Roland Garros - blázen z nebes, jenž dal jméno tenisovému svátku

Boj v nebesích a řežby na kurtech.

Na první pohled dvě zcela odlišné věci.

Ovšem při obojím potřebujete rychlost, přesný zásah, nervy z ocele nebo vytrvalost.

Úplně je pak spojuje chlapík se jménem Roland Garros…

Narodil se ve francouzském regionu Reunion, který leží v Indickém oceánu, ovšem už ve dvanácti letech udělal velký krok, když se odloučil od rodiny a vyrazil do Paříže. To bylo takové předznamenání toho, že se jedná o někoho zcela výjimečného.

V metropoli se začal naplno věnovat cyklistice, ve které dominoval – stal se středoškolským šampionem. Pro tento sport si dokonce vytvořil pseudonym Danlor, který vznikl zpřeházením písmen z jeho křestního jména. Nezůstalo však jen u tohoto sportu, protože byl zároveň skvělým fotbalistou a tenistou.

Když mu bylo jednadvacet, koupil si letadlo, ovšem pilotní průkaz získal až o rok později. Nadání pro tuto činnost měl ale více než dost, a proto mohl být zanedlouho novináři nazývaný nejlepším letcem na světě.

Na tehdejší dobu totiž dělal ve vzduchu nepochopitelné věci. Například dnes takový běžný přelet Středozemního moře byl tehdy tak trochu sebevražednou záležitostí. Ještě šílenější věcí pak byly jeho pokusy o vylétnutí do co největší výšky. Rekord tehdy stanovil na 5 610 metrů.

S letadlem zkrátka neustále předváděl neortodoxní manévry, za což dokonce dostal oficiální varování.

Největší odvahu však prokázal v roce 1914. V Evropě začala zuřit válka a Garros se přihlásil ke službě v armádě.

Snad každému něco řekne Rudý baron. Nebýt však Rolanda Garrose, nebylo by ani nejznámějšího leteckého esa, které válčilo na legendárním červeném trojplošníku.

Garros si totiž na přelomu let 1914 a 1915 upravil letadlo tak, aby mohl z kokpitu střílet kulometem. Byla to revoluční novinka, kterou nikdy nikdo předtím nevyzkoušel. Sám si pak připsal vůbec první sestřel v historii letectví. Dohromady poslal k zemi čtyři nepřátelská letadla a chyběl mu tak jediný „kousek“ k tomu, aby se stal oficiálně leteckým esem.

Měsíc před koncem prvního světového konfliktu se vydal na let směrem k francouzské obci Vouziers, která leží v Ardenách. Nikdy se nevrátil domů.

Garros havaroval, ovšem i po takřka sto letech je jeho smrt obestřena tajemstvím.

Ještě když studoval, chodil společně se svým kamarádem Émilem Lesieurem, skvělým hráčem rugby, do pařížského sportovního klubu Stade français. Garrosův přítel se o několik let později stal prezidentem zmíněné organizace.

18. května 1928 byl na jihozápadě Paříže otevřený nový tenisový areál, na čemž měl zásluhu právě Lesieur.

Tento areál dostal Garrosovo jméno.

Nyní do něj každý rok proudí půl milionu lidí, aby viděli ty nejlepší tenisové výkony.

Od onoho posledního letu uplyne 5. října již deset dekád.

Odkaz Rolanda Garrose ale přežívá dál.

Například miláček domácího publika Gael Monfils předvádí občas kousky, které se nedají nazvat jinak než létání.