Pohádka věčně zraněné Denisy. Největší úspěch kariéry, řekla Allertová
PŮVODNÍ ZPRAVODAJSTVÍ Z MELBOURNE: Díky bohu, že Denisa Allertová vydržela u tenisu. Po letech zdravotních komplikací se výjimečně nadaná tenistka nakopla k největšímu vítězství své kariéry, když na Australian Open porazila Polku Linetteovou a poprvé v životě postoupila do osmifinále grandslamu. „Pořád to vstřebávám, ani nevím, jak se to celé odehrálo,“ řekla po zápase šťastná Allertová.
Ještě hodinu a půl po těžkém boji se chladila zmrzlinou, aby uklidnila tělo rozpálené ze čtyřicetistupňového pařáku. A aby taky rozumně vstřebala, co se jí v posledních osmi dnech přihodilo. Z kvalifikace Australian Open se jako 130. hráčka světa dostala až do osmifinále – na grandslamu poprvé v životě.
„Pocity jsou úplně jiné, největší úspěch v kariéře,“ řekla Allertová potom, co si pro postup došla přesvědčivým výkonem a vítězstvím 6:1 a 6:4. A když jí tělo bude sloužit dál, může s takovým tenisem pořádně potrápit i světovou čtyřku Elinu Svitolinovou – její další soupeřku.
Dá se tohle s něčím srovnat?
Pořád vstřebávám, že jsem vyhrála. Všechny emoce mi asi dojdou až postupně. Největší úspěch v kariéře, ještě si to asi úplně neuvědomuju.
Ve druhém setu nad vámi Linetteová vedla, ale dokázala jste vývoj otočit. Čím jste to zlomila?
Sešlo se to nějak hrozně rychle. Prohrávala jsem už 1:4, ale rychle jsem to otočila, neumím ani přesně popsat, co se stalo. Před tím mě dost sebralo vedro. Cítila jsem se hůř, soupeřka přestala kazit, trochu mě táhla noha, pak přišly nervy a začala jsem bojovat sama se sebou. Ale nezpanikařila jsem. Dávala jsem si často ledový ručník, snažila se uklidnit a vyšlo to – díky bohu. Byla jsem zpátky.
Po superdlouhé výměně o 25 úderech jste vypadala už hodně znaveně, byl to nejtěžší moment?
Bylo to dost vysilující, šlo to na krev. V tom vedru je unavující úplně každá delší výměna. Ale takhle to pak otočit a vyhrát... když nad tím zpětně přemýšlím, jsem ráda, že jsem zápas vůbec zvládla.
Odehrála jste za osm dní šest zápasů a v neděli vás čeká delší. Jak naberete síly?
Snad to zvládnu. Mám den volna a už nemají být taková vedra, což mi pomůže i psychicky. Budu se snažit zase udělat maximum. Hlavně hodně odpočinku a rehabilitace.
Už dorazily nějaké gratulace k životnímu úspěchu?
Hlavně od Honzy (přítel a tenista Jan Šátral, pozn.). Sledoval to z Ameriky, kde nemá takový časový posun. Potom od mamky, babičky, pár přátel, kondičního trenéra... Máma šla potom spát, ale pak si budeme určitě ještě volat. (úsměv)
Za postup do osmifinále inkasujete téměř čtyři miliony korun. Dodá vám to do zbytku sezony klid?
Určitě je příjemnější, že odpadnou nervy s financemi. Je to docela náročné platit si všechny náklady. To bude úleva a můžu si trochu oddychnout. Určitě budu chtít udělat radost i blízkým. Oslavíme to spolu, mamka má narozeniny na začátku ledna, tak všechny pozvu na večeři. Zaslouží si odměnu, trpí se mnou všichni celý život. (smích) Těším se taky, až se vrátí Honza, uděláme si nějaké hezké chvíle.
V žebříčku se navíc dostanete zpátky do první světové stovky...
Super pocit, chtěla jsem tady pro to udělat maximum. To byl náš cíl, abych byla zpátky na grandslamech a mohla jsem hrát hlavní soutěž na French Open. To se teď, doufám, povede. Snad vydržím hlavně zdravotně a úspěchy budou v sezoně pokračovat.
Váš trenér Jan Příhoda přiznal, že si před Australian Open nebyl jist vaším fyzickým stavem. Bylo složité ho přesvědčit?
Spekulace se samozřejmě objevily zvlášť potom, co jsem si zvrtla kotník a týden jsem byla mimo. Když už pak jedete takovou dálku do Austrálie, musíte mít nějaký cíl a plán. Teď se nad tím ale můžeme pousmát a říct si, že odletět sem bylo správné rozhodnutí. Zvládla jsem to, jsem tady a jsem takhle daleko.
