Kamarádům záviděla diskotéky. Teď si Allertová říká: Díky bohu

Maminka Kamila i babička Blanka za sebou mají pár bezesných nocí. Deset hodin zpět v českém časovém pásmu doma sledovaly, jak jejich Denisa postupuje pavoukem Australian Open z kvalifikace až do osmifinále.

Hned po klíčovém zápase s Polkou Linetteovou, který Allertovou poslal do osmifinále turnaje, dorazily od obou největších fanynek gratulace. „Babička ovládá WhatsApp, umí smajlíky, všechno. Neuvěřitelný, ta se vyzná! Píše mi toho spoustu. S mamkou si budeme ještě volat,“ usmívala se pak Allertová.

Tyhle dvě osoby jí předurčily tenis jako životní náplň. Aby ne – babička Blanka hrávala dřív závodně a na kurtech čelila třeba i Martině Navrátilové nebo Haně Mandlíkové. Po stejné ose pak pokračovala maminka Kamila, taktéž bývalá tenistka a poté trenérka.

Sága se táhla dál. Malou Denisu společně dovedly ve čtyřech letech na kurt a babička se zhostila role první trenérky. „Já jsem to měla nasměrované v rodině a neměla jsem moc na výběr. Odmala jsem v tom byla a postupně se i ve mně začaly rodit tenisové sny,“ vyprávěla Allertová.

„Že jsem to nakonec dotáhla až sem, to je prostě neskutečné,“ řekla šťastná tenistka potom, co se na Australian Open probojovala mezi šestnáct nejlepších.

Nebyla to ale snadná cesta. S dospíváním přicházely pochybnosti, které nahlodávaly přesvědčení o tom, že tenis je správná životní volba. Allertová bolestivě procházela obdobím, které musí překonat každý sportovec – teenager.

„Kolem sebe vidíte kamarády, kteří se na tenis vykašlali, protože je víc táhl jiný život. Diskotéky, volný čas a zábava... Občas mi bylo líto, že já místo toho musela jít na trénink nebo hrát turnaj,“ přiznala. „Ale díky bohu. Byly to oběti, ale vybrala jsem si dobře. Teď jsou všichni kolem mě nadšení.“

Zábava při Fed Cupu – Lucie Hradecká a Denisa Allertová. Foto: Pavel Lebeda (sport-pics.cz)

V té době už Allertová působila v pražském klubu TK Neride pod trenérem Janem Příhodou. Ten ji vede dodnes a v Melbourne naživo sleduje, jak Denisa sklízí plody společné práce. „Denisa je skvělá holka. Vedu ji od patnácti let, u nás v klubu je od deseti. Mám ji jako své třetí dítě,“ přiznal Příhoda. „Koukněte na mě, jak jsem zarostlý. Neholím se, když tady pořád vyhrává.“

Společně si ale s Allertovou taky prošli těžkými chvilkami. Hlavně když na začátku mezi profesionálkami přišlo něco, co pak smutně symbolizovalo další roky její kariéry – zranění. „Tři čtvrtě roku jsem nehrála kvůli rameni. Chodila jsem od doktora k doktorovi, nevěděla jsem si rady. Až pan fyzioterapeut Javanský mi pak jako jediný pomohl a vrátil mě zpátky,“ popisovala Allertová krušné chvíle.

Po comebacku v roce 2014 nastartovala neskutečné série vítězství na turnajích nižší kategorie, kdy se její výhry počítaly na desítky a porážky na slabé jednotky. Potom přišly první grandslamové účasti, úspěchy na turnajích WTA i pozvánka do Fed Cupu.

Ale zranění se jako strašák vracela dál. Allertová si prošla vším možným a snad i nemožným, různé zdravotní komplikace ji provázely jako prokletí. A když si na začátku letošního roku zvrtla kotník, těžko by její kouč Příhoda doufal v to, co nyní v Melbourne jeho svěřenkyně předvádí.

„Nevěřil jsem, že je Denisa dostatečně připravená. Musela mě přesvědčit, abych s ní odletěl, a za to jí děkuju,“ přiznal před osmifinálovým duelem, který Allertová odehraje v neděli proti čtvrté nasazené Ukrajince Svitolinové.

Doma v Česku nejspíš maminka s babičkou zase stráví další bezesnou noc. A trenér Příhoda pak po zápase bude přemýšlet, jestli se oholit, nebo ne.

Pokud bude po nedělním mači na jeho tváři pořád plnovous, australská pohádka Denisy Allertové ještě neskončila.