Psychiatr nebo pauza? Už nevím, co mi pomůže, přiznal Pavlásek po australském vyhoření

S Krstinem (232. na světě) získal první sadu 6:3, pak ale stejným poměrem prohrál tu druhou a když už se zdálo, že ve třetím setu vše zlomí, když si vzal zpět ztracený servis, ztratil zápas v rozhodujícím tiebreaku. Po dvouměsíční zápasové pauze tak Pavlásek – jedna z nadějí českého tenisu – opět strádá.

„Nemusím předvádět top výkony, ale hlavně chci mít z tenisu radost. To bylo naposledy asi v roce 2016. Tady jsem zase spadl do mizérie, nevím, kdo mi z toho pomůže,“ přiznal třiadvacetiletý tenista v rozhovoru pro Tenisový svět.

Začal jste dobře a vyhrál první set, co se potom stalo?
Sám nevím. Jsem zpátky tam, kde jsem byl. Říkal jsem si, že do nového roku vstoupím jinak. Dobře jsem potrénoval a věřil jsem, že se konečně vrátím do normální pohody. V té jsem setrval asi jenom první tři gemy. Pak se stalo něco, co si nedokážu vysvětlit. Ten borec nehrál nic, loni jsem ho porazil 12:1 a teď jsem předvedl takovou ostudu. Nemá to s tenisem nic společného, nemůžu z toho mít radost a fakt mě to nebaví. Řeknu to na rovinu. Takový tenis mě sžírá a nebaví. Nevím, co budu dělat, jestli si dám třeba rok pauzu…? Nedokážu říct.

Byl jste po přípravě přesvědčený, že špatné výsledky tady v Austrálii zlomíte?
Tréninky se zlepšují, všechno vypadá pozitivně, ale nakonec čekám, kdy se dostanu do nějaké normální formy. Nemusím předvádět top výkony, ale hlavně chci mít z tenisu radost. To bylo naposledy asi v roce 2016. Tady jsem zase spadl do mizérie, nevím, kdo mi z toho pomůže.

Možná vám pomůže vzpomenout si na to, co vám dřív přinášelo radost z tenisu. Co to bylo?
Průser je asi spíš v tom, že já jsem si z té radosti vytvořil velký tlak, který na sebe kladu. Viděl jsem dřív, jak dobře dokážu zahrát. Třeba ve zmíněném roce 2016. Taky byly chvíle, kdy mi to nešlo, ale byl jsem vnitřně tak silný, že jsem i tak zápasy vyhrával. Teď jsem ale v takové fázi, že když to na mě přijde, tak absolutně nevím, jak se dostat ven. Soupeři sami chyby neudělají a já je pak bohužel dělám. V tiebreaku jsem tady prohrál a šest ze sedmi bodů jsem soupeři daroval svými chybami. Chci hrát balon doprostřed kurtu a odpálím ho dva metry za lajnu.

Popel na hlavu už jste si sypal po neúspěšných výsledcích dlouho. Přemýšlíte ještě nad nějakou jinou možností nebo radikální změnou, která by vám mohla pomoci?
Udělal jsem snad všechno. Vyměnil jsem rakety a teď mi asi zbývá už jen navštívit nějakého mentálního kouče nebo psychologa. V zápase to na mě prostě spadne a já nevím, co se děje. Najednou necítím nohy, necítím raketu…

Je opravdu možné, že si teď dáte od tenisu pauzu?
Asi budu muset hrát, protože to musím přebít. Takovým tempem to ale přebiju tak v roce 2043. Nevím, jestli mám jít k psychiatrovi. Netuším, co se děje, proč se to děje a čím to všechno je.