Berdych se vrací účesem do mládí. Jak na začátku, tak na konci, směje se

Na tréninku s Alexanderem Zverevem září Berdych dobrou náladou. Občas o dvanáct let mladšího soupeře popíchne a pak se zase pustí do plného tréninku. Pod červenou kšiltovkou se objevují blonďaté kadeře – jako by se Berdych vracel na začátek kariéry, kdy byly dlouhé blonďaté vlasy jeho poznávacím znamením.

„Uvidíme, jak dlouho mi to vydrží. Třeba to bude takové zajímavé spojení – jak na začátku, tak na konci,“ vtipkuje pak při rozhovoru s českými novináři. Jinak ale tuši, že mladá generace neúprosně klepe na dveře a času na velké úspěchy už tolik nezbývá.

„Naše generace byla tak extrémně silná, že dlouho nechtěla mezi sebe nikoho pustit. Teď jsme se všichni dostali do jiné fáze a mladí mají úroveň, kterou by nás mohli vystřídat,“ ví Berdych, který letos bude startovat už na svém patnáctém Australian Open.

Zástupcem nastupující generace je i váš první soupeř – osmnáctiletý Alex De Minaur. Nedávno porazil třeba Raonice, potom došel až do finále turnaje v Sydney. Bude to těžké první kolo?
Je to soupeř jako každý jiný, jen se s tím pokaždé spojí věci kolem a zájem je větší. Musím se na ten zápas připravit a mít jasný plán, co v něm chci udělat. Na začátek by to mělo stačit.

Sledoval jste potenciální soupeře do dalších kol?
Viděl jsem, že dál je tam Benoite Paire a první z nasazených pak Del Potro. Dřív to bylo asi víc důležité, teď je všechno tak vyrovnané, že to je jedno. Samozřejmě jsou pořád lehce příjemnější hráči, ale hlavně nová generace do toho vnesla dost svůj specifický herní projev. U nich to bude hlavně o tom, jestli budou mít svůj den, nebo ne.

Jak se cítíte po loňské sezoně, kdy vás brzdila zranění?
Musím říct, že po hodně dlouhé době je tělo stoprocentní. Taky je to hned vidět, že můj tenisový projev je rázem úplně jiný.

Těsně před Australian Open jste vyhrál exhibici Tie Break Tens, kde jste porazil Kyrgiose, Raonice, Nadala. Pomohlo vám to?
Jo, přidá to. Aspoň u mě to tenisově pomohlo. Člověk jenom trénuje a je fajn odehrát si pak takové zápasy, i když je to jenom do deseti bodů. Je hezké vidět, jak je do toho Rafa zapálený, nechce prohrát a mně se podaří ho porazit. A nejen jeho, i ty dva soupeři před tím byli možná ještě složitější.

Bylo to pro vás uznání, že vás na takový turnaj pozvali, i když už nejste mezi top 10 hráči?
Jsem rád, že tu možnost jsem měl. V mém případě je ale žebříček lehce okrajovější věc. Pořadatelé si váží daleko víc toho, že hráč něco v minulosti dokázal.

Žebříček už pro vás asi není tak směrodatný, chcete kvůli zdraví vybírat turnaje pečlivěji třeba jako Federer?
Jeho případ je určitě speciální, ale nějakým způsobem se pro podobnou variantu budu muset taky rozhodnout. Nemůžu mít na sto procent nabitý program jako před několika lety. Pak se může stát to, co mně loni v létě – zranění, které se mě drželo až do podzimu, kdy už jsem nemohl hrát dál.

Jste smířen s tím, že zranění jsou pro tenisový věk po třicítce normální?
Jo, je to určitě normální. Musíte se k věcem postavit, tak jak jsou. Nejde si stěžovat, že vás něco bolí, musíte pro to něco udělat. Je pak potřeba hrát méně turnajů, víc se věnovat regeneraci, víc cvičit… Najít si cestu k tomu, abyste mohl hrát co nejdéle.

Našel jste přes zimu správný recept?
Tělo drží tak, jak bych si představoval. Veškerý naplánovaný trénink jsem zvládl. To je to nejdůležitější. Když vás pořád něco omezuje, je to psychicky náročné, ubíjející, jako hrát se zataženou ruční brzdou. Jakmile je tělo stoprocentní, je to úplně o něčem jiném.

Jaký máte cíl do sezony? Být zdravý, nebo hrát ve špičce?
Hru mám stále dost dobrou na to, abych byl schopný ty nejlepší pořád trápit a porážet. Teď to může být hodně zajímavá sezona. Určitě si nemyslím, že to bude jako v letech předtím, kdy grandslamy vyhráli dva kluci a ve čtvrtfinále byli pořád stejní hráči. Pokud budu dobře připravený, šance na mě pořád čeká.