Osobní fotograf Kvitové a Plíškové: Divili byste se, jaká je Karolína mimo kurt

Pochází z malého německého městečka kousek od Dortmundu. A z naprosto amatérské úrovně se dnes focením hvězd živí. Jeho fotky jsou známé fanouškům na celém světě – Prange je pod přezdívkou Jimmie48 zveřejňuje ve velmi rychlém čase na svých sociálních sítích, odkud je rády sdílejí i samy tenistky.

„Zajímají mě detaily, chci zaznamenat emoce a to, co dělá z hráček lidi. Protože to si fanoušci můžou spojit se sebou samotnými,“ vysvětluje Prange v rozhovoru pro Tenisový svět, čím jsou jeho snímky unikátní.

Na čele má krůpěje potu, protože zrovna přiletěl z kurtu a má vzácnou chvilku pauzy. „Musím běhat z kurtu na kurt, je to stres. Dneska hraje Plíšková i Šarapovová najednou.“

Obě osobně fotíte na turnajích, jak jste se k nim dostal?
Z nějakého důvodu se tenistkám moje fotky dost líbí, což mě těší. Možná mají pocit, že moje fotografie mají přesah. S většinou hráček mám smlouvu, zeptají se mě, na jakých turnajích budu, a pak jim posílám jejich fotografie. Používají je na sociálních médiích nebo i pro sponzory.

Co myslíte tím přesahem?
Nejdřív jsem byl jenom fanoušek a přemýšlel jsem, co by na fotkách zajímalo mě. V roce 2011 jsem pak začal fotit na jednom malém turnaji ITF. Hodně fotografů dělá až umělecké momentky. Ale já chtěl jít vždycky trochu za oponu, zaznamenat emoce a to, co dělá z tenistek lidi – když se smějí, když jsou naštvané. To si fanoušci můžou spojit se sebou samotnými. Fotografií forhendů a bekhendů jsou tisíce.

Kromě Karolíny Plíškové fotíte i pro Petru Kvitovou, jaký s nimi máte vztah?
Miluju je! Kdo nemá rád Petru? Ona je snad jediná hráčka, o které jsem nikdy neslyšel nic ani vzdáleně špatného. Ani od ostatních tenistek. Stejně tak Karolína. To je skvělá holka, hrozně chytrá. Obě dělají výbornou práci v tom, jak skvěle vaši zemi reprezentují.

Petra ukazuje spoustu emocí, to musí být pro fotografa hotové blaho…
Přesně tak. Na kurtu je hrozně intenzivní, na tiskovkách je pak vysmátá. S takovými hráčkami je blaho pracovat. Navíc má na pohled velice hezkou hru, její údery vypadají výborně i na fotkách.

Na druhou stranu Karolína vypadá, jako když nemá žádné emoce. Je to pro vás těžší materiál?
Na kurtu je to těžší, protože jede úder za úderem a je na ní vidět, že nechce ukázat žádnou emoci a hrozně se soustředí. Ale myslím, že spousta lidí by se divila, jaká je mimo kurt. Je dost vtipná, dokáže být i osobní, jen ji musíte trochu poznat. Je to pak velký kontrast mezi tím, jak se chová v různých pozicích. Ale tahle rozmanitost je přeci to krásné, co na tenise je.

Vzpomenete si na nějakou oblíbenou fotografii s českými tenistkami?
Jedna z mých nejoblíbenějších fotografií je z finále Fed Cupu ve Štrasburku, kde Barbora Strýcová vyhrála rozhodující čtyřhru a zkolabovala na zem. Za ní už radostí vyskakovala česká lavička. Nádherný okamžik. Vždycky miluju fedcupové zápasy Česka. Nemůžu se nabažit pohledu na to, jak si Karolína, Petra a Barbora navzájem fandí a jsou jeden tým. To je hrozně unikátní. Navíc na každém tréninku je strašně pozitivní atmosféra, to je radost fotit.

Získáváte takto s tenistkami osobnější vztah?
Sledujete jejich kariéru po tak dlouhou dobu, seznámíte se, bavíte se spolu. Marii Šarapovovou, Petru nebo Karolínu fotím na všech grandslamech, za tu dobu jsem zmeškal jen pár jejich zápasů. Když jste po celý rok s nim, tak už mezi vámi vznikne citová vazba, občas se dokonce přistihnete, že jim fandíte.

Kolik turnajů za rok zvládnete?
Přibližně šestnáct. Začíná to Austrálií, pak Blízký východ, Indian Wells, Miami, potom antuka, tam dělám skoro všechny turnaje. Nestíhám jen Prahu. Potřebuju být aspoň pět dní doma a stihnout si vyprat. (smích) A pak tráva a zase Amerika.

Občas to vypadá, že jste všude a stihnete nafotit každý zápas, ale zmeškáte taky nějakou důležitou chvíli?
Zrovna minulý týden! To mě fakt naštvalo. Benčičová hrála proti Chiesaové. Byl jsem tam na druhý set, myslel jsem, že mám dost dobrých fotek. Šel jsem na jiný zápas. A pak jsem viděl video, jak se Belinda po mečbolu svalila radostí na antuku a bylo to dost emotivní. Sakra, to bylo hloupé rozhodnutí jít pryč.

Proč vlastně fotíte jenom ženský tenis?
Zaprvé je podle mě ženský tenis pro oko mnohem víc potěšující. Nelíbí se mi, jak vypadá mužský tenis, kde je například tak velký důraz na podání. To nevypadá na fotografiích dobře. Zadruhé se úplně každý fotograf soustředí na mužský tenis. Roger, Rafa – ti už mají veškerou pozornost a nepotřebují někoho dalšího, kdo je bude fotit.

A co vlastně znamená přezdívka Jimmie48?
Vymyslel jsem tuhle přezdívku asi před patnácti lety na jedno tenisové fórum, kam jsem dohromady napsal tak jeden příspěvek. (smích) Jimmie Johnson je můj oblíbený automobilový závodník a 48 je jeho číslo. Pod touhle přezdívkou jsem začal publikovat i první fotografie, protože jsem nikdy neměl ambici z toho udělat mé živobytí. Ale pak už bylo pozdě to měnit, protože to najednou byla moje značka.