Dopadení pachatele? Úlevu úplně necítím, říká před Roland Garros Kvitová

Dva týdny si dala pauzu, aby nabrala síly, které z ní vysály vítězné jízdy v Praze a Madridu. Dobila baterky a nyní je připravená pokračovat v úžasných výkonech posledních týdnů i na největší antukové akci.

„Odpočinek po těch dvou – opravdu náročných – týdnech přišel vhod. Moje tělo bylo skutečně velmi unavené,“ popisuje Petra Kvitová před startem hlavní soutěže druhého grandslamu sezóny svůj stav po triumfech na oranžové drti.

Není ale přece jen trochu škoda, že teď vaše forma zůstala přes dva týdny zaparkovaná v garáži?
To rozhodně škoda není. (úsměv) Sice možná byla zaparkovaná, ale jsem ráda, že jsem to předtím přežila, že jsem se nějak více nezranila. Bojím se, že kdybych pokračovala, tak bych se mohla zranit takovým způsobem, že bych mohla přijít o Roland Garros. Tělo toho mělo dost i tak.

Ozývaly se už nějaké konkrétní části těla?
Už mě tahalo více věcí. Ale hlavně jsem byla unavená i vnitřně. A nejde vše jen doplňovat jídlem. Člověk má sice iontové nápoje, jíte při zápase banány, ale takovou tu zátěž, kterou jsem měla v těch čtrnácti dnech, je těžké něčím vykompenzovat, takže tělo potřebovalo opravdu spočinout.

Co jste si za odměnu dopřála po dvou titulech?
Měla jsem rodiče v Římě, tak jsem tam s nimi strávila nějaký čas. Pak jsem se snažila hlavně odpočívat a moc na tenis nemyslet. Především jsem si potřebovala odpočinout i mentálně. To je asi vše. Pak jsem začala trénovat a byla zpět v kolotoči.

Na jak dlouho jste si odpočinula od rakety?
S nějakým tréninkem jsem začala hned ve středu, ve čtvrtek jsem pak poprvé vzala do ruky raketu. Bylo to tedy všechno poměrně rychlé, ale na druhou stranu si myslím, že je zase lepší dělat něco, než jen ležet v posteli a lenivět. Myslím, že to bylo dobré rozhodnutí, protože jsem stále něco dělala. Ale pěkně pomaličku. (úsměv)

Když se ohlédnete za dosavadním antukovým obdobím, myslíte, že jste někdy hrála na tomto povrchu lépe?
Myslím si, že v Madridu jsem v minulosti hrála dobrý tenis, ale abych měla takovéto období s takovou šňůrou vítězství…Podmínky na antuce v Praze byly úplně odlišné od těch v Madridu. Doufám, že okolnosti teď v Paříži budou také dobré. Jak ale říkám, je to zase jiný týden a bude to těžké hned od prvního kola. Nicméně na antuce se teď cítím dobře.

Přejděme k vážnějšímu tématu…
To jsem čekala, nebojte se. (smích)

Tak co říkáte na zprávy z České republiky, že policie zřejmě dopadla pachatele, který vás před osmnácti měsíci přepadl?
Slyšet to, je pro mě dobrá zpráva. Je skvělé, že ho zadrželi. Ovšem nejšťastnější budu až to celé skončí. Ale jsem tu, abych hrála tenis a uvidíme, co se stane pak.

Trvalo rok a půl než útočníka zadrželi. Věřila jste i přes takovou dlouhou dobu, že policie svoji misi splní?
Když se to stalo, tak jsem si nepřála nic jiného, než aby ho dopadli. Poté, co jsem se začala věnovat rehabilitaci a vracela jsem se k tenisu, tak se mi to postupem času vytrácelo z hlavy. Říkala jsem si sama pro sebe, že já s tím nic neudělám, protože je tu policie, která děla svoji práci. A nakonec, doufejme, udělali skvělou práci.

Jak teď bude těžké se soustředit na tenis, když víte, že nastal takový posun v případu?
Je pravda, že načasování není nejlepší, nicméně jsou to dobré zprávy, takže bych měla být šťastná. A taky jsem. Mám okolo sebe skvělé lidi, kteří mě podporují. Hlavně na kurtu - to je to, co teď potřebuji. Já nejsem ta, která s tím může něco udělat, takže bych se měla soustředit jen a pouze na tenis.

Bude teď váš život klidnější?
Jedná se o čerstvou zprávu. Vždycky se budu cítit divně, když budu někde sama na veřejnosti. Na druhou stranu by to nyní mělo být určitě lepší. Ale necítím úplně úlevu, protože to není konec. Takže jsem pořád stejná, jako jsem byla před jeho dopadením.

Pojďme zpět k tomu, co vás čeká. S jakými emocemi jste po roce přijela do Paříže?
Minulý rok jsem byla šťastná, že jsem zpět, a teď jsem ráda, že jsem tu znovu. Mám na tento turnaj skvělé vzpomínky, které se hned vracejí, když se na Roland Garros objevím. Je skvělé být zdravá a mít před sebou zápasy.

Dokázala byste si při svém loňském návratu představit, že další rok může být tak našlapaný trofejemi?
Vy jo? (smích). To je má odpověď. (úsměv) Ani náhodou. Bylo to skvělých dvanáct měsíců. Posbírat pět titulů od chvíle, co jsem se vrátila, se zdá být trochu nereálné. Občas i pro mě. Tento rok jsem vyhrála čtyři tituly, což je trochu bizarní, ale je to ten důvod, proč jsem se vracela – nejen hrát tenis, ale hrát ho lépe. A myslím si, že v tuto chvíli špatný tenis nehraju.

Loni to byl emotivní návrat, který neprovázelo žádné očekávání výsledků. Teď je situace zcela odlišná. Pociťujete tlak?
Samozřejmě je to jiné. Tlak je asi větší, než při loňském ročníku. Každopádně vnitřně se cítím mnohem lépe, než před dvanácti měsíci. Vše tedy beru pozitivně. Na antuce jsem teď předváděla dobré výkony, takže nějaký nátlak se dá očekávat, nicméně vím, jak je tenis vachrlatý a každý den je v tom sportu úplně jiný. To nijak neovlivním. Jediné, co je potřeba, je v zápase nechat všechno. A pak ať stane, co se stane.

Máte mnoho titulů na každém povrchu. Co dělá vaši hru tak flexibilní?
Je samozřejmě skvělé, že můžu hrát na všech površích. Jsem za to samozřejmě moc ráda. Někdy mi trvá, než si na daný povrch zvyknu, ale na druhou stranu, se to snažím čím dál tím více urychlit, což se myslím nyní na antuce daří. Ale nevím. Doufejme, že je to dobrou rukou… a nevím, co by to mohlo být dál. Promiňte. (úsměv)

Když lidé říkají, že byste mohla vyhrát French Open, co to s vámi dělá? Věříte, že je to možné?
Antuka je pro hru vždy náročný povrch, zvláště zde na Roland Garros. Vím, že jsem zde v roce 2012 hrála semifinále, nicméně z celkového pohledu to není můj oblíbený typ podkladu. Ale posledních pár týdnů ukázalo, že to jde i na antuce. Ale tohle je úplně něco jinýho. Může být jeden den horko, pak zase může být zima a do toho pršet…Nicméně bude tak, jak bude, a je to grandslam, takže člověk musí být připraven na to, aby předvedl během dvou týdnů to nejlepší.

Co říkáte na váš los? Do osmifinále tam nemáte…
…to mi neříkejte!

Nechcete to slyšet?
Ne, nechci (smích). Vím jen, co mě čeká v prvním kole, což je pro mě nejdůležitější.

Co tedy říct aspoň k vaší první soupeřce?
Jelikož ta hráčka (Veronica Cepedeová Roygová, pozn. red.) je z Paraguaye, tak antuka určitě bude jejím oblíbeným povrchem. Bude se na ní cítit dobře a určitě z celé sezóny bude předvádět na tomto povrchu nejlepší výkony. Mám ale ještě pár dní, abych se na ni připravila.

V Paříži jste takto koncem května již podesáté. Co to pro vás znamená?
Byl to můj první grandslam, na kterém jsem si zahrála v hlavní soutěži, a dokonce jsem tehdy došla až do čtvrtého kola. V tu dobu to pro mě byl velký výsledek. A tím se tak nějak French Open zapsalo nesmazatelně do mé hlavy. Vlastně mě provází - loni jsem se zde vrátila k tenisu. Hezkých vzpomínek je spousta. Je to moc fajn mít zase tento turnaj před sebou.