodaří vlézt na centr kurt v holínkách, to se povedlo jen nám. (smích)
Traduje se, že holínky vám na olympiádě záviděla i Serena Williamsová, je to tak?
Chválila nám je, že jsou pěkné. Když jsme se chystaly na nástup, tak nám tady ale říkali: Vezměte si radši ještě tenisky, kdyby vás tam nechtěli pustit. A my s Andy jsme řekly: Bereme si holínky, všechno ostatní je v šatně. (smích) Byl to náš oficiální outfit, takže nás nechali.
Jaký byl tedy teď návrat do Wimbledonu? S novou parťačkou jste ve čtyřhře uhrály třetí kolo.
Bylo to super. Odehrály jsme dva výborné zápasy, i ten poslední byl dobrý. Soupeřky (český pár Siniaková, Krejčíková) akorát prakticky neudělaly chybu, hrály hrozně dobře a překvapily mě.
Jaké to bylo hrát proti Kateřině Siniakové, se kterou jste ještě loni vybojovala Turnaj mistryň?
Bylo to zvláštní. Loni jsme spolu měly neskutečnou sezonu. I když jsem si zranila koleno, tak za mnou byla a podporovala mě. Jsme kamarádky, i když momentálně soupeřky. Po zápase se ale klidně zase pobavíme.
Říkala, že má z vašeho návratu radost...
Já ji taky sleduju a fandím. Viděla jsem, jak vyhrály s Bárou Roland Garros a jak se jí daří v singlu. Přeju jí to. S Bárou mají dobře našlápnuto k Turnaji mistryň. Když to loni nevyšlo se mnou, tak snad to letos vyjde. Samozřejmě bych si s ní v budoucnu někdy ráda zahrála, ale uvidíme, jak to půjde.
Jak je na tom momentálně vaše koleno?
Párkrát se mi tady stalo, že mi podjela noha, ale nebála jsem se o ni zapřít. Koleno je prakticky v lepším stavu než to druhé. Když dostanete nový křížový vaz, tak je pevnější než ten třicetiletý. (smích) Pohyb a reakce ještě nejsou ideální, člověk vypadne z rytmu. Koleno může být jakkoliv zdravé, ale všechno musí spustit hlava.
Jste tedy připravená skočit do tenisu zase naplno?
Uvidíme, jak bude koleno držet při singlových zápasech. Čeká mě pár turnajů ve dvouhře, zkusím oba turnaje ITF v Česku (Olomouc, Praha). Tam budu hrát i čtyřhru s Michaellou Krajicekovou. Odehrála jsem po návratu zatím čtyři singlové turnaje, první dva zápasy mi přišlo, že jsem zapomněla hrát tenis, to bylo strašný. Ale postupně je to lepší, musím teď nějaké zápasy vyhrát. Zdravotně jsem na tom dobře, jen ještě přesvědčit hlavu, že se nemusí bát do toho jít naplno.
