Navzdory osudu. Těžce zkoušená Jonesová bojuje o místo na tenisovém výsluní
Roger Federer, Andy Murray nebo Serena Williamsová. Ne. Nikdo ze současných hvězd tenisového nebe patrně nebude nejobdivovanějším účastníkem letošního Wimbledonu. Francesca Jonesová, patnáctiletá britská tenistka, neměla v životě příliš mnoho štěstí. Svému osudu se však neváhala postavit a i přes vážně zdravotní potíže úspěšně bojovala v juniorské části třetího grandslamu sezóny. Tady je její příběh!
Jonesová, která prohrála ve druhém kole wimbledonské juniorky s pátou nasazenou Kaylou Jonesovou ve třech setech, se narodila s ektodermální dysplázií (v originále Ectrodactyly Ectodermal Dysplasia (EED)), vzácnou nemocí, která se u hráčky projevila tím, že se jí nedostatečně vyvinuly prsty na horních i dolních končetinách.
Na svůj zdravotní handicap se však Jonesová po vyřazení z nejslavnějšího turnaje rozhodně nevymlouvá, ačkoliv by na to měla plné právo. Na každé ruce má pouze palec a tři prsty, její pravou nohu navíc „zdobí“ hned tři palce. Jonesová tak nemůže naplno uchopit svou raketu a když s tenisem jako malá začínala, musela nosit speciální rukavice. Kvůli znetvořené noze navíc špatně drží rovnováhu.
Veliká zátěž na dospělého člověka, natož na malou dívenku, která miluje tenis. Zdravotní těžkosti však Jonesovou ke dnu nesrazily, spíše naopak. Obrovské odhodlání a láska k tenisu ji držely nad vodou, a tak ani nemohlo překvapit, když se ve věku pouhých devíti let vydala vylepšovat své dovednosti do tenisové akademie v Barceloně, kde posledních šest a půl roku žila úplně sama bez své rodiny!
Britka o své nemoci hovoří jako o něčem, co jí v životě paradoxně pomohlo. „Moje nemoc je to, co mi pomohlo stát se lepším člověkem,“ uvedla v rozhovoru pro The Daily Telegraph. „Do určité míry jsem ráda, že se to přihodilo zrovna mně. Věřím, že mi to pomůže, abych se stala v budoucnu ještě úspěšnější,“ překvapivě hovoří Jonesová o své nemoci, která ji nesrazila na kolena, ale spíše jí pomohla.
Jonesová bojuje ačkoliv ji na každé ruce jeden prst chybí. Foto: Kevin Quigley.
Syndrom, kterým mladá Britka trpí, se přitom stále projevuje a jen v posledním roce musela Jonesová podstoupit několik operací. Záchvaty v jejím pravém zápěstí způsobily, že kost v této části jejího těla začala trhat šlachy. „Kdybych ty operace musela podstoupit znovu, bez váhání bych do toho šla. Vše je to jen o Vaší mentalitě a tvrdé práci. Pokud to vše vydržíte, můžete z toho jen těžit,“ hovořila čtvrtá hráčka světa ve své kategorii, jak ji těžkosti, jichž se jí pravidelně dostává, jen posilují v jejím odhodlání.
„Nebýt mé nemoci, nikdy bych neměla tak velikou motivaci a chuť bojovat jako ostatní, žene mě to dopředu,“ uvedla Jonesová, jak moc ji její handicap v porovnání se soupeřkami ohromně pomáhá a dodává. „I proto je každá porážka, jako byla tato (prohra ve druhém kole Wimbledonu), ohromně frustrující,“ naznačila Britka v pokračování interview pro anglický deník, jak nerada prohrává.
Řekli byste, že takto těžce zkoušenou hráčku, budou na okruhu spíše všichni litovat, jak však Francesca Jonesová uvádí, rozhodně tomu tak není. „Tolik lidí mě kritizuje, říkají o mně opravdu ošklivé věci. To mě ale motivuje ještě víc!“ naznačuje britská hráčka, že jí všechny těžkosti v jejím životě jen posilují a pokračuje. „Pokud lidé uvidí, co jsem dokázala a co ještě dokázat v mém stavu mohu, to bude pro ně ta nejlepší možná odpověď,“ popisuje Jonesová, jak nejlépe zavřít všem škarohlídům jejich ústa.
A jaké jsou cíle odhodlané britské dívky? Snad ani nepřekvapí, že ty úplně nejvyšší. „Chci být nejlepší na světě. Chci, aby lidé věděli, že můžou dělat cokoliv na světě. Vše je jen o vůli,“ má Jonesová vzkaz pro všechny, kteří bojují s nepřízní osudu stejně jako ona.
