Víme, co od sebe čekat, odhaluje tajemství úspěchu Hlaváčková s Hradeckou
Před čtyřmi lety v Londýně vybojovaly jeden z největších úspěchů své kariéry. V rámci olympijských her se na tamní trávě probojovaly do finále, po kterém braly stříbrné medaile. Dvojnásobné grandslamové šampiónky se nejen o olympiádě rozpovídaly v rozhovoru pro wimbledonskou televizi.
Hned na úvod letošního Wimbledonu se česká dvojice známá pod přezdívkou H+H utkala s čínským párem Liang, Wang a zápas byl možná těžší, než před jeho začátkem mohl někdo předpokládat. Hlaváčková s Hradeckou totiž duel několikrát přerušený deštěm získaly až ve třetím setu. „Abych řekla pravdu, už dlouho jsem se necítila tak šťastná po vítězství v prvním kole. Bylo to opravdu stresující. Dlouho jsme čekaly na jeho konec, protože utkání bylo přerušeno za stavu 6:6 ve třetím setu a na jeho závěr jsme kvůli dešti čekaly dva dny. Jsme opravdu šťastné, že jsme to dnes dokázaly,“ popsala Hlaváčková úvodní duel na turnaji, který byl sice rozehrán již ve čtvrtek, na jeho konec si ale obě tenistky musely počkat až do soboty.
„Bylo to opravdu těžké. V pátek ráno jsem se probudila a říkala jsem si ,tak jo, jdeme tam, jsou to jen dva gemy, odehrajeme to a půjdeme zase rychle do šatny," popsala Hradecká, jak bláhově věřila, že ve čtvrtek nedohraný duel nabere v pátek rychlý konec. „Kluci, co byli na kurtu před námi (Južnyj a Zverev – pozn. autora) sice nakonec hráli pět setů, ale pořád jsem si říkala, dobrá, tak už snad můžeme jít. Jenže ne, znovu začalo pršet. Řekli nám, běžte zpátky na hotel a uvidíme se ráno. Když jsme poté zjistily, že v sobotu začneme hned jako první, byly jsme obě velice šťastné.“
Utkání s čínskou dvojicí, tak nejenže se natáhlo do tří hracích dní, ale navíc nebylo vůbec snadné. „Věděly jsme, jak Číňanky hrají, navíc jsme si zápas předtím, než byl ve čtvrtek přerušen, samy zbytečně zkomplikovaly. Jsme proto velice šťastné, že jsme ten těžký zápas dokázaly vyhrát. Doufám, že v příštím kole to bude lepší,“ doufala Hlaváčková, že ve druhém kole proti Cornetové s Knollovou čeká český přeci jen poměrně lehčí úkol.
Do Londýna odjížděla česká dvojice i přes dobrý průběh sezóny s patřičnou pokorou. „Na každý turnaj a obzvlášť na grandslam, jedeme s tím, že musíme jít zápas od zápasu. Protože i když máte skvělé výsledky, tak to nic neznamená. Klidně můžete vypadnout v prvním kole.“
Na londýnské trávě si Hlaváčková s Hradeckou, jak už jsme připomněli v úvodu, připsaly na své konto jeden z největších úspěchů své kariéry, zisk stříbrných olympijských medailí před čtyřmi lety. „Olympiáda bylo něco opravdu speciálního. Myslím, že obě ten skvělý úspěch máme pořád někde v hlavě. Jsou to skvělé vzpomínky. Jak jsme stály na centrkurtu a dostaly medaile, jak jsme v semifinále proměnily mečbol a věděly jsme, že máme medaile. Je to opravdu mnoho krásných vzpomínek. Je krásné se sem každý rok vracet a připomínat si to,“ přiznala Hradecká, že se na londýnskou trávu se svou parťačkou vrací velice ráda.
Jenže nejen vzpomínkami živ je člověk. Od londýnské olympiády uplynuly již takřka čtyři roky a za dveřmi už je ta další. Cesta do brazilského Rio de Janeira však nebyla vůbec snadná. „Bylo opravdu těžké se na letošní olympiádu dostat, musely jsme bojovat až do posledního dne. Jsme proto velice rády, že se po Londýně podíváme také na olympiádu do Ria. Moc jsme si přály se tam dostat,“ popsala Hlaváčková, že cesta do Brazílie byla hlavním cílem úspěšné dvojice. Na otázku, zda by obě Češky rády nerozšířily svou sbírku olympijských medailí o zlato, Hlaváčková s úsměvem odpověděla. „Příliš předbíháte. Půjdeme krok za krokem a uvidíme, jak to dopadne.“
Obě tenistky spolu vyjma předloňské přestávky hrají už velice dlouho a možná to je tajemství jejich úspěchu. Olympijské stříbro, dva grandslamové tituly, to hovoří samo za sebe. „Hrajeme spolu snad pět nebo šest let v kuse. Známe se proto velice dobře a to nejen na kurtu. Myslím že je to naše veliká výhoda,“ přiblížila Hradecká jeden z možných klíčů společně dosažených úspěchů a její partnerka ji hned doplnila. „Potkáváme se už od desíti nebo dvanácti let. Už dříve jsme proti sobě hrály, několikrát i spolu. Je opravdu těžké najít spoluhráče, který bude Vaší hře vyhovovat. To si myslím, že jsme v sobě našly. Dokážeme společně zvládnout to dobré, ale i to zlé.“
Nejen při samotných utkáních, ale i mimo kurt je nutné, aby to mezi oběma hráčkami klapalo, což potvrzuje i Andrea Hlaváčková a hned přidává čerstvý příklad. „Cítila jsem to v sobotu ráno. Lucka vypadala mnohem víc v klidu než já. Tak jsem hned věděla, že to bude dobré, že bych se měla uvolnit. Dva dny zpět to zase bylo naopak,“ popsala Hlaváčková jak důležité je, že obě hráčky se mnohou v těžkých chvílích podržet a ví, co od sebe mohou čekat.
