Vzpoura hráček na Australian Open. Holky za mnou přišly s peticí, popisovala Allertová
PŮVODNÍ ZPRAVODAJSTVÍ Z MELBOURNE: Pořadatele Australian Open pořádně zaskočil déšť, který už druhý den po sobě ruší prakticky celý venkovní program. Na svůj kvalifikační zápas musela celý pátek čekat i Denisa Allertová, aby ji pak v půl jedenácté večer bylo konečně oznámeno, že utkání se neodehraje. „Ještě jsem něco takového nezažila a teď se to stane na grandslamu. Holky se pak začaly bouřit a dokonce sepsaly petici,“ popisovala pak v rozhovoru pro Tenisový svět.
Co hráčky tak naštvalo?
Třeba já jsem byla od půl deváté ráno v areálu a čekala jsem až do půl jedenácté večer, kdy zápasy konečně zrušili. Bylo to hrozně únavné a oni nás tam nechali čekat a pořád posouvali začátky o půl hodiny, takže jsem se nemohla ani pořádně najíst. Neustále musíte být ve střehu. Ještě jsem něco takového nezažila a teď se to stane na grandslamu.
Opravdu pak mezi tenistkami vznikla petice s podpisy?
Dostala jsem papír, kde už byla sepsaná petice a pár podpisů. Všechny jsme se připojily a shodly se, že už nastupovat nechceme. Nikdo nám totiž neřekl, jak dlouho budeme ještě čekat a jestli vůbec budeme hrát.
Taky jste petici podepsala?
Taky. (smích) Je to těžké, je to boj. Pro každého je grandslam naprosto nejvíc a když takhle zbytečně plýtváte síly, tak je to nepříjemné. Dohadovali jsme se dlouho s ředitelstvím a v 10 večer zase začalo strašně pršet. Takže nás nakonec pustili.
Kdo vedl vzbouření hráček?
Tak nějak všechny. Za mnou v jednu chvíli přišla skupina holek s tím, že se jde na ředitelství. Ani nevím, kdo to zpunktoval. Ale nakonec mě to i pobavilo, že něco takového probíhá na tak velkém turnaji. (smích) Alespoň jsme měly zpestření.
Na menších turnajích je něco takového možné?
Zažila jsem, že se nastupovalo pozdě večer. V Linci nebo Lucemburku jsem se potom až v půl jedné dostala na hotel. Ale tam to víte tak nějak dopředu, tady jsem netušila, že je něco takového možné, aniž bychom nakonec vůbec hrály.
Co se dá dělat během takového dne, když čekáte třeba 14 hodin, jestli do zápasu vůbec nastoupíte?
Moc toho není. Pořád čekáte, odpočíváte, snažíte se alespoň něco sníst. Ale když vám neustále posouvají začátky zápasů jen po půl hodinách, tak se nemůžete ani moc najíst.
V sobotu nakonec organizátoři přesunuli zápasy kvůli dešti do různých hal. Proč to neudělali už v pátek, kdy vás až do noci drželi v areálu?
Říkali, že už tam mají něco naplánované a když začalo pršet i v sobotu, tak nejdřív oznámili, že se zápasy vůbec neodehrají a že nejspíš budeme muset hrát v neděli dvě utkání. Nakonec asi zjistili, že to nějak udělat jde. (smích) My jsme to tak navrhovaly už v pátek, tak nám vyhověli alespoň v sobotu.
Vy jste v sobotu začala svůj zápas 2. kola kvalifikace venku, ale proti Elice Kostovové jste odehrála jenom jeden gem, než se vaše utkání přesunulo do haly. Byla to náročná změna?
Je to nezvyk, ale bylo to nejlepší řešení, co v tu chvíli mohli udělat. Hlavně vzhledem k tomu, co se dělo o den dříve.
Proti Kostovové jste nakonec zvítězila 7:6 a 6:2. Za stavu 5:0 ve druhém setu jste ale měla několik mečbolů na svém podání, soupeřka však ještě snížila na 2:5. Nerozhodilo vás to?
Za toho stavu jsem nezahrála vůbec zle, možná jsem jen měla na mečbol ukázat lepší první servis. Pak na mě padla nervozita a soupeřka mi vůbec nepomohla. Najednou zavírala oči a bylo jí všechno jedno. Napadaly jí tam neskutečné míče a dva gemy hrála životní výkon. V tu chvíli jsem si chtěla hlasitě zanadávat. (smích) Jsem ale ráda, že jsem to ustála a jsem ve finále kvalifikace.
