Na světový tenis teď nemám. Musela jsem hrát ošklivě, řekla po postupu Strýcová

Její pobyty v posledních osmi tenisových destinacích neměly dlouhého trvání. Přesněji řečeno – od Dubaje až po Řím končila vždy v prvním kole.

A po několika minutách prvního kola Roland Garros to vypadalo na smutné číslo 9. Japonská tenistka Kurumi Naraová Barboru Strýcovou v prvním setu smázla 6:1.

„Já jsem možná v prvním setu chtěla hrát nějaký světový tenis, na který jsem vůbec neměla. A momentálně na něj ani nemám. Musela jsem si to co nejrychleji uvědomit, že mám hrát ošklivě. Zkrátka to tam nějak vypižlat,“ řekla česká tenistka.

Byť to podle tenistky původem z Plzně bylo ošklivým způsobem, začalo to na soupeřku platit. Ve druhé sadě totiž začala Japonku v klíčových momentech přetlačovat, což vyústilo v následující vítězství 6:3 a 6:4. „Potřebovala jsem být trpělivější a něco změnit. Kdybych pak měla hrát to, co jsem hrála v prvním setu, tak by to skončilo rychle a šla bych domů. Udělala jsem změnu, která se povedla, za což jsem ráda. Bylo to ohromně těžké,“ oddechla si Strýcová.

Před letošním premiérovým zápasem na French Open pociťovala větší tlak než kdy jindy. Při černé sérii totiž narážela často na soupeřky, které byly favoritkami. Takovou tenistkou ale Japonka nebyla. „Sice jsem předtím hrála zápasy se Stephensovou nebo Suárezovou Navarrovou, ale to jsou holky, se kterými jsem neměla co ztratit. Do takových utkání prostě jdu a snažím se hrát co nejlepší tenis. Ale s Naraovou jsem v roli favorita já,“ věděla dvaatřicetiletá žena.

A svoji roli také potvrdila. Pořádná úleva. Série porážek je u konce a teď by ráda načala novou šňůru – tu vítěznou.

Během posledních měsíců ve dvouhře opravdu moc radosti nezažila, přesto žádné velké skepsi nepodléhala. „Série porážek byla dlouhá, ale já jsem nic moc měnit nechtěla. Spíš jsem se i na trénincích cítila dobře, ale v zápasech se to pak asi nějak blbě sešlo,“ popisovala své rozpoložení Strýcová.

Sama si dokáže po zápasech, ve kterých neuspěje, udržet nadhled. „Je to super, že jsem vyhrála, ale kdybych prohrála, tak pořád nejde o život. Důležité je pro mě si tohle pořád opakovat. Protože my žijeme v bublině a když z ní vyjdu, tak pro normální lidi prohrané zápasy nic neznamenají. Jen moje rodina to občas bere hůř než já,“ vysvětluje fedcupová reprezentantka.

Na kurtu tváří v tvář Naraové ale každý míček svým typickým způsobem velmi prožívala. Skoro jako kdyby o ten život šlo. „Pro mě je tento postup jako vyhrát grandslam. Ne, to ne, ale samozřejmě je to důležité,“ dodala vážně Strýcová.

Psychickou vzpruhou byly v mdlém singlovém období pro českou hráčku zápasy čtyřhry, ve kterých si naopak skoro pokaždé osvěžovala pocit z výhry. „I předtím jsem hrozně ráda hrála debla a to, že se nám dařilo na posledních dvou turnajích, je skvělé. Je to také ukazatel toho, že hraji dobře, akorát jsem neuměla v singlu poskládat dobré čtyři míčky po sobě. Nebo jsem také nebyla schopná v klíčových momentech předvést něco navíc,“ uvedla deblová finalistka z podniku v Římě.

„Uklidňovala mě jediná věc, a sice ta, že jsem pořád trénovala a nikdy jsem během toho čtvrt roku neměla v hlavě, že chci skončit, nebo že na to nemám. Pořád věřím, že moje výsledky přijdou,“ burcuje se Strýcová.

Přijít mohou také v zápase druhého kola, v němž ji čeká Ruska Makarovová.