Výjimečná tradice. Pózu ale musely Češky vymýšlet novou
Každé fedcupové střetnutí vyjde na světlo světa i nová týmová fotografie. Vyvedl se i snímek výběru, který se v prvním kole Fed Cupu utká se Švýcarkami. Češky tuto tradici drží už řadu let, což mezi fedcupovou konkurencí nemá obdoby. Jakou pózu pro hráčky fotograf zvolil tentokrát?
„Je to tradice našeho týmu, všechny týmy to nedělají. Na každém utkání se vytvoří týmová fotografie. Vzniklo to ještě v dobách dávno před Facebookem, ale samozřejmě dnes je to díky sociálním sítím velmi sledované,“ vysvětluje Karel Tejkal, mluvčí českého fedcupového týmu.
Fotograf musí být připraven na dva formáty snímku. „První fotografie, to nám trochu diktuje Facebook, je čtvercová. Ta se pak využije právě na sítích. Důležité je na tu jednu fotku dostat pět tváří. Na té malé fotce musí být poznat, o koho jde. Snažíme se vždy něco vymyslet. Pak se dělá klasická. Ta je někdy na kurtu, s raketami nebo bez. Dělaly se i venku,“ pokračuje Tejkal s tím, že nejvíce pozornosti sklízí fotografie z banketu.
Fotek v O2 areně na kurtu už má český tým nespočet. „Tým se nakonec vyfotil v bílých teplákovkách proti černému pozadí,“ uvedl Tejkal a předal slovo samotnému fotografovi.
VĚTŠINA VZNIKNE SPONTÁNNĚ
„Aby se pózy pořád neopakovaly, přišli jsme s něčím novým,“ vysvětloval Luděk Šipla, autor fotografie. Co si na tenistky připravil? „Krásné černé pozadí… Měl jsem tu i studiový blesk, takže to vypadalo jako v ateliéru. Trošku jsme se rozesmáli a udělali jednu akční fotku. Myslím, že se povedla.“
S kolegou Pavlem Lebedou pořizují fotografie týmu už několik let. Až se z toho stala česká tradice. Kromě výběru pózy není kvůli časovému presu snadné ani fyzické zaznamenání fotografie. „Nechceme je samozřejmě moc zdržovat, za deset minut bylo vše hotové. Holky spěchaly na trénink.“
Z dlouhé tradice plynou i jisté výhody. Češky by si bez týmové fotografie fedcupové střetnutí neuměly asi ani představit.
„Jsou na to zvyklé. Vše probíhá v přátelskému duchu. Nikdy je nestylizujeme do póz, které by jim byly nepříjemné. Většina z fotek tak vznikne spontánně,“ pokračuje fotograf.
Pořízením fotografie pro něj ale práce nekončí. „Většinou nepoužijeme hned první, nejlepší je třeba třetí nebo čtvrtá, kdy už se holky víc smějí.“ Následná úprava u počítače vydá na dobrou hodinu.
Úsměv na fotografa hází postupně všechny hráčky. Ten si spolupráci s nimi pochvaluje. „Každá má svou pózičku – úsměv číslo jedna. Pak v počítači vyberu nejlepší, malinko doretušuji. Výrazy tím nezměním.“
