Pauza kvůli zádům? Pak už nemusí být cesta zpátky, bojí se Berdych
PŮVODNÍ ZPRAVODAJSTVÍ Z PAŘÍŽE: Pátý prohraný zápas v řadě a do toho přetrvávající problémy se zády. Tenisová nálada Tomáše Berdycha se příliš nezlepšila ani na Roland Garros, kde česká jednička padla v epické pětisetové bitvě s domácím Jeremym Chardym. „Nejsem typ hráče, kterému se dějí zázraky,“ řekl Berdych po zápase, ve kterém prohrával už 0:2 na sety.
Za toho stavu bylo utkání na noc přerušeno a Berdych se vzpamatoval – zlepšil se a na centrálním kurtu srovnal na 2:2. V rozhodující sadě už ho ale Chardy hrající na obrovské riziko vystřílel z kurtu a set získal poměrem 6:2.
Berdych tak letos na antuce nevyhrál jediný zápas a navíc ho dál trápí záda, která se poprvé po dlouhé kariéře bez zranění ozvala loni. „Nejsem kvůli tomu na kurtu svůj, nedokážu hrát, co bych chtěl,“ lamentuje nejlepší český tenista.
První dva sety proti Chardymu jste prohrál v tiebreacích, ve kterých jste vedl 4:1. Čím to?
On hrál strašně agresivní tenis. Byla to velká škoda, hrál na obrovské riziko, pár balonů tam spadlo a zaslouženě vyhrál. Přesto jsem měl šanci to otočit, ale já nejsem typ hráče, kterému se takové zázraky dějí. Když to je o jednom dvou balonech, tak nejdou na mou stranu.
Chybělo vám víc odehraných zápasů, abyste byl v lepší formě?
Pokud bych byl stoprocentně fit, tak si můžu dovolit zkusit hrát před tím víc turnajů, ale to mi bohužel nedovolí zdraví. Jsem rád, že jsem se nějakým stylem schopen nachystat se alespoň velké turnaje.
V čem je problém?
Záda, pořád dokola.
Co přesně vás trápí?
Netrpím ostrými bolestmi, ale ve spodní části zad cítím zvláštní tlak, který mě v určitých chvílích limituje a nepustí dál. Je to se mnou každý den a já se s tím musím naučit fungovat. Nejsem jediný, kdo má tyhle problémy. Je to o typu hráče. Někdo je s tím schopný hrát, protože ho to provází celou kariéru. Mně to vadí, protože jsem nikdy neměl zdravotní problém a jsem puntičkář. Nejsem na kurtu svůj, nedokážu hrát, co bych chtěl.
Na Australian Open jste se cítil dobře a uhrál jste čtvrtfinále. Je problém zdraví udržet?
Je to strašně těžké. Dávám tomu každý den spoustu hodin. Cvičím, jsem na stole s fyzioterapeutem a tak dále. Mám dny, kdy to je v pohodě, a pak přijde pár dnů, kdy to je špatné a limituje mě to. Zatím nedokážu odhadnout, kdy bude horší a kdy lepší den.
Jak dlouho se to dá vydržet?
Nemám na to plán. Je to něco, co jsem nikdy nezažil, neprošel jsem si tím. Zatím se snažím hledat cestu. Třeba jednou do stadia, kdy se jednou vzbudím a řeknu si: Dobrý, je konec. Teď ale pokračuju dál, všechno při starém. To mi vždycky nejvíc fungovalo. Přes jakoukoliv krizi mě takový přístup vždycky přenesl dál.
Dost světových hráčů si teď dává dlouhou pauzu třeba i v řádech měsíců, zvažujete i tento krok?
Pak ale člověk může přijít hodně rychle na to, jak na tom je. Třeba už by nemusela být cesta zpátky. Spoléhat na to, že se mi povede návrat jako Rogerovi, opravdu nejde.
Je pro vás naději travnatá sezona? Loni jste došel do semifinále Wimbledonu.
Věřím tomu. Loni to bylo dobré a já se na trávu těším i letos. Není to ideální stav, v jakém se tam přesouvám. To nebyl ani loni, ale hůř než letos to už asi nejde. Je to pro mě další krok a uvidím.
Jaké turnaje plánujete hrát?
Mám v plánu Stuttgart, Queens a potom už Wimbledon.
Čím se v tomto těžkém období odreagujete?
Moje největší výhoda je, že dokážu dobře oddělovat práci od ostatního. Umím zavřít dveře, i když teď to jde hůř. Manželka nebo rodina nedbají tolik na to, jestli jsem zrovna vyhrál nebo prohrál, jestli jsem čtvrtý nebo třicátý na světě. Teď je blbé období, ale nesmí přebít to všechno krásné, co jsem za ta léta zažil. A já pořád věřím, že mě ještě nějaké krásné věci s tenisem čekají.
