Mentální kouč nad zlato! Dokázal mě nahodit, pochvaluje si postupující Pavlásek
PŮVODNÍ ZPRAVODAJSTVÍ Z PAŘÍŽE: Ačkoliv z kurtu odcházel jako postupující už po čtyřiceti minutách, nejednalo se o žádnou cestu růžovým sadem. Adam Pavlásek otočil nepříznivý vývoj zápasu prvního kola kvalifikace na Roland Garros proti Blaži Kavčičovi. Ten po první sadě, kterou vybojoval český tenista v poměru 6:3, skrečoval. Zatím tak úspěšně pokračuje éra bez hlavního trenéra. Ovšem s mentálním koučem, jehož služby jsou pro Pavláska ohromně důležité. „Strašně mu věřím a vidím, že to přináší ovoce, které potřebuji.“
Loni na antukových kurtech areálu Rolanda Garrose překvapivě končil hned na úvod kvalifikačních bojů. „Jenom se topím ve vlastních s*ačkách,“ komentoval nezdar ve velmi špatném rozpoložení.
O rok později mohl Adam Pavlásek odcházet z kurtu spokojený a se vztyčenou hlavou. Díky skreči protivníka Blaže Kavčiče, jenž se necítil fit, rychle postoupil po výsledku 6:3 do druhého kola. Navzdory odstoupení soupeře to nebyl žádný jednoduchý postup bez zápletky. Sice hned při první příležitosti sebral jednatřicetiletému Slovinci servis, ovšem zanedlouho se po vlastních dvou ztracených podáních ocitl v krizovém okamžiku.
„Každý brejk je pro hráče nepříjemný. Ale když zůstane silný v hlavě, tak vždycky dostane tu šanci zpět,“ uvádí muž, který je na prestižní akci v pařížské metropoli potřetí. Právě v hlavě byl i podle Pavláska problém v minulých měsících. „Tenis umí hrát všichni. Forhend, bekhend, servis... Akorát maličkosti uvnitř vám dokážou vyhrávat zápasy,“ komentuje s odstupem času třiadvacetiletý tenista. Proto v únoru přispěchal za mentálním koučem Rostislavem Helštýnem.
„Za tu dobu, co je u mě, cítím, že jsem psychicky silnější, než jsem byl. Patří mu velká zásluha. Byl jsem mentálně dole, ale on mě dokázal nahodit. A teď se mi i konečně začalo dařit,“ říká především v návaznosti na to, že předminulý týden v Římě vyhrál po roce a půl titul z challengeru.
Pro celkové vítězství si došel paradoxně přes fakt, že po domácím podniku v Ostravě nemá trenéra. „Bez kouče se neobejdu dlouho, takže se ho teď snažím co nejrychleji najít," ví navzdory posledním úspěchům. Na Roland Garros a na římských antukových kurtech, tak může, respektive mohl, počítat jen se zmíněnou „mentální podporu“ v zádech.
Ta se hodila jako sůl, protože právě v hlavním italském městě došlo na velký test psychiky. Pavlásek totiž odehrál velmi těžké zápasy, které se natahovaly i přes tři hodiny. „Na to, jak často na kurtu projevuji emoce a nadávám, jsem tam byl opravdu mentálně silný, dost jsem si věřil. A to je přesně to, co jsem od jeho angažování očekával. V Římě jsem si řekl: ‚Ano, přišla změna.',“ pochvaluje si rodák z Bílovce. „Věřím, že naše spolupráce bude pokračovat dál a herní projev se bude jen a jen lepšit,“ dodává jedním dechem.
Abychom se vrátili do současného dění - i teď, v Paříži, po několika zbytečných chybách, které vedly ke dvěma brejkům Blaže Kavčiče, zůstal takřka ledově klidný. Jen párkrát nenápadně zavrtěl hlavou. Sebevědomí mu v tu chvíli ale nechybělo, což prokázal v následujících minutách. „Myslím si, že kdybych ho zlomil trochu dřív, tak že to vzdá už v průběhu setu. V momentě, kdy to bylo 1:3 z mého pohledu, jsem začal hrát svůj tenis a už to vypadalo dobře,“ říká Pavlásek.
Poskočil tak o políčko dál. Ještě dvě mety chybí. Na té poslední na něj může čekat těžké sousto v podobě Japonce Tara Daniela, jedničky kvalifikace. „Upřímně, podíval jsem se na los a říkal jsem kamarádům, že v téhle kvalifikaci si nevyberete s jakým tenistou hrajete. Je to nesmírně vyrovnané. Věděl jsem, že hraju s Kavčičem a věřil jsem, že ho porazím," hodnotí situaci vítěz čtyř challengerových trofejí.
Teď si brousí zuby bolívijského tenistu Huga Delliena, kterému v žebříčku patří 139. pozice. Když se vše povede, bude pravděpodobně následovat překážka v podobě zmíněného Tara.
A pak přesun z odlehlejších kurtů na větší dvorce? „Proč ne,“ říká Pavlásek při pohledu na stadion Suzanne Lenglenové.
