Pastrňák na Wimbledonu: Jak fandil Plíškové a po letech potkal Bouchardovou
PŮVODNÍ ZPRAVODAJSTVÍ Z LONDÝNA: Tričko a boty naladil David Pastrňák poctivě do wimbledonské bílé a pak hlasitě fandil: „Pojď, to je ono!“ křičel na Kristýnu Plíškovou, která ho na Wimbledon pozvala – oficiálně jako svého fyzioterapeuta. K tenisu má nejlepší český hokejista hodně blízko, jak pak v rozhovoru prozradil.
I přes vytrvalou Pastrňákovu podporu nakonec Kristýna Plíšková vypadla ve třech setech s Rumunkou Dulgheruovou. „Asi vyhodím fyzioterapeuta,“ vtipkovala pak po zápase česká tenistka.
Pastrňák – dvaadvacetiletá hvězda NHL – ale opravdu napínal hlasivky, co mohl. A i přes prohru své „svěřenkyně“ si známý hokejista prostředí nejslavnějšího tenisového turnaje užíval: „Je to tu nádherný. Atmosféra a celý park jsou fakt super, moc se mi tu líbí. Skvělý zážitek.“
Jaký máte vlastně vztah k tenisu?
Tenis mám moc rád a sám ho hraju skoro každý druhý den. S bráchou pokaždé hrajeme na dovolené. Rád si zahraju, je to pro mě v létě výborné zpestření. Musíte používat jiné svaly než při hokeji, což je dobrý trénink.
Jak dobrý jste tenista?
Normální, amatérský. Mám obouruký hokejový bekhend a raketu držím levou rukou.
Jak jste prožíval sledování zápasu Kristýny Plíškové?
Nervozita byla obrovská, to jsem byl překvapený. Naživo na velkém tenisu jsem nebyl. Vidíte nejlepší hráče světa, to je super, užívám si to.
Měl jste oko na sporné míče?
Tyjo, vůbec občas nešlo zareagovat, je to moc rychlý. (smích) Měl jsem fakt problémy to občas rozpoznat, jestli byl třeba aut.
Prý jste si tu povídal i kanadskou tenisovou hvězdu Eugenii Bouchardovou. Odkud se znáte?
Když jsem hrál v Providence Bruins, tak můj spolubydlící Jordan Caron s ní tehdy randil. Ona tam u nás i nějaký týden bydlela, takže jsme se trochu znali. Takže jsme se tady viděli a pozdravili jsme se. Pamatovala si mě. Už je to pár let, zajímavý.
Koho byste ještě rád potkal?
Jsem leváček, tak asi Nadala. (úsměv) Nebo Djokoviče.
Co se vám líbí na Nadalovi?
Líbí se mi, jak hraje. Nikdy to nevzdává a bojuje do poslední chvíle, do posledního míčku. Je to jeden z nejlepších tenistů na světě.
Líbí se vám, že v tenise se mohou sportovci spoléhat jen sami na sebe?
To je pravda. V hokeji když uděláte chybu, tak máte za sebou aspoň čtyři hráče, co vás můžou zachránit. To je trochu jiné. Tenista je na kurtu sám a má to psychicky náročnější. Musíte být určitě odolnější.
Jak se vám na Wimbledonu líbí konzervativnost v oblékání? Možná je to trochu podobné NHL, kde musíte hrát v čistých dresech bez sponzorů...
Super. Všichni v bílém, bez reklam, to se mi líbí. Mají tady svá pravidla, co dodržují. I po tolika letech to tak držet, to je neskutečné.
Vypadá to, že se vám tu celkově dost líbí. Jak dlouho se plánujete zdržet?
Trénuju tady, připravuju se na sezonu, mám naštěstí přístup do posilovny. Tak uvidíme, jak dlouho vydržím. (úsměv)
