Juniorka Beránková o tvrdé konkurenci: Nejlepší kamarádka je hotelová postel
PŮVODNÍ ZPRAVODAJSTVÍ Z MELBOURNE: Boj o výsluní a záře reflektorů je mezi nadějnými tenistkami opravdu náročný. „Určitě je to mnohem konfliktnější než mezi kluky,“ říká o konkurenčním prostředí sedmnáctiletá Karolína Beránková. Mladá Češka s velkou základnou fanoušků na sociálních sítích přijela poprvé na Australian Open, aby si mezi juniorkami dál šlapala vlastní cestičku k úspěchu.
V prvním kole singlu ji ale přemohla nervozita. „Jsem zklamaná, čekala jsem víc. Byla jsem hrozně nevozní a dostala jsem se do toho až ve druhém setu. Ale na takových turnajích nejde začít takhle pozdě,“ řekla po porážce s jedenáctou nasazenou Japonkou Yuku Naitovou.
Beránková už bojuje i na turnajích mezi ženami. Highligtem loňské sezony pro ni byl zápas s Lucií Hradeckou na domácím turnaj J&T Banka Prague Open. Zkušená Hradecká porazila tehdy šestnáctiletou Beránkovou dvakrát 6:3, ale mladá tenistka upoutala.
Teď dorazila až do australského Melbourne, kde pomalu všechno vstřebává. „Je to fakt přísný tady být,“ řekla Beránková při rozhovoru pro Tenisový svět. Tušila ale, že pořádný tenisový úspěch ji mezi nepříjemnými rivalkami bude stát ještě dost úsilí.
Je ženský juniorský tenis konkurenční prostředí?
Hrozně. Prvních padesát hráček se liší tak málo… vítězství ve dvou setech je docela svátek.
Co v zákulisí?
Tenis je tak konkurenční, že tady fakt nehledám kamarádky. Ty mám doma v Praze a tady je můj největší kamarád hotelová postel. Najde se pár holek, se kterými se bavím, ale nikdy to nejsou úplně kamarádky.
Takže je lepší nasadit poker face?
Je to celé hodně velká přetvářka. S pár holkama je to fajn, s někým hrajete spolu čtyřhru, máme se rády, ale kámošky to úplně nejsou.
Máte s někým konflikty?
Některé hráčky konflikty opravdu vyžadují. Určitě daleko víc než v klučičím tenisu, kde jsou ti hráči celkem všichni v klidu.
Za vámi stojí armáda fanoušků na Instagramu. Pomáhá vám to?
Jak kdy. Když prohraju zápas mezi ženami, tak mi lidi píšou nepříjemné zprávy. Neměla bych si toho všímat, ale někdy to nejde… Je to zdrcující a ti lidi vůbec nevidí, jaké úsilí a práce za tím vším je. Na druhou stranu mám dost fanoušků a podporovatelů, kterých je víc. Sledují mě v Česku i ve světě, to mě nabíjí.
Jde negativní zprávy nevnímat?
Když vám to přijde, tak si to chcete většinou přečíst. Chodí mi jich tam celkem hodně, ale je to občas fakt nepříjemné. To nejde ani publikovat.
Loni jste hrála ostrý zápas s Lucií Hradeckou, doma na Spartě jste trénovala s Karolínou Plíškovou. Co vám nejvíc utkvělo v paměti?
S Luckou jsem hrála zápas a to je vždycky víc než trénink. Dobré utkání, byla ten den na kurtu lepší. S Kájou jsem párkrát trénovala, což byl zase jiný zážitek. Navíc když byla loni první na světě.
Šly jste v tréninku naplno?
Hrály jsme údery a body. Ale bez servisu, jinak se to s ní moc nedá. (smích) Takové tréninky jsou ale super, vždycky si to užiju. Hrát s takovými tenistkami, to se nepodaří každému.
Jak byste na takové hráčky mohla někdy v budoucnu vyzrát, pokud byste jim čelila?
Musím hrát rychle, bez toho se nedá udělat vůbec nic. Základ je taky dobrý servis, to už v dnešní době umí všechny. A vrátit jim podání do kurtu.
Je pro vás velká motivace, že jste teď tady mezi nejlepšími juniorkami světa na Australian Open?
Dýchlo to na mě hodně. Je tady všechno jiné než v Česku – počasí, teplota, lidi. A starají se tady o nás jako o profíky. Fantazie. Navíc hraju vedle nejlepších hráčů světa, obědvám vedle nich a jsou pořád kolem mě. To je pro mě největší motivace se sem jednou vrátit.
Co stíháte mimo tenis?
Jelikož den má 24 hodin, tak je těžké zvládat něco dalšího, protože od rána do večera trénuju. Ale musím zmáknout školu, protože nechci skončit bez vzdělání a být hloupá. Na koníčky čas není. Mám radost, že si večer lehnu k televizi a jsem ráda, že jsem ráda.
Co sledujete?
Teorie velkého třesku, nejlepší seriál, snad to nikdy neskončí. (smích)
Jak to jde ve škole?
Studuji ekonomickou školu. Bez individuálního plánu to nejde. Jinak mám v pololetí třeba 400 zameškaných hodin a to se nedá. Musím školu zvládnout dálkově a s učiteli se domluvit.
Jsou i juniorky, co se na střední školu úplně vykašlou?
Jsou a je jich strašně moc. Podle mě jich je víc jak polovina. V Evropě na to holky ještě dbají, ale třeba Asiatky na to úplně kašlou. I kdybych to já chtěla udělat, tak maminka mě nenechá. (smích)
Jak hodně vám mamka pomáhá?
Hodně, máma je moje manažerka úplně ve všem. Zařizuje můj tenis, školu, život. Ale kdybych ji neměla, tak tady rozhodně s vámi nesedím. Takže mámě patří velké díky.
Co plánujete po Australian Open?
Až se vrátím, budu hrát ženské turnaje. Tlačí mě čas a musím obhajovat body. Tohle je zároveň můj poslední juniorský rok a v téhle kategorii budu hrát asi jen grandslamy. A taky nějaké turnaje, abych se na ně kvalifikovala.
