Bolest i psychické utrpení kvůli kontrolám. Dali mi i pásku přes oči, rozplakala se Brengleová

Americká tenistka, jež tento týden zažalovala WTA a ITF kvůli zraněním plynoucím z antidopingových kontrol o více než 10 milionů dolarů, se svěřila se svými problémy v rozhovoru pro New York Times. Ačkoliv se snažila přesně popsat svůj stav po každém odběru krve, jen těžko si člověk může představit, čím skutečně prochází.

„Cítila jsem se bolest, jako by mi řezali ruku. Křičela jsem bolestí, protože jsem to nečekala,“ přiznala Brengleová své problémy, jež se u ní objevily v 17 letech, kdy dostala intravenózní sedativa při trhání zubu. Od té doby trpí komplexním regionálním bolestivým syndromem I. typu, který jí byl diagnostikován.

Problémy nastávají kdykoliv musí podstoupit odběr krve, což jí přináší nesnesitelnou bolest či otoky a z toho plynoucí dlouhodobou slabost. „Je to jako blesk. Jako by vám nalili na kůži kyselinu,“ popisovala Američanka.

Čekání na popravu
Poprvé se s antidopingovou kontrolou krve setkala během roku 2009 v kvalifikaci Wimbledonu. Její zážitek byl hrůzný. „Praštila jsem sebou na zem. Z bolesti jsem omdlela,“ svěřila se. I přes žádosti, aby se mohla podrobovat alternativnímu testování, se však změny nedočkala a dál musí prožívat neustálý strach.

Ten se vyvinul v panickou poruchu, která se projevuje u každého pacienta jinak, ale shodným znakem je zrychlené dýchání, pocit na omdlení a nevysvětlitelná záplava strachu ze smrti. Člověk s panickou atakou mívá často pocit, že má infarkt.

„Pořád tomu nerozumím, proč se mi to vlastně děje,“ nechápala Brengleová, která věřila, že se může situace zlepšit, když jí odeberou krev z nohy. Jenže nebylo a Brengleové při dalším záchvatu paniky dokonce nasadili pásku přes oči, aby neviděla zavedení jehly do těla. „Pro člověka, co má panickou ataku, to je jako čekání na popravu někde v Guantanámu,“ rozplakala se.

Po odběru jí natekla noha, že nemohla vůbec chodit. Po další kontrole při US Open se musela dokonce z turnaje odhlásit, jelikož vůbec necítila rameno a nebyla schopná hrát. Ruka jí otekla a pálila, sotva mohla pohnout prsty.

Diagnóza nic nezměnila
„Z těchto testů se mé tělo nikdy nedokáže zotavit. Změnilo to mou kariéru, celý můj život, víc, než si dokážete představit,“ přemítala hráčka.

Když později dostala do rukou oficiální diagnózu o svém onemocnění vzácným syndromem, nikdo nebral její námitky v úvahu. „Věděli to a ignorovali to,“ zlobila se Brengleová. Přesto se nehodlala vzdát svého milovaného sportu a po dlouhých letech mlčení se rozhodla bojovat.

Žaloba, kterou podala, má především upozornit na to, že i sportovci jsou lidé a mělo by s nimi být zacházeno s úctou. „Doktoři se mě občas ptají, jak mohu dál sportovat na profesionální úrovni, když se mnozí z takových problémů zhroutí,“ pokračovala Američanka. „Vždy je otázkou, co dokážete obětovat. Zároveň se ale musí ptát oni, co mohou udělat pro zmírnění zátěže tak, aby hráč mohl splnit antidopingový program.“

Jedním dechem však dodává, že už ztrácí síly. Doufá, že její žaloba něco změní, protože další odběr krve by nezvládla a je připravená okamžitě ukončit kariéru. „Zlomilo by mi to srdce, ale moje zdraví je přednější,“ dodala v slzách.