Kolář zažil v Melbourne životní průlom! Táta mě krotí, to pomáhá, směje se
PŮVODNÍ ZPRAVODAJSTVÍ Z MELBOURNE: První den bojů o Australian Open začal z pohledu českého fanouška parádně. Zdeněk Kolář poprvé v životě postoupil do druhého kola grandslamové kvalifikace a plný sil je odhodlaný bojovat dál o hlavní soutěž. „Moc se mi to nestává, ale byl jsem dost nervozní, i když už jsem pár důležitých zápasů odehrál,“ připustil Kolář po vítězství nad Jasutake Učijamou (7:6(5), 6:4).
Když Zdeněk Kolář přiletěl se svým otcem do Melbourne, bylo to úplně jiné než loni. Před rokem dorazil v předvečer zápasu, aby nakonec svedl neúspěšný boj v prvním kole, kam se dostal na poslední chvíli.
Tento rok ale byla situace zcela odlišná a na kurtu se to projevilo. Po vítězství nad japonským soupeřem v úvodním zápase kvalifikace se Kolář rozplýval a vyprávěl zážitky: „Hned první trénink jsme tady dostali na Margaret Court Arena, tak jsme se na sebe s taťkou dost smáli a pořádně jsme si to užili,“ popisoval Kolář se smíchem, jak si zahrál na impozantním stadionu pro 7 500 fanoušků.
Příjemný začátek australské mise, která se zatím odvíjí podle plánu. Po úspěšném prvním kole kvalifikace může jedenadvacetiletý talent snít o tom, že si tady letos na velkém kurtu zahraje nejenom při tréninku...
První zápas v Melbourne jste úspěšně uhrál ve dvou setech a jste tak poprvé v životě ve druhém kole grandslamové kvalifikace. Jaké to bylo?
Nervozní zápas. Soupeř začal dobře a dařil se mu servis, na který jsem těžko hledal odpověď. Ani já jsem za začátku nehrál špatně, ale pak jsem byl trochu nervozní, což se mi moc nestává.
Projevilo se to na konci utkání, kdy jste za stavu 5:4 podával na vítězství a trochu jste bojoval?
Nervozní jsem byl tak polovinu zápasu a na konci taky. Je to zvláštní, uvidím, jak to bude v dalším průběhu kvalifikace.
Možná jste měl v hlavě fakt, že poprvé v životě můžete postoupit grandslamovou kvalifikací do druhého kola, je to tak?
Asi máte pravdu. Ale snažím si to nepřipouštět, protože už jsem pár důležitých zápasů odehrál. Při nich jsem tolik nervozní nebyl. Na druhou stranu jsem utkání zvládl, což je na tom nejdůležitější.
Australian Open je jediný grandslam, který jste doposud hrál. Loni jste tady zkusil kvalifikaci a vypadl v prvním kole. Jak odlišné situace to jsou?
Nedá se to srovnat. Loni jsem přiletěl v úterý večer a ve středu šel hrát. Dostal jsem se do hry na poslední chvíli, nakonec jsem tady nestrávil ani 24 hodin a letěl zase domů. Takže takový grandslam bych radši nepočítal.
Teď už jste naladěný na australskou notu dobře?
Přesně tak. Přiletěli jsme v neděli a hned druhý den jsme si dělali legraci, že už jsem v Melbourne delší dobu než loni. Zvykl jsem si dobře.
Co se vám tady nejvíc líbí?
Většina hráčů tvrdí, že je to po organizační stránce nejlepší grandslam. Já hrál zatím jenom tento, takže nemůžu srovnávat. Ale líbí se mi tady moc, je to paráda. Od šaten až po kurty, které jsou trochu rychlejší.
Jaký máte největší zážitek?
Hned první trénink jsme dostali na kurtu v Margaret Court Arena (stadion s kapacitou 7 500 míst, pozn.), tak jsme se na sebe s taťkou dost smáli a pořádně jsme si to užili. To byl v Melbourne příjemný začátek. Byl tam klid a byla to naprostá paráda.
Přiletěl jste z Bangkoku, kde jste na challengeru postoupil do čtvrtfinále a nakonec prohrál těsně ve třech setech. Jaký pocit jste si z prvních zápasů sezony odnesl?
První zápasy jsou těžké, pral jsem se s podáním, protože tam vás po zimě najednou uhodí do očí obloha. Nehrál jsem ale vůbec špatně, jsem dobře fyzicky připravený a tím jsem zlomil první dva třísetové zápasy. Čtvrtfinále jsem mohl vyhrát ve dvou setech, škoda, že jsem nakonec prohrál v tiebreaku třetí sady. Bylo tam obrovské vedro a vlhko, nic lehkého.
Takže tady v Melbourne je 25 stupňů pro vás asi příjemný chládek…
Tak nějak. Většina hráčů říká, že je tady zima, ale já se po těch vedrech v Bangkoku rád ochladím.
Loni jste vynechal kvalifikaci US Open. Budete se chtít letos více soustředit na grandslamy?
Pokud budu mít žebříčkové postavení, tak určitě. Chci hrát celkově větší turnaje a doufám, že půjdu jenom nahoru. Měl jsem náročnou a kvalitní přípravu, tak se to snad projeví i na výsledcích.
Znovu jste dorazil s tatínkem, který je i vašim trenérem. Jaký je to vztah?
Pro taťku je to v něčem asi dost těžké. Na jednu stranu mě musí trénovat a na druhou stranu ví, že jsem jeho syn. Musí do toho skloubit i práci. Ale funguje nám to dobře. V každém vztahu občas něco skřípne, ale taťka ví přesně jak na mě. Občas přitvrdí, občas zvolní, řekne mi tu správnou větu. Já jsem občas horká hlava, ale umí si mě zkrotit.
Takže potřebujete pořád usměrňovat?
Občas jsem v něčem nevyzrálý janek, ale i díky táťkovi se to zlepšuje. (úsměv)
